Přečtěte si: Kam upadlo české školství?

Ondřej Šteffl na svém blogu zveřejnil text pana Miloslava Pouzara. S některými věcmi, co píše, nesouhlasí, ale právě v tom je pro něj luxus blogu: můžeme si vše vyjasnit, argumenty vytříbit, jasněji formulovat a nakonec třeba i změnit názor.

Z textu na blog.Aktuálně.cz vybíráme závěr:

Mám-li tedy odpovědět na otázku z názvu článku, řekl bych, že české školství upadlo na samé dno, jelikož neposkytuje studentům ani takové vzdělání jako za proklínaného Rakouska-Uherska. Maturanti zhusta neumí číst, psát a počítat a navíc si myslí, že to ani nepotřebují umět. Nejsou zvyklí odvádět soustavnou a cílevědomou práci, která jediná skutečně efektivně pomáhá rozvíjet mozek. Na vině jsou zejména experimenty, které v masivní míře vedly k odstranění potřeby soustavné a cílevědomé práce z výukového procesu. Sociální inženýři oslnění „nekonečnými možnostmi“ výpočetní techniky dosáhli jejího zavedení i tam, kde vysloveně škodí. Dnes se neučí a nezkouší, ale hlavně promítá a testuje. Tento přístup vede k výchově generace negramotů, kteří sice umí podle nalezeného klíčového slova zatrhnout možnost b), ale když jim otázku položíte jinými slovy, zkolabují. Představa, že by se škola někdy pokusila vrátit k výuce čtení, psaní, kupeckých počtů a soustavné práce na rozvoji mozku je nereálná. Takže nám asi nezbývá než objevit onen Norimberský trychtýř……..