Jakub Žofčák: Maturitní lhostejnost

 Chce stát pomocí školství produkovat občany schopné přežít bez státní berličky přerozdělování? Dnešní systém státních maturit bude produkovat pouze prefabrikované maturanty se stejnými znalostmi o dvaceti knihách klasické literatury a schopnosti napsat krátký sloh v angličtině. Možná. Je to tak správně?

Ministr Dobeš - centrální plánovač pro vaše děti

Mám tu čest být prvním absolventem státní maturity. Před několika málo týdny jsem dokonce dostal papír, který to potvrzuje. Nyní ho žmoulám v rukou a přemítám. Médii za těch pár let proběhlo několik chaotických zpráv typu „jak to vidí studenti“. Často odporujících si zpráv.

Pokusím se proto podat svědectví studenta gymnázia, který si tímto kolotočem prošel.

Ať žije stádo!

Nejprve trochu odbočím - už ze začátku projektu státních maturit (cca dva roky nazpátek) mě zaskočila jakási „stádovitost“ mých vrstevníků.

Předloňská demonstrace pod taktovkou nové strany zelených (možná si vzpomínáte na Olgu Zubovou) byla opravdovou fraškou a byl jsem znechucen jejími účastníky, kteří by byli schopni nosit jakkoliv barevná trička s jakýmkoliv obličejem, pokud by strana prohlásila, že státní maturitu (nejlépe maturitu vůbec) zakáže. Vítáme nové voliče do ohrádky.


Humbuk a kolotoč kolem státních maturit začal už loňský rok. Několikrát jsme byli na sto procent ujištěni, že státní maturita ne/proběhne. Prognózy se měnily jako roční období za okny a když se politický barometr konečně ustálil na sluníčku, přípravy ke státní maturitě mohly započíst.

Zdá se, že vidina peněz z EU mizící v dáli je dobrou motivací. A to i za předpokladu, že se bude šít hodně horkou jehlou - od září do března jsme od ministerstva školství dostávali nové a nové brožurky, manuály, instruktáže a schémata nových maturit.

Jarní maturitní generálku bych mohl přirovnat pouze k manévrům policie před zasedáním MMF. Její pokračování se dalo očekávat - zvedla se vlna hysterie z „neúspěchu studentů“. Opravdu jsem jediný, kdo si myslí, že třetina studentů je málo?

V jednu chvíli jsem měl maturovat z pěti, poté ze čtyř předmětů. V tomto směru chápu nelibost vrstevníků a spolužáků nad počínáním ministerstva. Ne každému je po chuti skladovat 20 papírů za týden a už skoro nikomu se nelíbí nevědět, z čeho vlastně bude maturovat.

Naprosto však nechápu nářky gymnazistů. Bylo už od začátku z principu jasné, že když bude úroveň maturit srovnána na stejnou úroveň s učebními obory, tak gymnazisté rozhodně neprodělají. Bylo tedy naprosto jisté, že jestli budou státní maturitě věnovat stejnou přípravu, jako té „staré“ maturitě, tak nemohou neuspět.

Kostlivec z devadesátek

Pak zde ale vyvstává problém - učiliště s maturitou. Zde podle mě udělal stát v devadesátých letech pěkný kotrmelec. Ten systém prostě nedává smysl.

Pokud jde člověk na „učňák“, jde po škole pracovat a pokud jde na gymnázium s maturitou, tak jde dál studovat. Polistopadová politika ale nějakým způsobem vygenerovala nápad dát učebním oborům maturitu. Počet maturantů každým rokem rostl a trh na to zareagoval jediným adekvátním způsobem - kde dříve stačilo mít maturitu, tam dnes uchazeč pouze s maturitou nepochodí - maturantů je jednoduše moc.

Vznik dalších problémů na sebe nenechal dlouho čekat - například neuplatnitelnost čerstvých maturantů (stále častěji i vysokoškoláků) na trhu práce.

Dobeš se zde pokouší srovnat úrovně nesrovnatelné - úroveň studentů gymnázií a odborných učilišť. Je mylné prohlašovat, že gymnazisté jsou chytřejší (jak nám je v médiích často napůl podsouváno), pouze mají jinak nastavenou výuku.

Učí se primárně na maturitu, proto dosahují daleko lepších výsledků než studenti z učilišť, kteří se primárně na maturitu neučí. Biti jsou na tom především oni. Je to produkt nedomyšleného státního zásahu v 90. letech.

Maturita? Easy!

Nakonec přece jen nastal okamžik, kdy nám byla předána do rukou poslední verze maturitní zkoušky (březen - duben) a mohl začít svatý týden.

O obsahu maturitní zkoušky už se napsalo příliš mnoho novinových článků a blogů, než abych to tu nějak rozebíral. Vím, že to co řeknu je zaujatým pohledem gymnazisty, přesto by to mělo zaznít - maturity nebyly těžké. Rozhodně ne pro gymnazisty, ačkoliv si uvědomuji, že pro studenty z učilišť mohly znamenat problém.
Mnohé úlohy byly dokonce na úrovni 1. ročníku střední školy. A teď nemluvím jen o angličtině, o níž náš učitel prohlásil, že se musel setsakra snažit, aby alespoň „školní“ úlohy dostal na propagovanou úroveň B2. Stejně tak český jazyk, matematika a další předměty.

Hlavně, že z úst ministra Dobeše stále zněly slova o jakémsi „expertním týmu“. Každopádně můžete se přesvědčit sami, jak jsou testy těžké - uvolněné pro veřejnost již jsou.

