V této knize naleznete všechny potřebné informace pro stavby grilů, krbů a udíren - od zákonných předpisů, vhodného umístění a používaných materiálů až po podrobný popis jednotlivých projektů. Všechny postupy jsou srozumitelně vysvětleny a doprovázeny bohatou fotografickou přílohou.
- Hotové stavební prvky z betonu
- Dlaždice na obkládání zdí a podlah
- Izolační materiály
- Šamotové cihly
- Dřevo a materiál ze dřeva
- Stůl s grilem pro velkou společnost
- Pojízdný gril
- Zahradní gril s pecí
6 komentářů:
No koukám, že na "ČESKÉ ŠKOLE" už chybí akorát nějaký článek o životě žížal....
A což nějaké recepty pro české učitelky o dovolené?
Kdo jsme si nenašetřili na zahraničí s polopenzí, nezbývá než stát u plotny a vařit a vařit...
A což nějaké recepty pro české učitelky o dovolené?
Něco jako "Úsporná kuchařka", nebo "Jak vystačit s dvěma stovkama na den"?
:-)
No, spíš jsem čekala, že se ozvou čeští muži - učitelé, že taky vaří!
s dvěma stovkama na den
I co Vás nemá, pane poste.restante, moderní žena ze střední vrstvy je schopna nakrmit čtyřčlennou rodinu i za stovku. V nejhorším je vyžene na houby nebo na švestky...
Anonymní 1.8 21:48
Tak to už je mi jasné, odkud se vzaly tyto výsledky - viz
Češi loni v lesích nasbírali houby a bobule za čtyři miliardy korun
http://www.novinky.cz/ekonomika/240626-cesi-loni-v-lesich-nasbirali-houby-a-bobule-za-ctyri-miliardy-korun.html
:-)
Docela Vás chápu.
Moje matka byla dlouhodobě nemocná a tak jsme žili jen z otcovy výplaty.
Stručně řečeno, měl jsem i za socialismu sociální stipendium, neboť jsme se nacházeli pod oficiální hranicí bídy v zemi, kde bída oficiálně neexistovala.
(Byli jsme dva na celém gymnáziu.)
:-)
Inu, jak pravil nesmrtelný Vladimír Menšík: "Naše matky dokázaly uvařit, upéct, zavařit, naložit a zakonzervovat cokoliv, co vyrostlo a uzrálo na poli a na zahradě. Kolikrát to ani nebylo naše ...."
P.S.: A vařit mimochodem umím. Některá jídla jsem manželku učil vařit já. Ale je fakt, že dnes je většinou ona vaří líp.
;-)
poste.restante
Tak to Vaší paní opravdu závidím, ten můj připálí i čaj! :)
Ale vážně mě hodně překvapuje, že často narážím na mladíky, kteří o vaření dost vědí a asi i opravdu vaří. Zdá se, že je to jedna z příjemných věcí dneška - malinko padají hranice mezi mužskými a ženskými prácemi či povinnostmi. Líbí se mi, když dvojice dovede spolupracovat a nemá v tomhle předsudky.
Docela mě potěšilo Vaše zavzpomínání na chudé dětství. Moje maminka se mnou a bráchou byla 15 let doma, tak jsme žili z tátova dělnického platu, a dokonce se ještě našetřilo na družstevní byt a později na svépomocnou stavbu domku. Taky jsem byla nejchudší dítě ve třídě - všechny holky už měly dávno silonové punčocháče a prošívané zimní bundy, jen já chodila v bavlněných punčochách a v přeplétaných svetrech... Věděla jsem ale, že rodiče dělají, co můžou, a neměla jim to za zlé. Dnes jsem možná i ráda, že člověk poznal skromné žití a dovede se pak radovat z mála, vážit si drobností.
Mějte se krásně a pište, prosím, dál moudré komentáře.
A.S.
Okomentovat