Michal Černý: Myšlenkové mapy v edukačním procesu

Myšlenkové mapy představují nezanedbatelný fenomén na všech stupních vzdělávání – od základní školy až po oblast celoživotního vzdělávání. Nabízí snadný přehled problému, zisk schopnosti strukturovat své myšlení, prostor pro týmovou spolupráci nebo možnost snazšího učení. Roste o ně zájem také v komerční sféře. Nejen to jsou důvody, proč by se jimi měl pedagog zabývat.

Jako první přišel s konceptem myšlenkových map zřejmě Porfyrios z Tyru a ve svých dílech je používal také Aristoteles, který díky nim mohl snadněji zaměřit pozornost čtenáře na daný problém [1]. Ve třináctém století ji používal španělský filosof Llull [1], mezi jehož myšlenkové mapy patří například Strom poznání [1] (obrázky je možné nalézt v literatuře [1]), který již nabízí klasickou strukturu myšlenkových map, velmi podobnou té současné – snad jen na vyšší výtvarné a estetické úrovni.

Velký zájem o ně však rozpoutal až britský autor Tony Buzan [2] který vypracoval řadu metod, jak efektivně zmapovat svou mysl. Jeho myšlenky se setkaly s velkým ohlasem a to nejen díky dobře zvládnutému marketingu. Ukázal, že jejich užití může velmi usnadnit učení, zvýšit schopnost zmapovat nějaký problém, analyzovat jej nebo zefektivnit práci v týmu. Nejde o to, že by ten, kdo užívá myšlenkové mapy, měl vyšší inteligenci, jen ji umí lépe používat – tedy alespoň někteří. Ač myšlenkové mapy nejsou pro každého, mohou řadě žáků velmi pomoci a dokáží řadu výkladů zpřehlednit a zkvalitnit. Dnes jsou také součástí řady knih z nejrůznějších oborů.

V následujícím článku se v úvodní teoretické fázi krátce podíváme na to, jak se myšlenkové mapy tvoří a jakým způsobem mohou být použity ve vzdělávacím procesu. V části praktické budou představeny některé vybrané počítačové programy na tvorbu, editaci a prohlížení těchto map. 

Jak na to?

Teorií, jak by se měly myšlenkové mapy tvořit, je celá řada. My se zde podíváme na určité desatero, které představuje právě zmíněný Tony Buzan [2], a doplníme jej o některé poznámky směrem k jejich počítačové tvorbě. Myslím, že i přes všechny teoretické poznatky platí jednoznačně imperativ osobitosti – pokud někdo najde styl, který mu vyhovuje a přináší výsledky, není důvodu k tomu, aby se snažil své zvyky měnit. Toto by se mělo respektovat také u žáků – každý je jiný a má má jiné myšlenkové struktury (zde úzce souvisí myšlenkové mapy s filosofií mysli), které je třeba respektovat.

1. Začněte ve středu pracovní plochy s názvem tématu a používejte alespoň tři barvy.
2. Používejte obrázky, symboly či kódy v celé mapě.
3. Zvolte klíčová slova, která můžete zvýraznit, užívejte velká nebo malá písmena.
4. Každé slovo či obrázek je nejlepší umístit na vlastní řádek.
5. Řádky by měly být připojeny, počínaje od centrálního obrazu. Centrální linky jsou tlustší, organické a tenčí, jak se vzdalují ven z centra.
6. Spojnice tvořte stejně dlouhé jako slova, která na ně připojujete.
7. Používejte více barev v celé myšlenkové mapě, pro vizuální stimulaci a také k zakódování nebo k tvorbě tematických celků.
8. Důležité je mít vlastní styl tvorby.
9. Použijte důraz na jednotlivé prvky a tvořte logické či tematické skupiny.
10. Udržujte mapu přehlednou pomocí radiální hierarchie či čísel.

Ze seznamu je patrné, že řada poznámek nám odpadne, pokud pro jejich tvorbu použijeme počítačový program, který se bude o řazení, vyváženost větví nebo tloušťku čar starat sám. Osobně bych k tomuto desateru ještě připojil nejméně dva body:

1. Snažte se, aby byly větve alespoň částečně vyvážené – důležité je se vyhnout degenerovaným lineárním řetězcům.
2. Nebojte se používat počítačové programy – umí řadu věcí, které na papíře nikdy nedokážete.

Pokud jde výhody používání počítačových programů, pak je možné zmínit mimo snadného sdílení nebo esteticky kvalitního výstupu především možnost schovávat větve od určité hloubky (podobně jako adresářovou strukturu v počítači), automatické nastavování tloušťky čar a snadnou editaci – kdykoli můžete kamkoli přidat další uzel a počítač strom překreslí tak, aby byl přehledný. Není tedy nutné nic dopředu rozmýšlet.

Poměrně velké množství uživatelů má k myšlenkovým mapám určitý odpor nebo ostych. Nebojte se je vyzkoušet. Na jednu stranu je pravda, že nejsou pro každého, na stranu druhou velké množství uživatelů osloví až po čase. Asi nejjednodušší cestou je stáhnout si program (či vzít si papír) a začít.

