Kvalita školního vzdělávání se zhoršuje. Proč? Je hodně důvodů, o kterých se mluví. Jsou ale i důvody, o kterých se tolik nemluví, přitom jsou zásadní a klíčové: škola žákům a studentům nabízí prakticky stále totéž jako před staletími, ale svět se mění a potřebuje něco jiného.
Z článku v blog.aktuálně.cz vybíráme:
Místo toho škola příliš často nabízí svým žákům něco, co ztratilo cenu. Předávat žákům informace v podobě relativně izolovaných znalostí mělo smysl v době, kdy informace a znalosti měly velkou či alespoň větší cenu. Jakkoliv můžeme tvrdit, že i všechny znalosti jsou cenné, a můžeme se my starší a staří o tom ujišťovat, a může to být v řadě případů i pravda, co to je platné, když o tom nemůžeme nebo neumíme přesvědčit žáky ve škole? A pokud o tom žáky nepřesvědčíme, škola pro ně ztrácí smysl – učit se pouhé znalosti, jejichž ceně nevěří, spíše nebudou než budou. Což je přesně to, co dnes vidíme.
Než učitelka ve škole napíše na tabuli téma hodiny „Láčkovci“, mají žáci na lavici v tabletu s přístupem k internetu celou látku na obrazovce i s obrázky a videem. Pokud vykládá látku stále tak jako před dvaceti lety, těžko žáci uvěří ve smysl takové výuky.
Žáci by spíše potřebovali pomoc při vyhledávání, ověřování, posouzení důležitosti a relevance, při analyzovaní informací, potřebují podporu při uvádění znalostí do kontextu, jejich propojování, při syntéze informací. Hlavně však potřebují naučit se to vše dělat sami bez pomoci – a k tomu si potřebují vytvořit struktury myšlení.
To se však těžko naučí, když škola stále pokládá za svůj hlavní úkol předávání informací.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
20 komentářů:
"Žáci by spíše potřebovali pomoc při vyhledávání, ověřování, posouzení důležitosti a relevance, při analyzovaní informací, potřebují podporu při uvádění znalostí do kontextu, jejich propojování, při syntéze informací. Hlavně však potřebují naučit se to vše dělat sami bez pomoci"
Nesouhlasím, že tohle je smyslem základní školy. Střední určitě, ale ZÁKLADNÍ (od slova základ) má vybudovat základ lidství, morálky, empatie, tvořivosti, zvídavosti, pracovitosti, zručnosti atd. atd. Tímto směrem by se měla škola proměnit.
"posouzení důležitosti a relevance," - a jakpak to, milý pane Šteffle, zvládnou bez základních znalostí????
Stokrát omletá a hlupá mantra pseudereformátorů školství, od kterých stále dokola čtete co, ale nikdy se nedozvíte jak.
Pravěpodobně vstupujeme do dalšího kola světové hospodářské krize, kola, které možná skončí rozpadem EU, bankrotem USA a celosvětovým hospodářsko-společenským rozkladem. Učme děti práci na pozemcích, pěstitelství, sebeobraně.
O. Šteffl: škola stále pokládá za svůj hlavní úkol předávání informací...
Ujišťuju Vás, pane Šteffle, že to není pravda. Nevím, jak na středních, ale osobně učím na základce a ve svém předmětu rozvíjím většinou dovednosti. Tedy rád bych, výzbroj v tisícerých metodách a technikách mám víc než bohatou. Co ale s žáky, kteří a priori nechtějí nic dělat, o ničem se vyjadřovat, nic hodnotit, srovnávat, diskutovat zvládnou jednou holou větou, logické uvažování je pro ně prázdný pojem. Postavit se v lavicích a udělat pár prostocviků k narovnání zad - absolutní bída, co to na nás zkoušíš, kantore. Ještě tak ten jejich rap, dupat v tytmu duc duc. to jediné berou.
Článek jste napsal jako pěkné slohové cvičení, možná mu neznalý i uvěří a pochválí Vás za něj. Ale oproti realitě dnešních škol je hodně mimo.
A ještě dodatek.
Víte snad o nějaké oblasti našeho společného žití, která neupadá přímo volným pádem kamsi?
Že by zdravotnictví, důchodci, sociální oblast od dětí po seniory, úroveň mravů a chování, politická a jiná kultura, ekonomika, mezinárodní vztahy, péče o prostředí, vztahy v rodinách - tak upadá, či neupadá?
I když útěcha to tedy není.
Realita dneška
Ryba, jídlo žebráků, se stala lahůdkou. Kvalitní vodu z vodovodu, jsme vyměnili za sladké přesycené břečky. Rohlíky se scvrkly o polovinu, kyselé mléko se nedá doma vyrobit, protože vznikne jedna smradlavá, odporně zapáchající tekutina, kterou neudržíte v ústech.
