Vážený pane ministře školství Josefe Dobeši,
s velikou pozorností jsem si přečetl Váš dopis, který jste mi včera v 11:14 hodin zaslal e-mailem. Děkuji Vám. Protože však ne všichni Češi měli tutéž příležitost seznámit se s Vašimi myšlenkami k posílení národní hrdosti a češství, dovoluji si Váš otevřený dopis, který jste rozeslal médiím, přiložit jako PDF dokument i k mé odpovědi. Ostatně otevřený dopis se již stal velmi populární formou komunikace, jíž Vás letos oslovili maturanti, učitelé či Učená společnost ČR.Píšete, že „hrdosti se nedá naučit pouze ve škole. Je to i věcí výchovy a přispívají k ní niterné zážitky, které jsou někdy nesdělitelné...“ Přál byste si, „aby naše děti byly pyšné na zem, ve které vyrůstaly. Byly hrdé na svoji minulost i přítomnost.“ Máte jistě krásné přání, leč dovolte mi vyslovit názor: jakožto hrdý občan České republiky nechci žít toliko ze slavné a (idealizované) minulosti a už vůbec nemohu být pyšný na současnou situaci v naší vlasti, na níž se – s prominutím – podílíte právě Vy jakožto reprezentant „vládní elity“.
Nechci Vás urážet slovy o duchaprosté rétorice, užívání mytologických nacionálních klišé ani o podpoře ultrakonzervativních katolíků, natož o náckovství a zmínkách o Vás samotném jakožto školním „vzorku“ pro studenty dějin tzv. druhé republiky. Nechávám stranou i výzvu senátora Marcela Chládka (ČSSD), jenž požaduje Vaše odvolání.
Statisícové bonusy jako lži?
Pokusím se Vám pouze věcně a bez emocí shrnout důvody, proč mám díky niterným až nesdělitelným zážitkům, jak říkáte, značné potíže být hrdý na politickou reprezentaci své vlasti, České republiky. A protože se jakožto novinář věnuji školství a vzdělávání, dovolím si to doložit přímo na jednom konkrétním příkladu: na Vás, ministrovi školství ČR.Úvodem musím přiznat, že po letošním 10. únoru, kdy jste mne veřejně označil za lháře kvůli zveřejnění statisícových odměn Vaší nedostudované vrchní ředitelky Jany Machálkové a také mluvčího Václava Koukolíčka (což po dlouhých měsících Vaše tiskové oddělení do pětníku potvrdilo), mi občas činilo potíže posuzovat Vaše kroky zcela nezaujatě. Přenesl jsem se však přes osobní rovinu a musím Vám sklonit poklonu za odvahu a kuráž, s jakou se vrháte do řady úkolů, které se léta odkládaly – příkladem budiž státní maturity nebo potřebný vysokoškolský zákon. Jedním dechem ale dodávám; rázná až drzá odvaha není všechno.
Vyčítat Vám, že jste se coby vězeňský psycholog stal nejvlivnější postavou v českém školství, by bylo laciné. Každý může mít přirozený talent; učí se novému. Z Vašeho ročního vedení resortu však nabývám dojmu, že odborníkům často ani naslouchat nechcete a šmahem měníte věci, jejichž konce nedohlédnete. Nastavujete pravidla, jež promění českou vzdělanost na dekády dopředu. Někdy slučujete i organizace ze zákona neslučitelné, rozhodujete o sexuální výchově a cenzurujete učebnice radící, jak navléci kondom. Skutečně vždy víte, co činíte, anebo jsou to jen hokusy-pokusy?
Klobouk čaroděje Pokustóna
Tak se totiž jeví Vaše, odpusťte, až eskamotérská personální politika založená i na podivných personálních auditech. Když jste nastupoval na MŠMT, pasoval jste sám sebe (na základě zkušeností z bezpečnostní agentury ABL, kde jste i vyzbrojoval detektivy) do role personalistického guru a top manažera. Po jednom roce Vašeho vytahování „krizových manažerů“ z klobouku (personální ředitel Luděk Havránek bez potřebného vysokoškolského vzdělání, dále kontroverzní Michal Pilin pro investice nebo „krizovci“ ze sekce fondů EU) lze o Vašem umu pochybovat.Shrňme si jen pár jmen, v nichž se laická veřejnost už ani neorientuje. Minimálně evropský rekord jste vytvořil na postu sobě nejbližším: v pozici vrchního ředitele kabinetu. Kdo jiný kdy stihl pět výměn za rok! Šedivý, Mastný (onen pán, který stojí na stole a rozhazuje úřednická lejstra), Říha, Machálková a nyní nejnovější úlovek – Martin Krejza, váš „dlouholetý kamarád“, jak jste tak sympaticky bezelstně přiznal v deníku Právo.
