Přečtěte si: Levné školství

Ze statistiky OECD plyne, že se u nás na školství šetří. Teď jde o to, jestli se za předposlední příčku v rozsáhlém mezinárodním srovnání mají naši politici občanům omluvit, anebo zda se tímto umístěním chtějí chlubit. Šetrnosti se pravda poslední dobou tleská, jenomže zrovna u vzdělávání to neplatí.

Z článku Ivana Hoffmana v Deník.cz vybíráme:

U veřejných výdajů samozřejmě nejde jenom o to „kolik“, ale rovněž „za co“. Nízký rozpočet školství je ostudou vlády, která předkládá špatný rozpočet a poslanců, kteří pro něj hlasují. Nešetrné hospodaření s vyčleněnými prostředky je pak ostudou konkrétního ministerstva. Nad to je ale otázkou, zda by se za podfinancované české školství neměla kolektivně stydět i široká veřejnost. Čím jiným než souhlasem se státní školskou politikou je mlčení občanů k tomu, jak to u nás se vzděláváním vypadá. Zdá se, že jako národ Jana Ámose Komenského doplácíme na iluzi, že jsme jaksi geneticky od přírody chytří a vzdělaní jen díky tomu, že tady od nás pochází učitel národů.