Všechno, co bylo kdysi opravdu dobré, co mělo svou hodnotu, nebo tradici, jsme vlastně vyměnili za šmejdy v drahém obalu.
Jsou i dobré věci. Jen je jich čím dál méně a je třeba je pořádně hledat. Hledat, přemýšlet, číst nečitelné návody a obsahy, které nemáme šanci vidět, pokud jsme si s sebou nevzali na pomoc lupu. Ulice se nám naplnily obyvateli z Číny, Taiwanu či Vietnamu. Přes reklamy si nevidíme špičku nosu. Chodníky a přechody jsou plné stojících aut.
Žijeme v pomyslném blahobytu. Máme dva i tři telefony, internet, televizi, domácí kino, DVD, PC a stále nám něco chybí. Zákazy, příkazy, nařízení, poučení, kterým
už člověk přestává rozumět a vyznat se v nich, je přímo nemožné. Kamery nás sledují na každém kroku.
Kdekoliv se hneme, jsme pod kontrolou. Všechno je evidované, zaznamenané a všechno pro naši "bezpečnost."
Každá zpráva, každá pošta, každý telefonát, každá platba, každý mail, každý, někdy velmi soukromý pohyb, je pod organizovaným dohledem. Kdykoliv se dá vybrat z archívu jako zbraň, která je připravená na okamžité použití proti nám. Zajímavé je, že i při takovémto špiclování dochází k trestným činům, o jakých jsem neměl v minulosti ani potuchy. Drogy, přepady, násilí, vydírání, vraždy se staly běžným průvodním jevem této „svobodné“ doby.
Zbavujeme se vlastní identity, protože souhlasíme se vším, co po nás různé instituce (jako banky, mobilní operátoři, dodavatelé energií a mnozí další) požadují.
Můžeme vidět oči bezdomovce, který se určitě na ulici nenarodil. Můžeme vidět žebráky, kterým trčí nohy z kontejneru, aby se natáhli za prázdnou láhví, či noblesní hotely pro psy i s vlastní www stránkou, lékařem a kadeřníkem. Můžeme sledovat složité operace svých psích miláčků přímo na internetu. A pokud se nám náhodou náš drahý psík ztratí, okamžitě se o něho postarají v útulku i s lékařskou pomocí. Když se však ocitne na ulici člověk, nezakopne o něj ani pes. Stáváme se číslem daňového úřadu či sociální pojišťovny.
Kam se poděly hodnoty, kde je vlastní podstata člověčenstva? Kde je něco víc, než jen strohé konstatování? Hrůza, co se tu událo za těch dvacet roků.
Vytratila se láska, porozumění, lidskost, tolerance, teplo rukou, sklon před šedinami.
Neznáme souseda, nevíme jaký plat má vlastní žena či muž. Nesmíme dát na zadek vlastnímu dítěti, pokud nechceme mít problém s úřady. Sledujeme stupidní, nehodnotné televizní stanice, kde seriály bez konce nahrazují kulturní vyžití určité skupině nevědomých, a možná i nevidomých lidí. Ale co ta druhá polovina? Nemá šanci fungovat důstojně, bez toho, aby jí byly podsouvané podobné stupidnosti?
Pokud je toho málo, máme možnost shlédnout Superstar, kde nás pošlou veřejně do řiti i s posměšným komentářem. Nádhera! A díky za ten kulturní a hodnotný zážitek, který nám za laciný peníz podsouvají jako duševním mrzákům, některé televize.
Kupujeme cigarety, které nám zakázali kouřit tam, kde se kouřit vždy mohly. Okrádají nás jako malé děti na písečku a z každé prodané krabičky nám jednu-dvě vytáhnou už před prodejem.
K lékaři chodíme s platební kartou, či s peněženkou v ruce, bavíme se jako roboti, když jeden vypráví o životě a druhý hledí do počítače.
Formulky a nacvičené fráze, které nemají s naším skutečným lidským nitrem a přesvědčením nic společného. Letáky, kterými jsou ucpané schránky našich domovů, nás lákají do obchodů.
Můžeme říkat svůj názor. Svobodně, demokraticky se /občas/ vyjádřit. No, ale k čemu to je, když nám to není stejně nic platné. Žijeme v neustálém stresu a napětí. Nikdo z nás si není jistý zítřkem. Nejsem sám, komu to všechno už začalo vadit.
Někde se stala chyba. Velká chyba, které náprava bude trvat dlouho. Onemocněl nám svět a my, ve snaze uplatnit se, jsme onemocněli s ním! Socializmus nebyl dobrý, ale takováto demokracie, není o nic lepší.
