Každodenní realita světa dospělých nám nabízí řadu negativních obrazů ze života, které jsou mocně upevňovány zprávami v médiích. Krádež, lež, hádky, korupce, podvody, agresivita, netolerance ve zprávách zmiňované nemají onen varující či výchovný charakter, který by měly mít. Nejsou prezentovány s jasným výstupem …toto jsou jevy, se kterými tato společnost nesouhlasí, a takto jsme se s nimi pomocí daných pravidel vypořádali ...vzorec dobra a zla, spravedlnost a jakási vyšší moc tak dobře rozpoznatelná v pohádkách v naší společnosti absentuje. Pravda je postupným zveřejňováním nejasných dílčích informací zpochybňována, lež je přijatelným východiskem.
Lhaní jako způsob řešení dané situace se tak nejvíce promítá do světa našich dětí. Unikátní výzkum „Hodnotové orientace dětí ve věku 6–15 let“, který realizovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Národní institut dětí a mládeže v rámci projektu Klíče pro život (www.kliceprozivot.cz), nám nastavil zrcadlo. Data jsou jednoznačná, přes polovinu dětí si myslí, že maminka nikdy nelže, o tatínkovi to tvrdí méně než polovina, u učitelů a kamarádů je to jen něco málo přes 30 %!
Přibližně 70 % dětí je ochotno lež za určitých okolností (osobní profit, oddálení trestu) tolerovat, což vyplývá z následujícího grafu, kde jsou sumarizovány odpovědi na otázku „Vadí ti, když…“
Můžeme tato čísla zmírnit vývojem jedince, milosrdnou lží či socioekonomickým postavením rodiny, ale 70 % kamarádů,
kteří lžou, jsou také tolerantní ke kouření a vulgarismům a současně je s nimi největší zábava, tvoří většinovou
volnočasovou společnost dětí ve věku 13–15 let. Stává se tedy lež ve společnosti, která nemá navenek jasně
deklarované hodnotové hranice, všeobecně akceptovanou? Odráží se tato skutečnost ve vnímání a akceptováním autorit,
výběru či absenci vzorů našich dětí?
Alarmující je v tomto kontextu zjištění, že polovina dotazovaných nemá vzor nebo v něm nemá jasno. Pokud vzor děti mají, často souvisí s výkonem či s vnějšími identifikátory, vzhledem, stylem (sportovci, modelky, zpěvačky).
Jak moc se výskyt lží v bezprostředním okolí dětí a prezentovaný mediální obraz společnosti projevuje na důvěře a soukromí, které svým dětem dáváme a které jsou pro zdravý vývoj jedince nezbytné s odkazem na přísloví „Jablko nepadá daleko od stromu“?
Jak moc se lež stává strůjcem pohledu dětí na životní priority a jakýsi vyšší princip? Jakou roli v této skutečnosti sehrává navenek absentující zastoupení společenských elit deklarující vyšší mravní hodnoty? Jak ukázal výzkum realizovaný s 2 238 dětskými respondenty, pouhých 5 % dětí ve věku 13–15 let věří v Boha a 3 % dětí v politiku.
Opravdu tedy nemůžeme nic změnit?
Kdo nevěří, věří v cokoli …děti pro svůj vývoj potřebují mít pevné hranice, zkusme jim je tedy na všech úrovních, pozicích a v rozmanitých rolích trpělivě odhalovat a začněme kupříkladu tím, že nezalžeme. Stavět totiž budoucnost dítěte na lži, je jako vystavět dům či stát na chatrných základech.
Irena Hošková
Manažerka projektu Klíče pro život
16 komentářů:
Kristepane, mám takový pocit, že takové problémy řešilo lidstvo už ve starověkém Římě. Opravdu nemáme nic jiného na práci a do čeho vrážet peníze? Takovéto výzkumy jsou vyhozené peníze. Jsou lidé, kteří mluví pravdu a lidé, kteří lžou. Chudák je ten, kdo nerozezná věci, které může změnit, od věcí, které prostě nezmění.
Jinak je na to jedna rada, zameť si napřed před vlastním prahem a začni u sebe.