 

1. Myšlenková mapa tvořená rukou Vadeka: Guru Mindmap. [cit. 2011-09-15]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/File:Guru_Mindmap.jpg>

Příklady použití při výuce

Následující sada příkladů není nijak vyčerpávající ani co do výčtu, ani co do provedení. Jde spíše o sadu praktických námětů pro využití myšlenkových map ve výuce. Většinou stačí nějak začít a žáci se chytí sami. Podobně při vlastní tvorbě – často stačí napsat pár bodů a mapa se začne spontánně vyvíjet sama.
Jako na první možnou oblast se můžeme podívat na výuku programování. Pomocí myšlenkové mapy je možné snadno dekomponovat problém na jednotlivé dílčí celky až na určité jednoduché atomy, které jsou žáci schopni sami efektivně vytvořit. S takovouto strukturou se dá často velmi efektivně ukázat, že i složitě vypadající program může být ve skutečnosti jen složeninou jednoduchých procedur a funkcí. Jako podpora objektově orientovaného programování jsou pak myšlenkové mapy téměř nezbytné. Pomocí nich je pak možné poměrně snadno vysvětlit pojmy jako je třída, rozhraní atp.

Pěkným příkladem toho, jak lze myšlenkové mapy používat například ve výuce fyziky, je projekt HyperPhysics. Ten rozděluje celou fyziku do jednotlivých disciplín, které se pak dále větví až na jednotlivé malé úseky, které jsou popsány v krátkém textu. Takovou možnost tvorby myšlenkových map užijí především učitelé, kteří mohou tímto způsobem zpracovat část výkladu, ale také žáci například při přípravě na maturitní zkoušky.

Podobně lze postupovat také v chemii, kupříkladu při výuce vlastností organických sloučenin – žáci se proklikají sacharidy či peptidy až k požadované sloučenině a u ní uvidí všechny její potřebné vlastnosti. Přitom jim neunikne spojitost s podobně složenými dalšími látkami. Podobně se nabízí v biologii užít myšlenkovou mapu pro znázornění vývojových větví.

Asi nejpřímočařejší využití se nabízí zřejmě v dějepise. Můžete snadno vytvořit strukturu událostí, bitvy značit jednou barvou, kulturní události druhou, panovníky další atd. Pak je již možné snadno ukázat, že dějiny nejsou lineární záležitostí oddělených států, ale že se jednotlivé události sebe dotýkají a spolu souvisí. Pokud v dějepise takovou mapu vytvoříte, dáte žákům daleko lepší přehled o tom, jak se děj v historii vyvíjel.
Stejně tak lze v češtině strukturovat jednotlivé literární žánry a směry, kulturní období nebo tematicky spojené autory. Právě ono vytvoření systematicky pojatého chápání literatury a orientace v takovém schématu patří mezi dovednosti a znalosti, které žáci jistě ocení.

Velice dobře lze pracovat s myšlenkovými mapami také v literární či dramatické tvorbě. Nejen že si lze v jednotlivých větvích diagramu udržovat dobrý přehled o paralelních událostech a větvení děje, ale je možné jej také díky němu cíleně větvit a vyvažovat. Jako užitečné se také jeví mít zvláštní mapu pro postavy, ke kterým přiřazujete jednak události, ve kterých se vyskytnou, ale také jejich povahové rysy nebo popisky. I po poměrně velké době je pak možné se snadno vrátit k tvorbě. Navíc se zde otvírá možnost pro literární spolupráci více autorů.

Tímto způsobem bychom pochopitelně mohli pokračovat ještě poměrně dlouho. Je vidět, že jednotlivé oblasti nabízejí velmi různá využití a že vždy záleží na kvalitě, kreativitě a ochotě kantora s myšlenkovými mapami ve výuce pracovat. Myslím, že právě získání určitého strukturovaného myšlení je jednou ze základních deviz, které mohou – mimo lepší pochopitelnost složitějších problémů – tyto „obrázky“ přinést. Představují pak základní pramen pro to, aby se člověk naučil logicky řešit problémy nebo základní algoritmizaci.
Nemalý význam má také to, zda a jak se naučí spolu žáci na tvorbě spolupracovat. To bylo již naznačené v části o literární tvorbě. V dnešní době jsou myšlenkové mapy často v komerční sféře náhradou za klasické projektové diagramy. Jednotliví řešitelé je pak musí upravovat tak, aby v nich mohli další spolupracovníci pokračovat. Také taková tvorba (například v onom literárním pozadí) může být zajímavým nácvikem práce v týmu, který se dnes stále více prosazuje.

Další možnosti využití naleznete například na myslenkove-mapy.cz.

Nástroje na tvorbu myšlenkových map

V této části si ukážeme některé zajímavé nástroje na tvorbu myšlenkových map a připojíme k nim krátký komentář týkající se toho, k čemu se ten který projekt hodí. Výčet není ani v nejmenším úplný, ale spíše se pokusí upozornit na některé zajímavé projekty, které jsou buď velmi rozšířené nebo určitým způsobem koncepčně odlišné od ostatních.

