Přečtěte si: Jak se pozná dobrá škola

Školní lavice se znovu zaplnily a první slova ministra školství ukazují, že hlavním úkolem dneška je upevnění kázně českých dětí. Atmosféra ve školách je bezpochyby zásadní věc. A většina z nich se na zlepšování vztahů mezi dětmi, učiteli a rodiči už nějaký čas zaměřuje. Jaký kus cesty jsme na tomto poli za léta svobody urazili?

Z článku Hany Čápové v RodičeVítáni.cz vybíráme:

Současný ministr tento základní problém zjednodušuje a dává pochybujícím rodičům za pravdu: úkolem číslo jedna je vrátit do škol kázeň. O notný kus dál se dívá stostránková publikace Rodiče vítáni z dílny společnosti Eduin, která se zabývá hlavně popularizací školských témat. Její autor Tomáš Feřtek si všiml, že i úspěšné progresivní školy mají se spoluprací učitelů a rodičů problém. Drhne to na obou stranách. Rodiče vyrostli v normalizační škole sedmdesátých a osmdesátých let a ať už chtějí pro své děti stejnou školu, jakou prošli sami, nebo naopak zásadně odlišnou, jedno mají společné – škola je pro ně především represivní instituce, jež ohrožuje jejich osobnost. I dnes tam chodí s obavou, tentokrát z toho, že o svém dítěti uslyší něco nepříjemného. Vědí sice, že už mohou říkat svůj názor, často to však nedovedou nebo to dělají poněkud úzkostně či naopak agresivně. Učitelé zase neumí mluvit s dospělými, řada z nich je zvyklá komunikovat s dětmi z pozice nadřízeného a partnerský dialog je pro ně obtížný a stresující. Navíc se bojí, že když rodičům podají prst, dřív nebo později jim budou chtít mluvit úplně do všeho.