Možná až nástup duševních chorob, depresí, sebevražd, nastartuje i proces třídění, který nás položí na kolena, když to už přestaneme zvládat. A co dál?
Mám dost svobody tohoto typu, svobody, která se svobodou nemá nic společného. Svobody, kterou si nedokážeme užívat, protože je víc proti nám, než pro nás. Je tak okleštěná zákony a zároveň otevřená nepravosti, zločinu, podvodům, že její existence mi připadá jako aura. Kdesi je, ale nevidím ji. Je mimo mě.
No a závěrem? Nechybí mi už reklama, která mě v té západní civilizaci tak okouzlila. Nechybí mi ani západ, o kterého ideách jsem tolik toužil, chybí mi především toto: Chci ještě potkat člověka-přítele. Chci se ráno probudit a celým srdcem se těšit novému dni. Chci mít kolem sebe upřímné lidi, jak tomu bylo dříve. Chci potkat kamaráda, kterého první otázka nebude směřovat k materiálním věcem, ale bez falše mě poplácá po zádech: „Jak se máš? Jak žiješ? Zajdeme si sednout.?“ Kamaráda, kterého
v polovině debaty nevyruší zvonění mobilu a bude muset odejít. "Víš, tento telefonát byl tak důležitý, že pokud bych ho nevzal, mohlo by mě to stát práci."
Ne! Věřím, že ne! Ale ovládl nás strach a v tom strachu žijeme svoje každodenní životy. To je fakt a skutečná realita tohoto novodobého, pokaženého světa. Nemluvím o listopadu, ten přijít musel, ale o tom, co všechno k nám s listopadem „vklouzlo“. Dalšího pokusu, který přijde, když se to celé nebude dát udržet, se chvála Bohu nedožiju. Dokdy bude člověk hledat své místo?
... k tomu bych ještě přidal:
... všechno je dnes jinak. Vzpomeňte. Jeden jediný klíček do zapalovaní /bošák/ startoval motocykly, osobáky, náklaďáky, traktory, buldozery a kdovíco ještě. Jeden jediný klíček a ke všem "přibližovadlům". Nebyl jako dnes kódovaný, motorky neměly zámky, prostě přijel jsi z práce, mašinu jsi nechal před barákem nezamknutou a šel jsi domů. Klíček od zapalování ke tvé motorce měl každý, ale ráno byla na svém místě.
A to jsme byli, proti dnešku, velmi chudí. ¨
kam jsme se to dostali???!!!!
A nebe bylo modřejší a tráva zelenější. Pán bůh byl esenbák, který tě mohl strčit na 48 hodin do vyšetřovací vazby, špiclovalo, fízlovalo a donášelo se o106... No, chci říct, že všechno je jaksi o lidech a je hloupost hledat příčiny v tom "zlém" kolem. Každý svého štěstí strůjce, ne?
Štefflovo hledání virů
V IT je to tak, že každý dokazuje potřebnost svého řešení, produktu, služby. Jen tak uspěje. Nejinak činí OŠ, když (podobně jako softwarové firmy, které vyráběly antivirové programy) poukazuje na to, co by dnešní škola měla potřebovat, aby na to mohl podat svou pomocnou (antivirovou) ruku.
Takový špatěn skrývaný marketing. Kdyby to napsal Kartous, nebylo by to ale lepší. Karel Heppner
"A nebe bylo modřejší..."
Co to melete, ty dva příspěvky nad Vaším rozhodně nebyly oslavou totality, ale kritikou soudobé společnosti, a to kritikou ryze pravdivou. Naučte se číst a nad napsaným textem i občas přemýšlet.
Se nám zadrhla reforma? Nebo co!
ŠVP byly přece sepsány a překontrolovány. V čem je tedy problém?
škola...nabízí prakticky stále totéž jako před staletími
Možná v tom, že žáci dnes nezvládají ani to, co tu bylo už před tisíciletími.
Nečiní mi problém připustit, že chyba je na mojí straně. Vrátím se k nedávné diskusi, kde se řešila otázka absolutní či relativní kvality učitele. Jábych se s někým kvalitním porovnával, až bych brečel.
Už při tvorbě švp jsem žádal o návštěvu v nějaké pilotní škole. Bohužel. Stejně tak i dnes, když se neustále řeší můj špatný přístup k výuce i žákům, bych rát navštívil nějaké hodiny kolegů, kteří mi jsou dáváni za příklad. Bohužel to nejde. Prý by moje přítomnost narušila zkompetentňovací proces a také bych prý mohl toho, co bych tam viděl, zneužít.
Moje situace je bezvýchodná. Nezbývá mi, než se trýznit četbou páně Štefflových mouder.
