Pavel Bém: Státní maturita nesplnila žádný cíl

Projev na 22. schůzi Poslanecké sněmovny dne 30. 8. 2011.


Paní předsedající, dámy a pánové, dovolte i můj krátký pohled na věc. Realitu je vždycky možné popsat různými jazykovými výrazy a můžeme říci, že jedna samá událost, skutečnost, může být hodnocena například slovem, termínem "z půlky plná sklenice". Ta samá sklenice ale může být také poloprázdná a díváme se a měříme sklenici, ve které je stejný objem vody. A já uvádím tento příklad, tuto metaforu, protože naváži na předsedkyni školského výboru. I já jsem přesvědčen, že nějaká podoba státní srovnávací zkoušky, která by umožnila objektivně posuzovat kvalitu vzdělání, úroveň vzdělání na jednotlivých středních školách, je nezbytná.

Na druhou stranu si položme otázku, jaký by cíl státních maturit. Za prvé tedy zavést objektivní nebo respektive měření, které umožní srovnání různých typů středních škol. Odpovězme si na otázku. Povedl se tento cíl naplnit? Nikoliv. Jsou dvě, základní a rozšířená úroveň státní maturitní zkoušky. Dnes po prvním takzvaném zkušebním roce prostě nemůžeme vedle sebe dát různé typy středních škol a různá gymnázia a říci: toto gymnázium bylo ve svém vzdělávacím snažení úspěšné a tato střední škola byla neúspěšná. Prostě z výsledků, které máme, není možné udělat srovnání.

Tím druhým cílem bylo zavést větší míru objektivity do posuzování kvality vzdělání v individuální úrovni. To znamená jakási třetí strana mezi studentem, pedagogickým sborem a kantorem vstupuje do hry a hodnotí kvalitu vzdělání té studentky, či toho studenta. Hledejme odpověď na tuto otázku. Povedlo se zavést tento objektivní parametr do státních maturit? Odpověď zní nikoliv.

Třetí cíl byl zavést takový model státních maturit, který by umožnil měřit zvýšenou míru objektivity, ale dramaticky nezatížit administrativně a byrokraticky jednotlivé střední školy. Povedlo se to, nebo se to nepovedlo? Nepovedlo.

A tím čtvrtým parametrem bylo zavést systém, který je ekonomicky únosný. Bohužel troufnu si odpovědět i na tuto otázku. Ani to se nám nepovedlo. Prostě státní maturity jsou, jak už bylo řečeno předřečníky, neskutečně administrativně náročné a jsou také ještě navíc drahé. Takže já bych si troufl malinkou pootočit interpretaci, která tady doposud zazněla. Já jsem přesvědčen, že státní maturity, ve kterých samozřejmě je nezbytné asi pokračovat, tak je třeba poměrně zásadním způsobem v administrativní i ekonomické rovině změnit. Zásadní způsob znamená nejenom vyhodnotit analyticky zkušenosti z prvního, já tvrdím velmi neúspěšného ročníku, ale znamená také vytvořit na to příslušné instituce, formální organismy, různé pracovní komise, skupiny, které prostě a jednoduše budou schopny čelit v této době rozjeté mašině, nebo vlaku administrativy a byrokracie, která se kolem státních maturit vytvořila. Jinak prostě nebude možné udělat nějakou zásadní funkční změnu.

Vidím tedy problematiku státních maturit jako sklenici nikoliv zpola plnou, ale spíš zpola prázdnou a velmi bych se přimlouval k tomu, aby krok, který dnes děláme, to znamená, že vlastně jenom odsouváme o dva roky nějaké zásadnější rozhodnutí, abychom s plnou zodpovědností, ke které i já se hlásím, na úrovni všech orgánů Poslanecké sněmovny a samozřejmě především a hlavně ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, abychom tuto práci odvedli. A já sám budu navrhovat v tom procesu takzvaných změn, nebo modifikací státních maturit naprosto zásadní změny. Děkuji za pozornost.