Co se očekává od testování žáků 5. a 9. tříd základních škol - přepis vystoupení na veřejném slyšení v Senátu 5.

Veřejné slyšení Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a  petice se konalo dne 20.  září 2011. V  třetí části naleznete vystoupení PhDr. Jany Zapletalové, ředitelky divize Institutu pedagogicko-psychologického poradenství ČR při Národním ústavu pro vzdělávání.


PhDr. Jana Zapletalová, ředitelka divize Institutu pedagogicko-psychologického poradenství ČR při Národním ústavu pro vzdělávání: 

Dobrý den, vážené dámy a vážení pánové, já bych si dovolila poskytnout vám takový pohled na testy a testování spíš z pozice předsedkyně Unie psychologických asociací v ČR a zamyslet se nad testováním, které je jedním z nástrojů pro psychology zcela běžným z pohledu pedagogické praxe. Jsem ráda, že ti, kteří hovořili, neztratili humor. Já pravděpodobně budu působit spíš jako suchar, protože jsem přistoupila k posouzení této věci absolutně věcně. Přijala jsem pro své vystoupení standardy psychologického testování, které stanovují i pravidla pro pedagogické testování a které vytvořila Asociace pro pedagogický výzkum v USA, a také jsem vyšla ze standardů, které jsou součástí evropských psychologů, včetně etických pravidel.

Základní pravidlo, které jakýkoliv test má nastavit, je spravedlivý přístup. Dnes jsme tady slyšeli, že vlastně test je nástroj. Je potřeba, abychom vždycky na testování pohlíželi jako na jeden z kroků, jako na jednu z možností, nikoliv jako na omen, to znamená něco, co nám dá absolutní výsledek, ze kterého budeme vyvozovat absolutní data. Testy tedy by měly být objektivní, nezaujaté a nezkreslující. Autoři testů dobře ví, že absolutní spravedlnost není možná, protože testy nejsou nikdy ve vztahu k jednotlivci, to znamená ke každému testovanému, validní a reliabilní, jinými slovy spravedlivé. Vždycky se musíme snažit o minimalizaci zkreslení, a to jak na úrovni jednotlivce, tak na úrovni skupiny, se kterou počítá plošné testování. Nedostatky v testu nebo ve způsobu jeho užívání vedou k rozdílnému významu tzv. skórů pro různé kategorie osob.

Zkreslení na úrovni položky pak velmi často vede také k prediktivnímu zkreslení. Testovaný musí mít možnost projevit svou úroveň v konstruktech, neboli v úkolech, které test měří. V případech některých žáků, například u smyslových handicapů nebo jazykových obtíží se dosahuje srovnatelnosti skórů v testu, pokud je standardní postup testování modifikován. Při interpretaci rozdílných výsledků, protože vlastně potom, když dostaneme výsledky testu, tak je interpretujeme. Interpretujeme je na základě nějakých pravidel, která jsou spočítána, to znamená na základě určitých konstruktů, kdy u výkonových testů je třeba poskytovat vždycky doplňující informace pro všechny faktory testování. Test je vnímán také jako příležitost k učení, to znamená, není pravdou, že by testy nemohly být součástí procesu vzdělávání a hodnocení výsledků vzdělávání. Test ale musí zahrnovat celý rozsah požadovaných znalostí a dovedností. Musí být tedy jednoznačně stanoveno, jaký rozsah učiva je nutnou součástí přípravy na testování, tedy co je zkoušeno a co je také vyučováno. Jinými slovy, musí tam být soulad mezi obsahem testovaných položek a interpretací, čili hodnocením položek. Testy jsou všeobecně používány ve světě k měření změny. Není to tedy nic, co by se objevilo nově. 


Výsledky testování mohou hodnotit i účinnost vyučování, změny ve vzdělávací politice nebo jiné intervence, ale podstatná je schopnost testu změny, které deklaruje, že měří, skutečně zachytit, což je pro konstrukci testu neskutečně náročné. Standard vzdělávání stanovuje určité úrovně výkonu žáka, který by měl test postihovat samozřejmě v celé šíři. Test pak musí zachytit všechny aspekty toho, co označujeme jako měřený konstrukt. Výsledek takového testování pak ovlivňuje řada faktorů na úrovni instituce samozřejmě, skupiny, učitele i jednotlivce, kterého testujeme. Jaká jsou základní pravidla pro testování, která mohou standard a spravedlivost testování někam posunout? 


Vypadají vlastně velmi jednoduše – poskytnutím více možností žákům projevit svoje schopnosti. To znamená, jednak tam můžeme pracovat s portfoliem žáka, kterým mu vlastně stanovíme to, co můžeme označit jako milníky, které se pak stanou součástí konstruktu připravovaného testování. Můžeme použít to, co tady dnes také bylo zmiňováno: opakované nebo, chcete-li, cvičné testování. Můžeme pak ale použít i metody pro úplně jiný konstrukt měření dovedností a schopností žáka, protože samozřejmě mezi vědomostí, dovedností a schopností jsou velké rozdíly. Všichni žáci by měli mít stejné přípravné informace o testované látce, měli by také dostat návody, resp. strategie k tomu, jak se látce naučit, a měli by mít stejné možnosti tak, aby test byl skutečně objektivní a dokázal respektovat to, co označujeme jako rovná práva, příležitosti, ale také podmínky pro testování. 


Co všechno testy mohou? Testy ve své podstatě mohou pomoci, ale nikoliv samy o sobě, ovlivňovat osnovy učiva, mohou mít vliv na podobu výuky, mohou poukazovat na úspěšnost a kvalitu učitelů, mohou do jisté míry být jedním z kritérií pro stanovování nároků na znalosti žáků, ale stále podotýkám, že mohou být jednou z cest na poměrně složité cestě. A pak etičtí odborníci hovoří o tom, že si vždycky musíme uvědomovat i rozměr osobní žáka, to znamená, mohou ovlivňovat i životní osudy dítěte. Podle toho, do jaké míry se jim v systému přikládá váha a důležitost a jak objektivně se s nástrojem, který použijeme, tedy testováním, pracuje. 