Neujal by se mne, prosím, nějaký obětavý zástupce ředitele třeba v době asynchronních jarních prázdnin? Uvítám jakýkoli ict tématický celek na jakémkoli typu školy. Jsem poměrně zachovalý, čistotný a přítulný.
Škoda, že neučím ict :(
Možná by mi zkraje stačilo pár hodin češtiny.
Letos začínám s první třídou. To asi není to, co byste chtěl vidět, že ne?
K tomu videu s pí Kramer, co OŠ doporučuje:
no, typicky americkej emoční výbuch s dojetím a potleskem posluchačů. Nevím, co s tím na 2. stupni... osobní vzpomínky na rakovinu zatím nemám, a i kdyby, vystačím s tím motivovat děťátka k pozornosti tak jednou. Ale co v dalších hodinách ... vyprávět o šokujících příhodách, kdy se něco v něco jiného proměnilo, od všech členů naší rodiny...??
Myslím, že jste to nepochopil.
Do diskuse na aktuálně jsem k tomu napsal:
Hluboký emocionální zážitek, provázený informačním obsahem.
Jedna návštěva Osvětimi je lepší nežli 10 hodin o holokaustu v učebně.
Jedna návštěva v technickém muzeu a fundovaný výklad průvodce o vodních kolech, turbínách a parních strojích - Nepochybuji, že část žáků si dokonce zapamatuje, co je to ojnice, píst a proč tam byl setrvačník.
Občas pouštím žákům ukázky z filmů, když chci téma dovysvětlit. (Možná tím porušuji autorský zákon.)
Příprava takové hodiny dá ale strašně moc práce.
Tohle nejsou učitelé schopni zvládnout sami.
Navíc je to ani nikdo neučil.
A systémová podpora se nekoná.
Vláda zatím nejspíš ani netuší, že máme problém a že omezováním výdajů na školství podřezává naši schopnost konkurence.
(Ale spíše to tuší a je jim to jedno.)
Zkrátka, ušetříme, ať to stojí, co to stojí.
Peníze na školení a vzdělávání učitelů Dobeš pozastavil.
Průvodce v technickém muzeu mi vyprávěl, že se uvažuje o zrušení průvodců a najmutí ochranky, protože to "vyjde levněji".
atd.
Jenže TOHLE jsou ty největší dluhy, na které budou naše děti doplácet.
Přednáška - sice emotivní, ale pouhá verbální etuda exaltovaně vystupující dámy (při vší úctě k jejímu osudu), stejně jako pouštění filmů, jsou metody spíše pro elitní gymnázia a střední školy.
Na zš by frajeři tuhle madam nechali recitovat - odhadem - 1 minutu. Pokud by to měl být příklad zážitkové pedagogiky, tak jako metody jsou vhodnější a u nás doporučované dramatizace, hraní rolí, výroba předmětů vlastnoručně, apod. A podotýkám, že s puberťáky to není vůbec legrace. Když už zážitkově, tak rovnou alou ze tříd a jedeme tzv. projekty. Ani ty ale nemusí být efektivní, jak vidno učitelé si na ně stěžují, že jsou spíše k ničemu. No, dají moc práce a efekt minimální, pokud není k dispozici opravdu nadšená parta kantorů, která si s tím vyhraje.
Suma sumárum - jen jsem chtěl p. autora poopravit, že ne vždy to co jemu se líbí a přichází s Emeriky, je pro nás všechny to pravé ořechové. Jo, s dospělými inteligenty v sále, to se to předvádí!
Jedna návštěva ...
v poslanecké sněmovně mne přiměla k hlubokému přesvědčení, že moji rodiče i učitelé kdysi kdesi učinili hrubou chybu, neboť ve mně probudili lásku ke vzdělání a dětem.
Kde já už mohl být. Za vodou, v balíku, ve vatě, v žitě ...
P. Blaho,
... ale taky jednou nohou v kriminále, denně s ostudou v médiích, na seznamu rozkrádačů, podezřelých z korupce, lidem v žaludku...
"Každý svého štěstí strůjce, ne?"
Jo, kdyby to byla pravda kolego. V té tzv. demokracii má skutečnou demokracii jen těch horních 100 000. Jak jste si ráčil všimnout, tak kromě Svobody nebyl z našich politiků v teplákách nikdo a že se toho tady rozkradlo. Startovní čáru měli prý všichni stejnou a nebylo špinavých peněz. Pak se divme, že jde všechno k šípku, včetně morálky.
8. srpna 2011 21:58
cha cha cha cha chacha
(Po jednom cha za nohu, ostudu, seznam a podezření. Za žaludek je chacha.)
Okomentovat