Bořivoj Brdička: Pozor na internetové informační bubliny!

V souvislosti s tím, jak se mění prostředí, v němž se vzdělávání odehrává, mluvíme často o uplatnění didaktických postupů odpovídajících teorii konektivismu. Všichni jsme si samozřejmě dobře vědomi toho, že život v prostředí soustavného připojení do internetu a snadné dostupnosti informací přináší změny a je plný všelijakých nástrah. Nejnovější vývoj však jasně ukazuje, že naše představy o tom, jak snadné zde je se dostat k téměř libovolné informaci, budeme muset přinejmenším modifikovat.


Firmy otevírající nám na internetu cesty vedoucí k informacím (Google, Microsoft, Facebook, Yahoo) totiž v poslední době zavádějí nové vyhledávací algoritmy, jež do výsledků vyhledávání promítají analýzu dat generovaných dlouhodobým chováním uživatelů (srovnej s analýzou výukových výsledků). Tato analýza vychází z toho, jaké weby si prohlížíme a s kým se v síťovém prostředí spojujeme. Důvodem zavádění těchto inovovaných algoritmů je snaha pomoci nám s nalezením toho, co hledáme. Je ověřeno, že běžný uživatel se ve výpisu vyhledávače podívá nanejvýš na druhou stranu a to, co je dál, již nezkoumá. Mnoho lidí proto ocení, když to, co je zajímá, najdou hned na první stránce.

To znamená, že každý, kdo je příslušným systémem evidován, dostává individualizovaný, tj. jiný, výpis. Použije-li například klíčové slovo „Egypt“ někdo, kdo se zajímá dlouhodobě o cestování, dostane v první řadě turistické atrakce. Ten, kdo se naopak zabývá hlavně politikou, získá především odkazy na tamní tzv. „jasmínovou“ revoluci. Tento na počátku jistě dobrý záměr velkých internetových společností má ale i dost závažné negativní důsledky.

Detailně je ve své knize The Filter Bubble rozebírá známý americký tvůrce webových projektů a aktivista podporující přímou demokracii prostřednictvím internetu (MoveOn.org) Eli Pariser. Upozorňuje na to, že jsme se již dostali do stavu, v němž nám „internet předkládá to, co si myslí, že se chceme dozvědět, a ne to, co bychom se dozvědět měli“. Vlastně nás tak uzavírá do určité bubliny, v níž vnímáme jen část celého existujícího prostoru. Své velmi závažné varování Eli Pariser osobitým způsobem přednesl na květnovém TEDu v Kalifornii.




Celý článek v spomocnik.rvp.cz