Věřme, že Váš pátý pokus bude ten pravý a v někdejším vysokomýtském starostovi najdete experta na odborný servis v úřadu i ve stycích s Vládou ČR, parlamentem a prezidentskou kanceláří. Těchto depeší se ale možná měl chopit zástupce ředitele Ladislav Bátora, staromilský národovec, hnědokošiláč a homofob, jehož Vám nemohou odpustit zelení, koaliční partneři z TOP 09, opozice, gayové, duchovní Tomáš Halík, četní učitelé, Učená společnost ČR, velvyslanci, vědecká rada Filozofické fakulty UK či rektorát VUT v Brně.
MŠMT = dynamický úřad
Snad nám již brzy oznámíte i výši platu doktora Bátory i s odměnami, o což Vás dle informací ČESKÉ POZICE požádala celá řada českých médií, nicméně dle slavného zákona 106 je Váš resort s odpověďmi dosti pozadu. Proč to otálení?Přes palubu jste už hodil tolik lidí. Anebo Vás sami opustili. Máte již třetí ředitelku komunikace (Böhmová, Kubovičová, Bartková Sodomová) i třetího náměstka pro vysoké školy (Hajn, Koucký, Wilhelm). Výpovědí a odchodů je tolik, že by stálo za to zveřejnit sumu, jakou jste na odchodném svých věrných/nevěrných již musel vyplatit.
Změn je hodně. „Nedivte se, jsme velmi dynamický úřad,“ poslal mi nedávno esemesku jeden ze zaměstnanců MŠMT a přidal obligátního smajlíka. Ano, chápal jsem původně Vaší vizi zbavovat se nadbytečných úředníků, ale dnes jí nerozumím, neboť úřad opakovaně opouštějí velmi schopní, vzdělaní lidé a na jejich místa leckdy uvádíte jen loajální začátečníky, kteří ani nestíhají vyřizovat korespondenci se žadateli o dotace či školami a vrší přehmaty...
Nicméně je to Vaše plné právo. Zodpovědný jste i za čerpání peněz z Evropské unie, které se – přiznejme – skutečně zlepšilo a zprofesionalizovalo. Co Vám ale jakožto ministru školství nemohou učitelé nikdy odpustit je zpracování seminární práce pro slečnu Machálkovou, o které jsme se dozvěděli, pravda, jen díky vykradení její e-mailové schránky. Obávám se, že Vašemu vysvětlování o pouhé kontrole textu v opilosti nikdy nikdo neuvěřil.
Zdráhám se byť jen náznakem přiložit i jiné pikantérie, jichž je Vaše (tak trochu rozklížené) ministerstvo plné – může za to nejspíše zášť a závist starých byrokratů, zhrzených sekretářek a řidičů, kteří se mohou ocitnout na obávaných Dobešových seznamech „pro krvavé říznutí“, jak rád říkáte o personálních čistkách, jimiž údajně šetříte miliony. Svým způsobem je úžasné, kolik hloupých, líných či hysterických osob jste již v systému, ač novicem a laikem, našel.
Celý dopis naleznete na webu ČESKÁ POZICE
25 komentářů:
Mezi námi učiteli, na vlastenectví, ani vlastenčení, což je totéž, jen s pejorativním přídechem, nevidím nic špatného. V podstatě je dost a přímo hromada důvodů, nač být hrdý v naší vlasti či domovině. Mimochodem slovo vlast či domovina se už moc bohužel neužívají a je to škoda.
Nevím, proč by děti od mateřské školy až po školu střední (či vysokou?) nemohli či neměli na začátku dne zpívat "Kde domov můj..." a proč by před každou školou neměla viset naše česká vlajka.
Pan ministr školství je všelijaký, ale tohle téma je spíše jeho velikým pozitivem. Pan Rychlík se řečnicky ptá: "Kde k tomu vůbec bere autoritu?" a bych odpověděl, že autoritu pan ministr bere ze své funkce ministra školství.
Tohle téma nikdo a nikdy nezmínil, a že se na židli ministra školství od roku 1989 vystřídalo poměrně hodně lidí.