Z toho, co jsem právě sdělila, vlastně vyplývá potřeba uzpůsobení validity testů těmto cílům a zamezení negativním důsledkům včetně toho, jak bude nakládáno s výsledky testování a vyvozování závěrů bez širších kontextů a omezení. Konkrétně americká asociace upozorňuje na nebezpečí rizik různých žebříků, které mohou potom jakoby snižovat validitu hodnocení. Vždycky musíme počítat s rozdíly ve výsledcích testů. Rozdíly mohou být ovlivněny celou dlouhou škálou faktorů. Jednak samotným přístupem ke vzdělávání, jednak kvalifikací učitelů, jednak počtem a kvalitou například nepovinných předmětů vyučovaných ve škole, které mohou svým charakterem podstatně změnit třeba charakter otázek, které jsou součástí testu. Hovoří se tady o motivaci žáků. Chtěla bych vás jenom upozornit, že všichni dobře víte, že motivace není jedna. Je vnější, kterou můžeme ovlivňovat, a vnitřní, se kterou můžeme velmi málo pracovat, která je dána osobnostní strukturou dítěte, rodinnými vztahy, cíli, hodnotami, filozofií v rodině atd. 


To znamená, škola by se měla snažit pracovat s vnější motivací žáků tak, aby je vedla k tomu, aby se snažili v rámci své životní dráhy dosáhnout ve vzdělávání co nejlepších výsledků. A všichni víme, že tohle sdělení je velmi jednoduché, ale aplikace v praxi je velmi nesnadná. Velmi nesnadná! Zejména víme, že se do toho promítá pro každou jednotlivou školu skladba žáků a řada dalších specifických faktorů. Které faktory ovlivňují kvalitu testování dále? Jednak provázanost standardů vzdělávání se standardem testování tak, aby položky odpovídaly v maximální možné míře obsahům vzdělávání v kontextu faktorů, které jsou za horizontem výkonu samotného žáka. Zde je míněno zejména skryté kurikulum školy. 


Dále je potřeba sledovat faktory žáka i školy, které ovlivňují kvalitu výkonu a které mohou modifikovat výsledek testu versus kurikulum a skryté kurikulum. Kdybychom si měli jen tak velmi rychle vyjmenovat některé faktory, které můžeme řadit do skrytého kurikula, ale nejen, a které jsou obvykle ve světě součástí tzv. procedurálních standardů, to znamená toho, co všechno doprovází procesy vzdělávání, tak tam bude patřit sociální klima školy, víme, že dokonce ve škole existují rozdíly mezi klimaty jednotlivých tříd, víme, že je potřeba zahrnout stupeň školy, to znamená rozdíly 1. a 2. stupně – máme tam limit: 5. a 9. třída, že budou rozdíly u základek a víceletých gymnázií, že budou rozdíly v koncepcích výuky, že tam bude velký rozdíl ve volbě a možnosti užívaných vyučovacích a učebních strategií, že tam budou specifika, která vyplývají z kvalifikovanosti i nekvalifikovanosti sboru, dokonce mohou být i rozdíly, které budou dány skladbou sboru ve vztahu muži-ženy. Určitě budou i rozdíly v tom, co je ve školním vzdělávacím programu, ale to už není procedurální standard, v étosu školy, v kultuře školy atd. 


To, co nás pak jako psychology také trochu znepokojuje, je nastavení standardu pro žáky s nestandardními výkony, to znamená s těmi, o kterých hovoříme jako o žácích se speciálními vzdělávacími potřebami, ale nejen pro ty. Tam pak musíme počítat s faktory, které ovlivňují průběh a výsledky vzdělávání žáka, se standardy vzdělávání versus procedurálními standardy, musíme mít na paměti rizika a limity testování, to znamená, že tam vždycky do toho hraje i osoba dítě, podmínky testování, den, kdy se testování odehrává, jinými slovy psychohygiena. A pak, jaká máme alternativní řešení a jak vlastně zhodnotíme všechna omezení v procesu testování. Kdybychom to chtěli hodně zjednodušit, tak si vlastně můžeme říci, že proces testování ovlivňuje kontinuita a diskontinuita vývoje žáka, ale také učitele, školy; sám proces, který testování zahrnuje, tj. jinými slovy nějaká diagnostika, a proces učení. Vývoj osobnosti je charakterizován rostoucí stabilitou v průběhu života. Čím je dítě někde dál ve svém vývoji, tím je větší pravděpodobnost, že výsledky budou kvalitnější a budou jakousi zárukou kvality. Vývojové deficity můžeme kompenzovat jistými zlomovými událostmi v životě dítěte, kdy tyto zlomové události mohou mít dlouhodobé pozitivní efekty v případě, že individuální kapacita dítěte dostačuje nárokům okolí. Učení pak přispívá k úspěšnému posílení a vlastně pracuje s aktuální změnou, což je také cílem testování, všechny tyto faktory postihnout. Čili nejsem určitě přívrženec ani Trabanta, ani Octavie, dokonce ani nevím, jestli bych vyhodnotila, jak byla bohatá zabíjačka, ale myslím si, že testování je věc, která je neskutečně závažnou záležitostí, která může velmi pozitivně, stejně jako velmi negativně ovlivnit procesy, o kterých jsme dnes hovořili. Proto mi promiňte, že jsem přistoupila ke svému příspěvku tak bohapustě striktně a věcně. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)