Přečtěte si: Testy, testy, testíčky...

 „Ministr školství Josef Dobeš plánuje, že po státních maturitách na středních školách a srovnávacích zkouškách na základních budou jednotné testy i v mateřských školkách. Zkoušky mají ukázat, jak jsou děti připraveny na vstup do 1. třídy. Podle Dobeše by testování mohlo začít zhruba za čtyři roky, nejdřív chce ale zavést srovnávací zkoušky do škol základních. Ve školkách ale nad ministrovými plány kroutí hlavou“ (ze stránek České televize, 16. 11. 2010) Stále častěji totiž naše děti chodí do první třídy až v sedmi letech místo v šesti, protože rodiče – a nejen oni – mají pocit, že jejich děti škole ještě nedorostly. A nejsou to jen ty narozené na podzim, stále častěji žádají o odklad i rodiče dětí narozených o prázdninách, často dokonce i dětí „jarních“. Proč?

Z článku Jaroslavy Indrové na blog.iDNES.cz vybíráme:


A ještě k onomu minimu. Dítě opouštějící školku by mělo mluvit bez větších problémů – všimněme si, kolik šestiletých dětí šišlá. Mělo by umět převyprávět třeba krátkou pohádku – jak to může umět, když mu nikdo nečte a nevypráví. Děti by měly umět kreslit, stříhat, zpívat, cvičit. Místo toho potkáte pětiletou holčičku, která neumí pořádně mluvit, neumí nakreslit svou panenku Barbie, ale má nalakované nehty a barevný přeliv na vláskách. Chlapečci se dívají na fotbal v televizi se svým tatínkem, ale neumějí kopnout do balónu, protože tatínek dává přednost lize v televizi, popř. si jde večer zakopat do tělocvičny s kámoši sám. Učitelky v první třídě pak mají před sebou často velmi sebevědomé děti, které si bez jejich pomoci nedokáží zavázat tkaničku či se převléci do cvičebního úboru, a ještě - postěžují-li si - dostanou od rodičů vynadáno, na co že v té škole jsou. Čím později dítě do školy nastoupí, tím je silnější osobností, která hůře akceptuje změny a nutnost „poslouchat“.