První z cyklu rozhovorů Ptáme se osobností české pedagogiky. Bořivoj Brdička působí na katedře informačních technologií a technické výchovy Pedagogické fakulty UK v Praze. Je uznávaným odborníkem a vizionářem v oblasti využití informačních a komunikačních technologií ve výuce. Novinky z dění v oboru a metodickou podporu předává učitelům prostřednictvím Spomocníka pro využití moderních technologií ve výuce, jenž je od prosince 2010 součástí Metodického portálu.
Kdy jste se poprvé setkal s didaktickou technikou a jak toto setkání probíhalo?
To je docela zajímavý příběh, na němž se dá ukázat, jakou roli může hrát náhoda v životě člověka. Vystudoval jsem původně sdělovací techniku, obor Audio na ČVUT FEL a v roce 1980 nastoupil jako zvukař do Československé televize. Pracoval jsem na oddělení přenosové techniky, což obnášelo neustálé ježdění, spaní po hotelích a stravování po restauracích. Když jsem se v roce 1984 oženil, hledal jsem logicky zaměstnání s trochu pravidelnějším režimem. V novinách jsem objevil inzerát, oznamující, že n. p. Komenium (tehdy centrální a jediný dodavatel učebních pomůcek do našich škol) hledá zvukaře do nahrávacího studia.Pravda, nejednalo se po odborné stránce o příliš zajímavou práci. V Komeniu se vyráběly pouze naučné pořady, hlavně jazykové kurzy dodávané na magnetofonových kazetách, ale byla to práce, která mi umožňovala každodenní návrat domů k rodině.
V den, kdy jsem nastupoval, se stalo něco neuvěřitelného. Mé papíry se dostaly na stůl tehdejšího ředitele podniku Nečase, a ten dostal nápad. Během okamžiku se na základě aktuální potřeby podniku rozhodl, že mě využije zcela jiným způsobem. Udělal ze mě referenta zodpovědného za tehdy počínající dodávky školních mikropočítačů (IQ 151) do škol. Pozval si mě „na kobereček“, své rozhodnutí mi prostě oznámil a diskuzi o něm vůbec nepřipustil. A tak se ze mě ze dne na den stal jeden z prvních lidí v našem tehdejším socialistickém státě zodpovědných za využití počítačů ve školách.
Možná by stálo za to pohovořit i o potížích, s nimiž jsme se tehdy potýkali. Mnozí z našich učitelů na ně dodnes nezapomněli. To si ale necháme zase na jindy.
Používáte ICT ve své vlastní výuce? Jaké jsou vaše oblíbené nástroje a technologie? Jaké máte osobní zkušenosti s využitím moderních technologií ve výuce?
Katedra informačních technologií a technické výchovy PedF UK, kde působím, se plně orientuje na výuku předmětů souvisejících s ICT. První část této otázky je proto poněkud irelevantní. Zato ta druhá dává smysl.Naše chápání role technologií ve výuce se až příliš často omezuje na vnímání jejich schopnosti usnadňovat realizaci takových výukových aktivit, na něž jsme zvyklí. Dejme tomu, že třeba převedeme své učebnice, zadání různých cvičení či materiály používané při výkladu do elektronické podoby a vše hezky přehledně umístíme do systému řízení výuky, jímž je dnes typicky volně dostupný Moodle. Žáci si pak mohou vše stáhnout, mohou si látku na počítači opakovat, dělat cvičení a Moodle dokonce umožňuje učitelům vytvořit i test, s jehož pomocí si žáci mohou své znalosti ověřit.
I já samozřejmě podporu takového systému využívám. Ale pozor, je třeba si zároveň uvědomovat omezení, které má. Svádí k tomu připravit si kurz (nebo předmět), vložit do něj všechny potřebné materiály a pak ho opakovaně používat. Jenže něco takového dnes prostě není možné. Zvláště v mé výuce, v níž každým rokem dochází k obměně dobrých 20 % obsahu. Ale nenechte se mýlit tím, že k takové obměně dochází jen při výuce orientované na ICT. I takový dějepisář či češtinář by měl své výukové postupy vylepšovat a zkoušet stále něco nového.
Jak vnímáte stále širší zapojování komunikačních a informačních technologií do výuky (interaktivní tabule, netbooky atd.)?
Vnímám ho jako nevyhnutelný proces, který nastává, ať se nám to líbí nebo ne. Jediné, co jsme schopni alespoň částečně ovlivnit, je způsob, jak budou naši žáci s těmito nástroji zacházet a k čemu je budou používat. Z toho pro učitele bohužel vyplývá jeden zásadní úkol. Musí dokonale zvládnout využití technologií tak, aby byli schopni v každé výukové situaci vyhodnotit možnosti jejich nasazení. Musím ale znovu zdůraznit, že tím nemám na mysli pouze prosté převedení tradičních výukových materiálů do elektronické podoby a jejich zobrazování prostřednictvím interaktivní tabule – dokonce ani v případě, že v nich nějaké skutečné interaktivní prvky existují!Během několika málo let bude každý žák vybaven svým osobním počítačem s přístupem do internetu. Tato skutečnost výrazným způsobem ovlivní výukové postupy. Měli bychom si to uvědomovat a již dnes se na tento vývoj připravovat (viz např. V USA se diskutuje o výuce 1:1, Den Země v prostředí 1:1).
Celý rozhovor Petra Valenty s Bořivojem Brdičkou na RVP.CZ.
0 komentářů:
Okomentovat