Kulatý stůl neziskových organizací s profesorem Karlem Eliášem řešil otázky veřejné prospěšnosti nejen v Občanském zákoníku

Kulatý stůl s Prof. Dr. JUDr. Karlem Eliášem, klíčovou osobností přípravy zásadní normy občanského práva – budoucího Občanského zákoníku (dále jen OZ), se konal v pondělí 18. července 2011 v Evropském domě v Praze. Diskuse se účastnily téměř čtyři desítky zástupců neziskových organizací pracujících v oblasti výchovy dětí a mládeže, životního prostředí, sociálních služeb a dalších spolků, také zástupci ministerstev, několik senátorů a poslanců či jejich asistentů. Živě se debatovalo o statutu veřejně prospěšných organizací (dále jen VPO) a o spolkovém právu v navrhovaném Občanském zákoníku. Kulatý stůl pořádala Česká rada dětí a mládeže v rámci Evropského roku dobrovolnictví 2011, který si klade za cíl vytvořit dobré podmínky pro činnost dobrovolníků.



Po úvodním přivítání předsedy ČRDM Aleše Sedláčka se ujal slova profesor Karel Eliáš, který upozornil na to, že je tato debata svolána na poslední chvíli, neboť o veřejné prospěšnosti a právnických osobách se má jednat v ústavněprávním výboru PS již následujícího dne, s tím, že jednání k OZ budou skončena v září t.r.
Poté vystoupil Petr Bergmann ze sdružení Spiralis s tezí, že vlastně neziskové organizace statut veřejné prospěšnosti nepotřebují, a tázal se, proč tedy legislativci tuto kodifikaci vytvářejí.  Prof. Eliáš odpověděl, že zaprvé jsou některá sdružení, která statut chtějí, a za druhé že na to, aby definice vznikla, byl vznesen požadavek již v letech 2000-2001 na jednání vlády, což bylo jasným zadáním zákonodárcům. Dodal, že by nebyl problém veřejnou prospěšnost zlikvidovat v OZ a zřídit ji v zákonech daňových, a podotkl, že k tomu, kdo dosáhne na statut VPO, budou možná mecenáši vstřícnější…

Na to reagoval Marek Šedivý z Asociace VPO, že se definice Statutu VPO týká všech právních forem a ne jen neziskových nevládních organizací  (dále jen NNO), které navíc mají již v názvu, že nemohou vytvářet zisk, což by statut VPO mohl řešit.  K tomu podotkl Tomáš Řehák z Junáka  – svazu skautů a skautek ČR, že považuje za nešťastné, když polovina podmínek k VP je uvedena v OZ a druhá polovina v jiných zákonech. „To nejhorší, co se může stát, je, že budeme mít status VP, který bude jen dalším líbivým nátěrem, za který se schová cokoliv…,“ dodal. Milena Černá z Výboru dobré vůle Olgy Havlové upozornila na to, že se neziskový sektor stále vyvíjí, společnosti vzájemně prospěšné např. přerůstají ve VPO, avšak dosavadní dvacetiletý neustálý růst neziskového sektoru jí připadá novým všeurčujícím a všelimitujícím principem
veřejné prospěšnosti mírně oktrojovaný.  Na to konstatoval Petr Bergmann, že NNO se mohou vyvíjet tak, jak bude pro společnost potřeba, což doložil několika příklady z historie. Dále dodal, že definice stejně nic nevyřeší, protože bude jen pro ty, kdo se ke statutu přihlásí.

Tomáš Novotný z Asociace turistických oddílů mládeže upozornil, že některým NNO může „nálepka“ VPO i uškodit, protože zejména v menších obcích si lidé neznalí této problematiky z VP udělají na ně bič. Prof. Eliáš vyslovil domněnku, že: „i NNO usilují o to, aby byly ziskové, i když zisk směřují jinam, a je řada subjektů, které směřují k VP a nemají zájem o státní prostředky… V řadě věcí chtějí mít diskutující jasno ihned, a to nelze naplnit…,“ a dodal, že Občanský  zákoník chce vytyčit 4 obecné znaky VPO, a že statut VP bude moci být odejmut organizaci soudní cestou, a návrh k tomu může dát i konkurent.