A že pan Rychlík není hrdý na současnou situaci? Není sám. Stejný pocit ovšem měli lidé po roce 1848, 1938, 1948 a 1989 a stejně byli hrdí na to, že jsou Čeči, Moravané a Slezané.
Měli totiž k tomu, sankra, hromadu důvodů.
n Rychlík se řečnick ptá: "
Plně souhlasím. Pan ministr sice "jde" po zajímavých a atraktivních tématech, ale to - jak říká strážmistr v Putimi -"nepadá na váhu".
Tohle je opravdu velké téma k diskuzi a ministr školství má u mne jedno velké plus. I přes ty voloviny, které dělá a udělá!
A což se takhle, místo hledání atraktivních témat, věnovat se tématu prvotnímu, a to vzdělanosti národa.
Vzdělaný občan si už cestu k svému vlastenectví najde sám a rád, neboť ví proč.
Kohoutek na svém dvorku kokrhá ostošest. Že je to z hromádky hnoje, netuší.
Co máte proti hromádce hnoje, pane Blaho? Můj děda byl vždycky náramně spokojený, když se mu ji podařilo pěkně přeházet a urovnat, ovšem uprostřed dvorka, kde jinde. Kdo neměl hnůj, ten neměl brambory ani zelí, tedy na záhumenku. Co bych dnes dal za hromádku pravého kravského hnoje, a ne toho granulovaného či chemického.
Pan ministr chce vychovávat k vlastenectví ve škole, protože v USA to jde. Souhlasím s tím, že v USA to jde, ale jen proto, že maloměstští Texasané, kteří netuší, že existuje svět mimo USA a Mexiko a možná bezbožnou, homosexuálně intrupční Kanadu, vyvěšují vlajku na dvorku každý den. Ony jsou jejich děti opravdu hrdé na svoji vlast, ale v multikulturní Kalifornii nebo Novém Yorku to může být trochu jiné. Uvádí jako příklad, kterého mají naše děti dosáhnout studiem národní hrdosti, paní profesorku Blanku Říhovou. Opět souhlasím s tím, že paní profesorka je vhodným příkladem. Jen mi nějak nesedí páně ministra argumenty, protože (snad se mýlím), ale paní profesorka byla školou vychovávána k lásce k Sovětskému svazu a hrdosti na KSČ. Možná, spolu s českou náturou a výchovou v RODINĚ, právě navzdory tomu dosáhla takových úspěchů při výzkumu léků proti rakovině. Stálo by za zvážení, zda bychom opět neměli zavést ve školách předměty jako Dějiny mezinárodního dělnického hnutí apod. Alespoň mně pomohly v hrdosti na svůj národ a odpor k internacionálnímu učení marxismu-leninismu víc, než všichni porevoluční ministři, a to nejenom školství, dohromady.
...protože v USA to jde
K vlastenectví až patriotismu se vychovává všude na západ od našich hranic. Proč tomu tak není čím jdeme dále na východ, to si laskavý čtenáři vysvětli sám.
Možná jsou na tom lépe než našinec. Ať se dívám, jak se dívám, opravdu míst v dějinách národa, na něž bych mohl být HRDÝ je opravdu je co bych na prstech ruky spočítal. A současnost? Při pohledu na stav společnosti, na naši politickou reprezentaci (pravou i levou bez výjimky) se mi chce spíše zvracet a ne stát hrdě před vlajkou a zpívat.
4. října 2011 19:39
Mám snad být hrdý na to, že podříznutí svázaného člověka je hrdinský čin a jsou za ně udělována státní vyznamenaní ? Určitě ve Francii neoslavují kolaborantský režim ve Vichy, či v Británii Chamberlaina. To ne asi ne, že ! Ignorant
to Charlie
Oni takoví Francouzi jsou taky pěkní bordeláři, v lecčems se plácají, na spoustu věcí rozhodně namají proč být hrdí. A přesto jsou. Začíná to vždy vlastní rodinou a příbuzenstvem, co sami dokázali. Jsou hrdí na svoji ulici, město, sýry ve sklípku, gastronomii, vínko od místního vinaře, ústřice z přístavu - dohromady maličkosti, ale v celku to dává pořádnou míru patriotismu. Čech nad tím jen kroutí hlavou - my si doma vážíme fakt máločeho. Teprve když TO uzná cizina, vezmeme to na vědomí. Zřejmě máme z historie nějaké mindráky či co.
S národní hrdostí je to zkrátka těžké.
Když se ke svým kořenům přihlásí americký astronaut, člověka to potěší.
