Jana Taušová: Vývoj technických didaktických prostředků

Rychlost technických inovací, které proměňují náš život k nepoznání, neustále roste. Stejně tak se proměňuje i prostředí školních budov a tříd. Vzdělávání jako specifická činnost učení se něčemu provází lidstvo od nepaměti. Víme, že už starověké civilizace proces vzdělání systematizovaly a institucionizovaly (např.: starořecká gymnasia). Je jasné, že ve starověku, ani později ve středověku školství pomůckami zrovna nehýřilo. Můžeme se domnívat, že šlo o nejrůznější tabulky (dřevěné, kamenné, pergamenové) a knihy. Vznik zájmu o didaktické prostředky a jejich využívání tak datujeme až do časů, „nedávno“ minulých, tedy do doby vzniku moderní školy a zavedení povinné školní docházky.



Rychlost technických inovací, které proměňují náš život k nepoznání, neustále roste. Stejně tak se proměňuje i prostředí školních budov a tříd. Vzdělávání jako specifická činnost učení se něčemu provází lidstvo od nepaměti. Víme, že už starověké civilizace proces vzdělání systematizovaly a institucionizovaly (např.: starořecká gymnasia). Je jasné, že ve starověku, ani později ve středověku školství pomůckami zrovna nehýřilo. Můžeme se domnívat, že šlo o nejrůznější tabulky (dřevěné, kamenné, pergamenové) a knihy. Vznik zájmu o didaktické prostředky a jejich využívání tak datujeme až do časů, „nedávno“ minulých, tedy do doby vzniku moderní školy a zavedení povinné školní docházky.

Laterna magica

První malá revoluce přichází do škol v 80. letech 19. století. To je doba, kdy začínala být využívána laterna magica. Učitelé tak přestávali být odkázáni na ilustrace v knihách a získali možnost představovat žákům více názorných ukázek. Stále byli, ale odkázáni pouze na svůj slovní projev. Zařízení, které by jim umožnilo zobrazit myšlenky v reálném čase, ještě nepřišlo. Trvalo dalších 20 let, než začaly být školy vybavovány prvními tabulemi, technickým výukovým prostředkem, který předurčil podobu výuky minimálně na dalších sto let. V té době používali žáci běžně též zmenšeninu tabule v podobě břidlicových tabulek, které sloužily k procvičování psaní a záznamů aktuálních myšlenkových procesů. Stejně jako na velké tabule se na ně psalo křídou. Pro žáky v prvních třídách tak bylo psaní jednodušší než psaní perem.

Břidlicové tabulky ale ve školách příliš dlouho nevydržely, ne proto, že by jejich používání nebylo funkční, ale proto, že se na přelomu 19. a 20. století zvětšila dostupnost tužky a papíru, přeci jen hygieničtější a trvalejší varianty zápisu poznámek.

Posledním výkřikem tehdejší techniky, který se výrazně promítl do výukových metod, byl film. Zmenšení a rozšíření kinoprojektroů a okouzlení pohyblivými obrázky vedlo i k rozvoji specifické oblasti školních filmů.
Představíme-li si všechny zmíněné pomůcky pohromadě, neubráníme se dojmu, že před sebou máme v podstatě moderní učebnu. Žáci píší tužkami na papír a učitel jim představuje jak vlastní tvořené záznamy na tabuli, tak hotové prezentace, buď přes laternu magicu, nebo kinoprojektorem. Změnilo se tedy od 20. let 20. století vůbec něco?

Samozřejmě technika postoupila dopředu. Už na konci 40. let 20. století, získaly školy zpětné projektory, zařízení mnohem účinnější a použitelnější než laterna magica. Ve stejné době nahradily tužky kuličková pera. O něco později se objevuje i první předchůdce počítače – automatizovaný Skinnerův výukový stroj.


Celý článek na spomocnik.rvp.cz