Bohumil Kartous: Společnost Scio svou kvalitu prokazuje už 16 let

Ve svém textu uveřejněném na serveru Česká škola vznáší pardubický krajský zastupitel pan Karamazov řadu překvapivých otázek a tvrzení týkajících se přijímacích zkoušek, které pro střední školy v Pardubickém kraji letos realizovala společnost Scio.

Předně pan Karamazov, aniž  by se opíral o reference škol, rodičů, žáků či někoho dalšího, kdo může přijímací řízení na SŠ z nějakého úhlu pohledu či odborné pozice hodnotit, tvrdí, že investice do plošného testování byla zbytečná. Proti tomuto tvrzení stojí realizovaná či deklarovaná snaha prakticky všech krajů o to, aby mezi primárním a sekundární vzdělávacím stupněm byla zavedena evaluační kritéria. Pan Karamazov je sice zastupitelem Pardubického kraje, nicméně ne jediným. Oficiálně Pardubický kraj hodnotil spolupráci jako přínosnou. Například v tom, že žáci devátých tříd na základních školách, na rozdíl od předchozích let, věnovali výuce ve škole pozornost. Pardubický kraj po ukončení přijímacího řízení také vyvrátil tvrzení, že by došlo k exodu uchazečů na školy v jiných krajích, které plošné přijímací zkoušky nezavedly, čehož se odpůrci plošných přijímacích zkoušek obávali. To jsou jen některé z důsledků, diskutovat lze o mnoha dalších, jako například o tom, že školy využijí profesionálně připravených testů, k čemuž samy nemají dostatečné know how a zázemí, že znají vstupní úroveň svých nových žáků (porovnatelnou s úrovní populačního ročníku, což umožňuje jedině plošné srovnání) a mohou tak daleko lépe přizpůsobit jejich další vzdělávání, nebo že znají jejich silné a slabé stránky a mohou je, mají-li zájem, porovnat se známkami ze základních škol apod. Žádné konkrétní námitky k diskusi ale pan Karamazov nepřináší, lze se tedy jen domýšlet, na čem vlastně své tvrzení o „zbytečné investici“ staví.

Každopádně je pravda, že o této investici rozhodl Pardubický kraj, nikoliv společnost Scio. Pokud pan Karamazov není schopen dohledat si – jako krajský zastupitel – informace o výběrovém řízení, něco tu jistě není v pořádku. Nikoliv však na straně společnosti Scio, to je zcela evidentní. Společnost Scio podala zcela standardním způsobem přihlášku do výběrového řízení a její projekt byl ve výběrovém řízení vybrán. Pokud se pan Karamazov ptá proč, pak na to lépe odpovědí ti, kteří vybírali. Pokud ale pan Karamazov společnost Scio zpochybňuje jako organizaci, která by v tomto ohledu mohla přinést požadovanou kvalitu, lze velmi stručně konstatovat, že společnost Scio poskytuje tyto služby už 16 let, při vývoji testů dodržuje standardy oboru educational measurement, má za sebou realizaci přijímacích zkoušek na stovkách střední škol po celé ČR a s mnoha z nich spolupracuje dlouhodobě. Právě na tom je založen kredit společnosti Scio a je trochu úsměvné, že se pan Karamazov o této oblasti více neinformoval ještě před tím než se pustil do mediální polemiky.

Pokud se pan Karamazov ptá, proč  zrovna společnost Scio, nabízí se ještě i jiné  vysvětlení, které poněkud lapidárně shrnul jeden z přispěvatelé v diskusi pod jeho článkem. Těch, kdo v ČR realizují podobné projekty, mají kredit a důvěru a jsou schopni se zaručit, že realizace dopadne tak, jak bylo na začátku domluveno, skutečně není mnoho. Bez nadsázky se dá dokonce říct, že společnost Scio je jediná. Společnost Scio se o toto své postavení zasloužila snad jedině tím, že začala podobnou službu vyvíjet a nabízet. Za to, že nikdo jiný s adekvátní nabídkou nepřicházíí, skutečně nemůže. O tom se ostatně mohl přesvědčit Moravskoslezský kraj, který realizací pověřil CERMAT. Kromě kvality provedení by pana Karamazova mohlo zajímat, že o vítězi výběrového řízení v Moravskoslezském kraji věděli ředitelé středních škol ještě před jeho oficiálním výběrem...

Pochyby pana Karamazova o obsahu použitých testů mají také poněkud nejasný původ. Stejně  jako ve třech dalších krajích, kde společnost Scio realizovala přijímací zkoušky, měly školy na výběr z testů Český jazyk, Matematika a Obecné studijní předpoklady. Český jazyk a Matematika jsou testy tradičně využívané v přijímacím řízení na střední školy, jedná se o klíčové vzdělávací předměty. Test Obecné studijní předpoklady (OSP) je zaměřen na jiné kvality, tedy na  schopnosti a dovednosti žáků „učit se“. Obsahuje skutečně úlohy zaměřené na logické, verbální a kvantitativní operace, nicméně nezkoumá „znalosti“, to si pan Karamazov poněkud plete. Zkoumá schopnosti a dovednosti, které jsou rozhodující pro vzdělávání jako takové: čtení textu, řešení logických problémů, chápání matematických pravidel apod. Jeho velkou výhodou je, že v porovnání s výsledky z předmětových testů lze usoudit, jaké schopnosti a dovednosti žák a má a nakolik byly tyto schopnosti a dovednosti v předchozím vzdělávání rozvíjeny. Tato informace je pochopitelně daleko důležitější než jen prosté konstatování toho, jaké znalosti má uchazeč z předchozího vzdělávání, protože jejich nedostatek nemusí být nutně způsoben jeho vlastní vinou. I proto se test OSP stal jedním z klíčových kritérií nejen v přijímacím řízení na SŠ, ale také v přijímacím řízení na VŠ.

Námitka, že tato baterie testů  není pro přijímací řízení na střední školy vhodná, protože nesleduje odborné znalosti uchazečů, je často sdíleným omylem. Pan Karamazov pokládá za vhodnější zjišťovat, že „zájemce o studium rostlinolékařství rozezná smetanku lékařskou od podbělu“. Pan Karamazov si ale plete kauzalitu v procesu vzdělávání. Takové znalosti by měl uchazeč získat, případně si je upevnit na střední škole. Pokud by je znal již před tím, než na střední školu nastoupí, pak je otázka, k čemu by mu vlastně střední škola byla. Jinými slovy, jestliže platí, že vzdělávání se soustřeďuje stále více na všeobecné vzdělávání na středních školách, pak totéž, ale daleko více, platí pro vzdělávání školách základních. Logicky z toho vyplývá, že kritéria přijetí na střední školu musejí být do značné míry obecná, nikoliv úzce odborná. Pan Karamazov ale navrhuje úplný opak a poukazuje tak nepřímo na nepříliš dobrou orientaci v této oblasti.

Možná ale není smyslem jeho textu diskuse o přijímacích zkouškách, jako spíše sledování politických cílů. V tom případě by však měl společnost Scio vynechat, protože ta se v této rovině nijak neangažuje.