Když masový vrah, byl by raději, kdyby si to nechal pro sebe.
Když mi o národní hrdosti vypráví v televizi člověk, který se ke svému úspěchu dopracoval poctivou prací nebo tréninkovou dřinou, v mých očích stoupne jako člověk o to víc.
Když totéž činí politik, nikdy nevím, zda jeho slova pramení z vnitřního přesvědčení, anebo jen lacině sbírá politické body u veřejnosti.
Panu ministrovi do hlavy nevidím.
Třeba to myslí upřímně.
Ale u politika jsem velmi obezřetný, pokud jde o slova, a dvojnásob mne zajímají skutečné činy.
Pan ministr napíše:
"Přál bych si proto, aby učitelé a rodiče děti vedli ke zdravé hrdosti. Nikoliv k nesnášenlivosti či podvodnému patriotismu,.."
a vzápětí zaměstná a dlouhé měsíce obhajuje pana Bátoru - člověka, který je nesnášenlivými skutky a výroky přímo proslulý.
Když si přečtu, že si nechá udělat fotky své rodiny za veřejné peníze, zaměstnává a odměňuje především své kamarády, a vidím další rozpory ve skutcích a činech, pak získává obraz bojovníka za národní hrdost povážlivou prasklinu.
Já také chci
aby se čeští žáci mohli postavit vedle svých britských, francouzských či amerických spolužáků a pyšně říct: „Já jsem Čech“, tak jako ti druzí pyšně říkají: „Já jsem Američan, Brit či Francouz“.
V současnosti ale spíše musím čelit názorům žáků, že nejlepší je z tohoto státu emigrovat.
Tento názor ale nevznikl proto, že by si mládež myslela, že tu máme špatné hokejisty, nebo už nevaříme dobré pivo.
Většina mluví o odchodu proto, že této zemi špatně vládnou špatní politici.
Protože místo národohospodářů a moudrých správců země tu máme jen "střihače účtů", kteří za řeči o nezbytných úsporách jen skrývají svou neschopnost pochopit, že
budoucnost této zemi nezajistí přednášky o velkých panovnících a sportovních či vědeckých úspěších let minulých, ale především smysluplné investice vložené do vzdělání dnešních žáků.
Těžko se učí o historické minulosti hrdých Čechů na starých roztrhaných mapách, v učebnách se starým nábytkem a bez naděje k získání peněz na nové pomůcky.
Těžko se buduje učiteli u žáků hrdost na národ, který si nechá diktovat od party kamarádičků, kteří pod nálepkou tu jedné, tu jiné politické strany, přihrávají peníze, poctivě odpracované námi všemi, do vlastních kapes.
Když pod hesly boje za blaho země vládnou politici, kteří dovolili, aby ekonomiku země rozežírala zevnitř rakovina korupce, klientelismu, rozkrádání a zlodějin.
A tak se alespoň snažím žákům vysvětlit, že tento stát, tato země je především naše - moje i jejich.
Jejich více, protože oni představují její budoucnost.
A jaká ta budoucnost bude, to záleží jen na nás.
Tedy i na nich.
"Ať se dívám, jak se dívám, opravdu míst v dějinách národa, na něž bych mohl být HRDÝ je opravdu co bych na prstech ruky spočítal."
Dost možná, pane kolego, že jste nevidomý a nebo slepý jako patrona. České dějiny jsou natolik strhující sled událostí, že nelze nebýt hrdý na to, že pocházíme právě z této země.
A současnost? Dost možná, že si to neuvědomujete, ale je to pouhá epizoda.
Opravdu si tady někdo myslí, že před lží, korupcí, manipulací a zlodějinou se lze dnes někde ve světě schovat, či dokonce se s ní nesetkat? Fakt si někdo myslí, že naše mezilidské vztahy nesnesou srovnání s jinými státy? Zkuste chvilku pobýt třeba na Ukrajině a bude se Vám jevit česká společnost jako nedostižný vzor a ráj na zemi.