Debatující dále upozornili na to, že v Evropě je trend státní prostředky pro NNO omezovat a bude třeba se více obracet na sponzory.  Aleš Sedláček navázal názorem, že doposud byl statut VPO prezentován jako potřebný kvůli přístupu ke státním prostředkům, ale že zde zazněla z úst prof. Eliáše poněkud jiná informace, a to: „…pokud by VP nebyla branou k veřejným prostředkům – a to je nová informace, že je to přístup k daňovým benefitům… To je ale trošku jiné pojetí, a to by pro většinu problém nebyl. Většina těch organizací má zisk nula nula nic, a naprosté většiny organizací, které zde zastupuji, se 200 000 individuálních členů ve sto organizacích sektoru dětí a mládeže, se to netýká, protože když jdeme do detailu, tak nějaký zisk realizují jen ty největší… Takže my bychom si to ani nevyřizovali, protože bychom to asi nepotřebovali, zatím nám to ale bylo prezentováno jinak…“

Petr Bergmann pro změnu namítl, že je malá pravděpodobnost, že by malé organizace chodily po soudech, aby svůj statut VPO prokázaly, avšak velký podnikatel se na ten statut bude snažit dosáhnout, protože mu to benefity přinese.  V další debatě diskutující uváděli obdobné příklady z praxe. Marek Šedivý uvedl například, že NNO nemají za 20 let existence žádné další výhody, naopak pouze složitější (totiž podvojné) účetnictví.
Aleš Sedláček shrnul předchozí diskusi v tom, že:  „…ti, kdo jsou pro, věří, že se nakonec objeví to, proč jsou pro, a ti, kdo jsou proti, věří, že se objeví důvody, proč být proti, ale nikdo vlastně neví, o jakých benefitech je řeč, protože ty se objeví teprve v budoucnosti – a to je tedy vlastně poselství té první části.“

V závěru 1. části debaty prof. Eliáš připustil, že by některé navržené úpravy byl ochoten podpořit.

Aleš Sedláček na závěr podotkl, že: „naprostou většinu připomínek jsme uplatňovali již dříve, a to jak ve veřejných připomínkových řízeních, tak jsme připomínky zasílali v meziresortních řízeních jako podklad např. MŠMT, čili to nejsou věci nové, s nimiž přicházíme…“

Ve 2. diskusním bloku vznesli dobrovolníci z legislativní skupiny ČRDM Tomáš Řehák a Petr Pavlok konkrétní námitky proti znění mnohých bodů pododdílu spolkového práva. Tomáš Řehák na začátek připomínkování uvedl:  „Řada ustanovení může být vykládána jako kogentní, ‚donucovací‘… Podle § 20 Ústavní listiny základních práv a svobod totiž stát může vstupovat do práva občanů sdružovat se ve spolcích jedině v té míře, která je nezbytná pro zachování veřejného pořádku atd. Podle našeho názoru se to zmocnění státu totiž nevztahuje na to, jak má vypadat vnitrospolková demokracie, jak si spolek vnitřní záležitosti uspořádá a jakým způsobem si svoji samosprávu zavede…

A protože je to takový mix kogentních a dispozitivních – nebo skrytě kogentních – ustanovení, vnesly se to toho určité nekonzistence a ty jsme se pokusili v našem návrhu upravit…“ Dále oba na modelových příkladech představili, kde mohou být ustanovení OZ problematická.

Prof. Eliáš na závěr upozornil, že pokud přítomní chtějí zmíněnou problematiku nějak dále komentovat a věci si vysvětlit, bude k tomu prostor ještě koncem srpna. Karel Schwarz z Asociace NNO upřesnil, že by to mělo být 29. srpna v Praze, diskusi pořádá ANNO a ministerstvo spravedlnosti.

Aleš Sedláček poděkoval přednášejícímu profesoru Eliášovi i všem přítomným za účast. Nakonec zopakoval základní myšlenku – nezavádět kogentní ustanovení nikde, kde to není nutné.

Kontakt: 
Česká rada dětí a mládeže, Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1, www.crdm.cz