Učitel? Robot na opravování

Dále nemůžu nezmínit stokrát opakovaný fakt - státní maturity byly zorganizované neefektivně. Na každého studenta se vytisklo neuvěřitelné množství papíru, který byl předem určený k vyhození do koše, a rozvážení testů do škol svou organizační náročností připomínalo akci Kryštof. Přesnější čísla například na iHned.cz.

V tomto bodě musím zmínit práci učitelů. Po celý rok jsem viděl učitele trávit desítky hodin na různých školeních (jejichž obsah byl měněn tak často, jako ona pravidla), která se snažila o jediné - vysát z nich poslední zbytky iniciativy a udělat z nich (jak poznamenal jeden z nich) „stroje na opravování“.
Úkol se podařil - učitelé opravdu byly degradování na nemyslící objekt, tupě opravující testy bez přemýšlení. Ačkoliv se učitelé velmi snažili to nedávat najevo, jejich únava a znechucení bylo po celý školní rok znát.

Suma sumárum - státní maturity byly sice jednotné, ale neefektivní, drahé, pro učitele naprosto vyčerpávající a pro nás gymnazisty ve výsledku i příliš jednoduché. Jak poznamenala jedna moje učitelka na začátku roku - pro studenta bude těžší dokončit poslední ročník než projít státní maturitou.
Skutečně tomu tak bylo - notorické „flákače“ to demotivovalo něco dělat, takže si dali lehčí obtížnost a prolezli bez učení a ti zodpovědnější (nebo hloupější, chcete-li) s vyšší obtížností (která je vskutku tento rok na nic) maturitu také prolezli bez problémů. Ostrouhali tedy nakonec pouze studenti učilišť. Těm tímto vzdávám hold a doufám, že je tímto systém neodradil od dalšího studia.

Lhostejnost nad výsledkem

Já osobně si přijdu jaksi ochuzen. Prošel jsem zkouškou, kterou bych se styděl zmínit při jakémkoliv přijímacím pohovoru - i když se jednalo o „vyšší úroveň obtížnosti“.

Opravdu potřebujeme státní aparát, který bude určovat, co bude ve zkoušce dospělosti, která bude ukončovat vzdělání na střední škole a podle které nás bude hodnotit náš budoucí zaměstnavatel?
Zamysleme se nad touto myšlenkou - co kdyby byly školy plně diversifikované podle toho, jakou by poskytovali maturitu? A co kdyby stát neurčoval, co v ní bude, ale řídil to trh? Představme si zaměstnavatele, který se v CV dočte, že uchazeč odmaturoval na gymnáziu Jana Nováka v Praze (vymyšlená škola).

V systému, kde funguje trh na poli školství, by zaměstnavatel věděl, že na této škole absolvent povinně skládal maturitu z poměrně těžké matematiky (škola by si na tom zakládala) a bude tedy způsobilý k pozicím s technickým zaměřením - neboť tak se uchazeč a potažmo i škola na trhu osvědčila. Stejný postup by byl použitelný při přijímacích řízeních na vysoké školy. Řešením je tedy podle mě uvolnit ruce školám a dát jim volnost při tvoření „svých“ maturit.


Dnešní systém státních maturit bude produkovat pouze prefabrikované maturanty se stejnými znalostmi o dvaceti knihách klasické literatury a schopnosti napsat krátký sloh v angličtině. Možná.
Některé vysoké školy dokonce místo toho, aby přijímaly na základě státní maturity, tak letos poprvé vyhlásily přijímací zkoušky. Jednoduše se bojí návalu nekvalitních studentů.

Pokud uvolníme ruce trhu, tak se školy budou specializovat a vybudují si jméno založené na tom, jaké absolventy s jakou maturitou budou produkovat. Možná poté zmizí nepříjemné vlastnosti českých škol - například výuka angličtiny přeučenými ruštináři místo rodilými mluvčími z anglofonních zemí, encyklopedické biflování dat, místo učení se argumentaci, porozumění textu, nebo nedej bože utváření vlastního názoru po vyslechnutí dvou různých argumentů.

Jednoduše věci co dnes trh po pracovnících vyžaduje, ne co po nich vyžaduje stát. Ale jsou vůbec zmíněné věci v zájmu státu? Chce stát pomocí školství produkovat občany schopné přežít bez státní berličky přerozdělování? Na to už si odpovězme každý sám.

Centrální plánovač Dobeš

Ale podle ministra Dobeše se ovšem nemáme čeho bát - vše vyřešíme starými dobrými státními zásahy. Plánuje například balancovat počty žáků mezi humanitními a technickými obory státními regulacemi.
Už nyní rozjíždí rozsáhlou reklamní kampaň, která má studentům připomenout co je správné studovat a co ne. Dále má plán rušit gymnázia a udělat jakýsi seznam „rodinného stříbra“, škol, které si necháme. Tyto kroky snad není třeba ani komentovat - Dobeš se projevil pouze jako centrální plánovač produkující místa pro další byrokraty.


Abych to tedy shrnul - poslední dojem z maturity není tedy nic jiného než lhostejnost. Lhostejnost nad samými jedničkami, nad kterými bych strávil u „staré“ maturity nesrovnatelně více času. Dále rozhořčení nad tím, že stát zase o něco více rozšířil svou moc naprosto nežádoucím směrem. Směrem, kterým by české školství nemělo dále pokračovat. Směrem centralizace, státních intervencí a arogantního plánování.

http://devian.cz / CC BY-ND 3.0