Stálá konference asociací ve vzdělávání (SKAV) předkládá k veřejné diskusi materiál, který pojmenovává rizika současného vývoje školství.
V rámci říjnového Kulatého stolu SKAV a EDUin proběhne debata o aktuálních trendech a rizicích ve vývoji českého školství. SKAV proto s předstihem zveřejňuje stručný materiál, který popisuje nebezpečné tendence současné vzdělávací politiky a ptá se, jestli mohou opatření ministra opravdu způsobit nevratné škody na vzdělávacím systému.
Jednostránkový materiál, který naleznete v příloze této tiskové zprávy, se jmenuje Kam spěje české školství a ve třech odstavcích pojmenovává projevy chybného řízení našeho vzdělávacího systému ze strany vedení ministerstva, možné důsledky nedomyšlených kroků a navrhuje i opatření, která by jim měla zabránit.
O tom, nakolik tvrzení a obavy obsažené v tomto dokumentu odpovídají realitě, budou diskutovat zastánci i odpůrci v rámci pravidelného Kulatého stolu SKAV a EDUin v aule Základní školy Vodičkova v Praze 1. Pozvánku se seznamem diskutujících obdrží novináři začátkem příštího týdne.
Tomáš Feřtek, tiskový mluvčí EDUin, o. p. s., řekl: „S členy Stálé konference asociací ve vzdělávání jsme se shodli na tom, že míra destrukce odborných složek ministerstva školství a realizace okamžitých nápadů pana ministra dospěla do fáze, kdy opravdu může poškodit český vzdělávací systém. Proto se SKAV rozhodl publikovat prohlášení, které tyto obavy pojmenovává. Chápeme ale, že názory na tento problém se mohou lišit, proto pořádáme veřejnou debatu, kam zveme i zastánce zcela opačných názorů na práci ministra Josefa Dobeše.“
Následující text má sloužit jako podklad k debatě v rámci říjnového Kulatého stolu SKAV a EDUin. Chceme diskutovat o obavách z vývoje českého vzdělávacího systému. Proto předkládáme základní teze k diskusi a chceme se bavit o tom, nakolik odpovídají realitě a možnému vývoji.
Současná situace našeho vzdělávacího systému je charakterizována těmito jevy:
- Chybí soustavná profesionálně vedená debata o tom, jaké by měly být cíle vzdělávání pro jednotlivé úrovně a obory vzdělání.
- Neexistuje Národní program vzdělávání, tedy koncepční „ústava“, která by říkala, co, kdy, jak a v jakých vztazích je v našem vzdělávacím systému třeba nastavit. A to přesto, že existence NPV je zakotvena v zákoně. Naopak se objevují iniciativy, které by chtěly nutnost existence „vzdělávací ústavy“ ze zákona vyškrtnout.
- Nová opatření vzdělávací politiky jsou zaváděna v překotném režimu, který neumožňuje jejich smysluplné využití (např. způsob zavádění standardů pro základní vzdělávání).
- Koncepční kroky jsou často nahrazovány ad hoc opatřeními (zavádění nových předmětů – například etické výchovy), často v rozporu s už přijatými koncepčními materiály (rámcové a školní vzdělávací programy). To vede rozkolísání systému a k znejišťování a frustraci učitelů.
- Zavedení státní maturity v podobě, jež přinesla velmi málo nových informací o vzdělávacím systému a pro kvalitnější školy fakticky znamenala snížení úrovně maturitní zkoušky.
- Plánované zavedení plošného testování po 5. a 9. ročníku bez návrhů, jak předejít negativním důsledkům takových opatření, které se projevily ve většině zemí, jež takové testování zavedly.
- Preferování elitního vzdělávání a elitních škol, rezignace na systémová inkluzivní opatření a metodickou podporu pedagogů pracujících se „slabší“ polovinou žákovské a studentské populace.
- Nesystémové reorganizování a rušení odborných ústavů ministerstva, obsazování vedoucích pozic v nově vzniklých organizacích pracovníky bez odpovídajícího odborného zázemí.
- Obrácení směru vývoje zpět k preferování encyklopedických znalostí místo rozvoje kompetencí (zcela v rozporu se světovými trendy).