Mně tohle přijde rozhodně smysluplnější než testování páťáků. Opravdu si my všichni dospělí uvědomujeme, že jsme těmi, kdo formuje budoucnost našich dětí a jejich dětí, nebo je nám to jedno - žiju teď a po mně potopa?! A velmi doufám, že bude přibývat lidí, kteří si nebudou klást otázku, ZDA něco MOHOU změnit, ale BUDOU SE SNAŽIT to změnit. V opačném případě bychom se totiž ocitli na stejné úrovni jako stádo ovcí. (Připouštím, že vždy bude existovat určité procento lidí, kterým to bude vyhovovat, jen doufám, že to nebude voličská většina.)
začněme kupříkladu tím, že nezalžeme
Aha, tak proto!
A já pořád, co proti mně všíchni maj.
Poraďte mi, prosím, jak zní negace tvrzení:
"Lže, jako když tiskne."
Pane Blaho negace je jednoduchá: Není pravda že lže, jako když tiskne.
Není pravda že ...
Což to je pravda, děkuji. Ale já se, s dovolením, snažím na to napasovat De Morgana:
"negace konjunkce je disjunkcí negací"
nebo tak nějak.
Jako primitivní technik narážím na jazykové problémy. Nemohu nalézt výrazivo mezi "nelže" a "netiskne".
Tady to budete muset vzít oklikou.
Např.: Mluví pravdu, a nic než pravdu.
Jeho pravda je čistá jako křišťál.
Zdá se, že tyto výroky jsou však již anachronismy.
Kdo nelže, ten v dnešní době nepřežije. Na chudáka ubohého hodí všechnu práci, je třeba se naučit "cikánit". Ignorant
pravda je čistá jako křišťál
Takže pravdomluvný jako Standa, Jirka, Vašek, Peťa, Davča, Pepa ...
Když lže dítě,určitě to není dobře. Ale budiž, ještě v tom nemusí mít úplně jasno. Nebo je to třeba jediný způsob, jak něčeho dosáhnout. Nebo dokonce způsob, jak se před něčím ochránit.
Nepříjemné je, když pak dospělý, místo toho, aby se pokusil zjednat nápravu, této lži použije pro svoje potřeby. Horší samozřejmě je, když dospělý sám lže, aby dosáhl nějaké výhody. Strašné je, když lže, aniž by bezprostřeně musel. Prostě jen tak. Třeba, aby jinému zle činil. A naprosto zdrcující je, když takový týpek sám pracuje s dětmi a etiky má plná, reformně pedagogická hubu.
Právě to jsem měl dnes kolem 17. hodiny taky na mysli, jen jsem se to styděl říct nahlas, abych nevypadal ještě před začátkem školního roku jako buzerant.
No, co nevidět bude čas se začít připravovat. Nerad to nechám na poslední chvíli.
Proboha člověče nechte toho běsnění! Vy jste horší než leták aktuálních slev Albert Hypernova, který úderem 1. srpna začal barvitě nabízet zbylé pastelky, tužky a sešity, určitě od loňska... K tomu pár bačkůrek, penál, aktovku, obaly, fuj, házím to rovnou do popelnice a jdu do lékárny pro zásobu prášků na nervy. FAkt se to blíží :( A.S
Pardon, těžko bědnému nepodlehnout, když v říjnu začnou Vánoce, v lednu Velikonoce a březnu příjdou lástminyty.
Já vím, Vy se do té školy už těšíte, že? :)
Šťastný to kantor.
A.S
V souvislosti se směrováním diskuse (nevypadat jako buzerant už v půli srpna, těšení se do školy) jsem si vybavil, jak jsem šel poprvé na kolonoskopii, a moja mi chtěla dodat odvahy řka: prosím tě, netvař se, jako bys šel učit.
Zajímalo by mne na kolik miliónků tento ctěný projekt, jehož je výzkum součástí, přišel. Přijde mi to jako vyhazování peněz z ESF podobně jako miliony, které šly na různé projekty, jejichž součástí byly ty neskutečné barvy života.
jak zní negace tvrzení:
"Lže, jako když tiskne."
Napsala mi moje bývalá žákyně, práva právě studující, která pojímá Českou školu jako humoristický server:
"Nelže, a už vůbec ne jako když tiskne!"
Okomentovat