Není příliš národů na světě, které přispěli do světové pokladnice lidského universa alespoň tak, jako Češi. Naopak, je řada národů, které pokud vůbec mají nějaké hrdiny, jsou to záporné postavy. To tvrdím i přesto, že údajně nejpopulárnějším Čechem je smyšlený Jára Cimrman a většina Čechů obdivuje a stylizuje se do osoby dobrého vojáka Švejka, kterého napsal zřejmě v tvůrčí opici notorický alkoholik Jaroslav Hašek. Žel, takový je skutečný stav české národní hrdosti. Jó, když Češi vyhrají světový mistrovský titul v hokeji říkáme: „ vyhráli jsme“ a jdeme šílet na náměstí a do hospod. Přitom to vyhráli oni, ti čeští kluci, my jim to jenom financujeme ze svých daní. Proč se má po světě říkat to, co o sobě sami do světa vyřváváme, že jsme totiž národ Švejků, zlodějů a bezpáteřních lidí se zvláštním smyslem pro přežití? Kdybychom nebyli například pracovitým národem, nikdy bychom nemohli být mezi 30-ti nejbohatšími státy světa, ne?
Pokud člověku nezáleží na jeho dobrém jméně, nezáleží mu ani na jeho ulici, městě, rodině, škole, zaměstnání, regionu, národu, světadílu. Je světoobčanem, tam se totiž schová všechno!
VM
Co máte proti hromádce hnoje
Proti chlévské mrvě nemám zhola nic. Naopak plně sdílím nadšení Vašeho praotce.
V žaludku mi leží kapoun, který ani neví o kvalitách dvorku a hnojivo je mu pouze k tomu, aby jej bylo z výšky lépe slyšet, když nadýmá hruď.
Teď si ovšem uvedomuju, že ani nevím, jestli i kapoun kokrhá.
nezáleží mu ani na ... světadílu
A což takhle, kdyby by nám tak nějak pospolitě záleželo na celé Zeměkouli?
"A což takhle, kdyby by nám tak nějak pospolitě záleželo na celé Zeměkouli?"
Přesně tak, pane Blaho. Mimozemšťany já prostě nemůžu vystát.
"Kdybychom nebyli například pracovitým národem, nikdy bychom nemohli být mezi 30-ti nejbohatšími státy světa, ne?"
Myslíte, že Etiopani jsou chudí proto, že jsou líní?
"Myslíte, že Etiopani jsou chudí proto, že jsou líní?"
Tohle si jistý typ lidí myslí zcela stoprocentně. Totiž těch zazobaných. Já jsem bohatý, protože tvrdě pracuji. Ti okolo jsou chudí, poněvadž jsou líní. Kdyby tvrdě pracovali jako já, byli by bohatí jako já. Jednoduché.
To: 15. října 2011 9:51
Myslíte, že Etiopani jsou chudí proto, že jsou líní?
Slušná manipulace! Vy vážně víte o něčem jiném, korektním, než je poctivá, smysluplná práce, co vede k získání materiálního dostatku či k získání materiálního nadbytku?
VM
To: 15. října 2011 9:51
Myslíte, že Etiopani jsou chudí proto, že jsou líní?
Slušná manipulace! Vy vážně víte o něčem jiném, než je práce, co vede k získání materiálního dostatku či k získání materiálního nadbytku?
VM
Takto to je správně. Omlouvám se.
Jistě, že vím: klientelismus, korupce, tunelování firem, nepotismus, protekcionismus, prorůstání organizovaného zločinu do politiky, mafiánské praktiky v podnikání, atd. To vše vede získání materiálního nadbytku, a to dokonce velice výrazného oproti běžnému výdělku z poctivé práce. Čest výjimkám v podobě poctivých podnikatelů, kvalitních úředníků a politiků, kteří to opravdu myslí dobře.
to opravdu myslí dobře
U nás se, pane Charlie, myslívá dycinky jen upřímně až křišťálově čistě.
Jestlipak víte, co nám Francouzi závidějí?
H?
Tak já to prozradím.
Zírají, ale fakt upřímně, na českou přírodu - u nich jsou většinou roviny, místo pořádných lesů - samý jabloně, tak z té zeleně všude tady jsou nadšení.
No a když tak supíte jejich Citroenem (už je to pár let) do našich vršků, často se v motoru něco přihodí. A my měli safra štěstí na náhodné kolemjedoucí - pomáhali obětavě a vydatně. A tak si naši známí odvezli pocit, že Češi jsou převelice dobří lidé, ne-li nejlepší na světě. No, já je v tom nechávám. Kdoví ale, co se přihodí při další návštěvě, bude-li...
A.S.
Vždy mě chytí za srdce, když nějaká panička pláče nad kočičkou , která si pořezala pacičku o sklo a přitom klidně překročí polomrtvého bezdomovce nebo nemocného člověka. To je taky profil našeho národa !
Ignorant
Okomentovat