Článek popisuje výsledky výzkumu, který realizoval David White z University of Oxford. Modifikuje všeobecně známé Prenského rozdělení uživatelů internetu na digitální domorodce a digitální imigranty do podoby rezidentů a návštěvníků.
Celkem zajímavý výzkum realizoval v posledních dvou letech
britsko-americký tým, který vedl odborník na distanční vzdělávání
z Oxfordu Dave White.
Východiskem této práce byla potřeba aktualizace a upřesnění všeobecně
známého rozdělení uživatelů internetu na digitální domorodce a digitální
imigranty, s nímž přišel již před 10 lety Marc Prensky (viz Technologie jako příčina vývojové nespojitosti).
Jeho původní představa se týkala především rozdílů mezi starší a
současnou, tzv. síťovou, generací našich dětí. Později sice Prensky svou
typologii upravil a konstatoval, že ono rozdělení není čistě generační,
ale týká se spíše toho, zda lidé disponují tzv. „digitální moudrostí“
(pojem do určité míry odpovídající počítačové a síťové gramotnosti).
Dave White
sice zůstává při popisu uživatelů internetu u rozdělení na dvě skupiny,
ale jde při jejich popisu do mnohem větší hloubky. Jednu skupinu nazývá
návštěvníky (Visitors) a druhou rezidenty (Residents).
Následující
pojmová mapa je převzata z jeho prezentace (vytvořené pomocí velmi zajímavého online nástroje Prezi). Znázorňuje základní vlastnosti obou táborů.
 |
Návštěvníci
Do této kategorie uživatelů internetu patří ti, kteří toto prostředí chápou jako značně neuspořádanou dílnu plnou různých materiálů, výtvorů v různých stádiích vývoje, odpadků a hlavně nástrojů. Jdou-li tam, dělají to proto, že chtějí něco vytvořit, něco najít nebo se s někým konkrétním spojit. Vezmou vhodný nástroj, použijí ho, a když dospějí k uspokojivému výsledku, zase odejdou. Typický návštěvník nebuduje svou digitální online identitu, snaží se zůstat anonymní a nezávislý na druhých. Aktivity realizované prostřednictvím sociálních sítí považuje většinou za banální a sebestředné. Na síti se spojuje pouze s těmi, jež zná osobně. S nimi pak komunikuje mailem, přes Skype (či s využitím jiného vhodného nástroje) a umožňuje jim přístup ke svým online výtvorům.
Typický návštěvník nepředkládá veřejnosti své myšlenky, nesdílí výsledky své práce a nespolupracuje online s nikým, koho nezná. Publikuje na webu nanejvýš neosobní, autoritou schválený obsah, např. v rámci své pracovní náplně. Používá telefon, tužku, papír, čte knihy a přemýšlí zásadně off-line. Chce-li se něco prostřednictvím sítě naučit, studuje vhodné materiály, zapíše se do specializovaného kurzu, případně hledá experta, který mu pomůže. Orientuje se pouze na dosažení cíle.
Rezidenti
Sem patří ti uživatelé, kteří internet chápou jako prostor, v němž se nacházejí jiní lidé (přátelé, kolegové), s nimiž lze sdílet i informace osobní povahy (o problémech, práci apod.). Jejich život se ve skutečnosti neodehrává pouze off-line, ale přesouvá se částečně online. Hranice je přitom značně rozmazaná. Rezident děsně rád tráví svůj volný čas na internetu, interaguje s jinými uživateli, zapojuje se do různých virtuálních komunit, používá sociální sítě (Facebook, Twitter, Google+ apod.). Internet je pro něj místem pro vyjádření vlastních názorů či zkušeností (třeba ve formě osobního blogu), kde lze navazovat a rozvíjet vztahy s jinými stejně zaměřenými lidmi a kooperativní formou se od nich učit (viz Kolaborace nebo kooperace?). Buduje si tzv. osobní vzdělávací prostředí (PLE).
Rezidenti často vyvíjejí podobné aktivity jako návštěvníci, jenže na rozdíl od nich zůstávají na síti přítomní i po odhlášení. Dá se říci, že vlastně vědomky či nevědomky každým svým výtvorem, reakcí, spojením budují svou digitální identitu (viz Pozor na internetové informační bubliny!).
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
0 komentářů:
Okomentovat