FreeMind

Zřejmě nejznámějším a nejrozšířenějším programem, který umožňuje tvorbu myšlenkových map, je FreeMind (http://freemind.sourceforge.net/wiki/index.php/Main_Page), který si denně stáhne (jen z oficiálních stránek) na čtyři tisíce lidí. Je plně lokalizovaný do češtiny, zdarma a pracuje pod operačními systémy Windows, Linux i Mac OS. Ovládání programu je poměrně jednoduché a přehledné. Velkým pozitivem jsou propracované klávesové zkratky, bohaté možnosti exportu nebo snadné vkládání map do jiných.

2. FreeMind: Možnosti úprav myšlenkové mapy

Ke každému uzlu můžete přiřadit grafické příznaky, kterých program nabízí naprostý dostatek – od pořadových číslovek přes vykřičníky až po nejrůznější další značky. Přetváření stromu s mapou je zcela plynulé a logické. Ovládání programu patří k nejjednodušším. V nastavení je možné vybrat také velké množství grafických profilů, takže máte plnou kontrolu nad tím, jak bude výsledná mapa vypadat. Pokud nechcete, aby vám nějaká rozvětvená část mapy překážela, je možné ji klepnutím prostě schovat a vykreslit až ve chvíli, kdy ji potřebujete. Tuto funkci můžete využít jak při výuce, tak také při tvorbě větších a složitějších projektů.

3. FreeMind: Ukázka struktury myšlenkové mapy vytvořené ve FreeMind – je možné použít různé grafické  prvky pro zvýraznění klíčových slov či tematických struktur.

Pokud tedy hledáte rychlý, kvalitní a robustní nástroj na tvorbu myšlenkových map, pak právě FreeMind může být dobrou volbou – ať již pro nulovou cenu nebo pro dobré ovládání. Hodí se jak na malé projekty, tak také pro velké a náročné mapy.

Kdissert

Zajímavým nástrojem na práci s myšlenkovými mapami je Kdissert (http://freshmeat.net/projects/kdissert/), který je také zdarma dostupný, ale pouze pro Linux. Oproti klasickému přístupu tvorby map sází na to, že do jednotlivých uzlů je možné vkládat i dlouhé texty nebo řadu dalších informací, které nejsou na první pohled vidět. To se hodí například u programování, kde uzel nazvete například „třídění fronty A“ a až po klepnutí na něj se zobrazí celý zdrojový kód. Do jednotlivých uzlů navíc můžete vkládat také odkazy, například na web nebo na externí dokumenty. Samozřejmostí je také podpora nejrůznějších značek a strukturované ovládání mapy.

XMind

Zcela profesionálním programem na tvorbu myšlenkových map je Xmind (http://www.xmind.net/), který používá například KBC či Migros, což jsou společnosti s tisíci zaměstnanci. Aplikace je dostupná pro Linux, Windows i Mac OS, ale bohužel již není bezplatná. Zdarma si můžete vyzkoušet funkčně omezenou Free verzi, ale jinak se připravte na částku okolo 44 USD za licenci a rok, což je pro většinu škol zřejmě jen obtížně dostupná částka. Pravdou je, že XMind nabízí nejlepší ovládání, pestrou nabídku vzhledů, dobře vytvořené klávesové zkratky, ale také nástroje na týmovou spolupráci či sdílení map nebo podporu bezpečnosti.

Výhodou bezplatné verze je, že můžete alespoň ukázat žákům nástroj, který se skutečně masivně používá ve velkých firmách, i když řadu konkrétností jim můžete jen popsat.

Další nástroje?

Výčet není samozřejmě zdaleka úplný. Někoho by mohl jednoduchostí a rychlostí zaujmout VYM, uživatelé grafického prostředí KDE mohou zvážit Semanik, který má řadu originálních funkcí (ale i nedostatků), Labyrinth Maps sází na jednoduchost a rychlost. A takto bychom mohli dále pokračovat ještě poměrně dlouho.

Existuje také řada online nástrojů, které vám umožní tvořit mapy online bez instalace čehokoli, ale jejich možnosti jsou zpravidla poměrně omezené. Za zmínku zde stojí snad jen Prezi (http://prezi.com/), který umožňuje tvořit prezentace na bázi myšlenkových map, nikoli jednotlivých slidů.

Závěr

Z vlastní zkušenosti mohu doporučit především FreeMind, který je zdarma a většinu práce zastane na výbornou. Každý žák si jej může stáhnout a používat doma, což je také nezanedbatelný aspekt při výběru toho, kterýnástroj ve škole používat. Myšlenkové mapy jsou jednoznačným fenoménem, který může zlepšit schopnosti žáků v řadě oblastí, a bylo by jistě škoda, kdyby se jim při výuce nevěnovala větší pozornost.

Citace:	[1] - Kolektiv autorů. A Short History of Mind Mapping. 2011. [cit. 2011-06-13]. Dostupný z WWW: [http://www.mindmeister.com/content/historyofmm].   [2] - BUZAN, Tony. Myšlenkové mapy. 1. vydání. Brno : Computer Press, 2011. 216 s. ISBN 978-80-251-2910-4.
Anotované odkazy:	Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:	Název Autor Myšlenkové mapy Michal Černý

Převzato z RVP.CZ