- Silové kroky ministerstva povedou k faktickému vytvoření „stínového“ kurikula. Rámcové vzdělávací programy a kompetenční učení budou odstaveny na vedlejší kolej a nahrazeny „kurikulem“ odvozeným od plošných testů.
- Zavedení plošných testů a státní maturity povede k další polarizaci žákovské populace a zvýšení selektivity systému. Zvláště pokud současný ministr opravdu realizuje svůj nápad platit školám podle výsledků plošného testování.
- Pokud nezavedeme metodickou podporu učitelů pro co nejvčasnější řešení různých typů obtíží žáků, dále zesílí výchovné a vzdělávací problémy na všech typech škol, zejména však na učilištích a některých odborných školách.
- Důsledky ad hoc opatření se projeví až po letech, kdy ale bude obtížné některá z nich vzít zpátky. Máme na mysli například zavádění výchovy k národnímu sebevědomí, zrušení Národního programu vzdělávání v zákoně, platby školám podle výsledků testů, řízení vzdělávacího systému bez dostatečných informací atd. Těch realizovaných a hrozících opatření je tolik, že opravdu mohou ve svém souhrnu způsobit nevratné narušení systému.
- Silové změny a narušení systému povedou k demotivaci pedagogů i studentů, k výcviku žáků místo jejich rozvoje, výchově „poslušných“ a naopak posilování skupiny agresivně neposlušných žáků. Obáváme se, že tato opatření mohou vést k dalšímu zhoršování znalostí a dovedností našich žáků, ke snížení naší konkurenceschopnosti a v konečném důsledku i k ohrožení demokracie v České republice.
Proto považujeme za důležité:
- Omezit silová řešení, nekoncepční kroky a překotné zavádění nových opatření.
- Vrátit se ke koncepční podobě reformy, vypracovat Národní program vzdělávání, revidovat a aktualizovat rámcové a od nich odvozené školní vzdělávací programy, snažit se získat co nejvíce dat o našem vzdělávacím systému, a to především daleko efektivnějšími výběrovými šetřeními namísto plošného testování.
- Znovu posoudit potřebnost a rizika zaváděného testování v 5. a 9. třídách.
- Přimět politiky i odborné složky ministerstva věnovat soustředěnou pozornost žákům, kteří nedosahují dobrých výsledků. Právě snaha posunout tyto studenty co neblíže průměru může zlepšit naši pozici v mezinárodních šetřeních i ekonomické soutěži.
3 komentářů:
způsobit rozvrat českého vzdělávacího systému
Pokud je myšlen trvalý a hluboký rozvrat, v důsledku kterého již nelze očekávat obnovení funkčnosti systému, pak je titulek, ne-li přímo hloupý, pak určitě zbytečný. Stejně, jako kdybychom se ptali, jestli může ministr české školství spasit. V obou případech je odpověď záporná. Pokud něco může, tak urychlit proces, který probíhá.
O kvalitě vzdělávání rozhodují ti, kteří nesou odpovědnost za chod školy.
Pokud je nenapravitelným rozvratem myšleno tolik špatných systémových opatření, že "protiopatření", která by následky napravila, by nesla efekt později, než uvnitř jednoho volebního období - tj. je nepravděpodobné, že by je nějaký příští politik jako ministr školství provedl - tak už jsme minimálně na hraně. Rozhodně zatím nic nenasvědčuje tomu, že bychom se za ni neměli dostat. Protože pan Dobeš se svazky ABL za zády na svém postu nejspíš do konce volebního období vydrží a tudíž to pravděpodobně do toho "vítězného konce" dotáhne.
(On totiž, pane Blaho, může nastat i stav, že "odpovědným za chod školy" už nebude chtít se stát, ba ani být, nikdo s nezbytným minimem odbornosti i osobních kvalit.)
nezbytným minimem odbornosti i osobních kvalit
A které pak to jsou tÿ osobní kvality, že jsem tak smělý.
Marně čekáme na standardy kvality práce učičů, natož aby se vůbec začalo uvažovat na kvalitami odpovídačů, nad to dokonce osobními.
Okomentovat