Žebříčky maturujících škol jsou nepřesný a nebezpečný nástroj

EDUin podporuje ministra v rozhodnutí nezveřejňovat maturitní žebříčky a žádá, aby vysvětlil veřejnosti jejich omezené vypovídací schopnosti.


Ministr školství Josef Dobeš udělal chybu, když přes svůj slib nezveřejnit žebříček maturujících škol, publikoval alespoň nejúspěšnější školy v republice a v jednotlivých krajích. Odstartoval tak vlnu mediálního zájmu a tlak hejtmanů a médií na publikování celého žebříčku jen těžko ustojí. Pokud k publikaci celkového pořadí škol dojde, musí ministr veřejnosti vysvětlit, co z něj lze a nelze vyvozovat.

EDUin žádá politiky a média, aby seznamovali veřejnost se základními důvody, proč nelze maturitní žebříček považovat za seznam škol seřazených podle kvality od nejlepší po nejhorší. Důvody jsou přinejmenším tři:

• Srovnáváme jen obtížně srovnatelné. Na každé škole maturovali žáci z trochu jiné skladby předmětů, navíc v některých předmětech žáci vybírali mezi testem základní a vyšší úrovně. To všechno přepočítal Cermat do jednoho čísla, o jehož relevanci by bylo dobré se dozvědět více. Je také třeba upozornit na problematickou kvalitu didaktických testů i zadání písemných prací. Pracujeme tedy „přesně“ s nepřesnými čísly.
• Státní maturita umí změřit jen méně podstatné věci. I ředitelé škol, které v maturitním žebříčku uspěly, odhadují, že státní maturita může ověřit tak 20-30 % důležitých žákovských kompetencí a ve skutečnosti je méně náročná a hůře vypovídá o schopnostech studenta než předchozí maturitní model.

• Výsledek často víc vypovídá o dětech než o škole. Například fakt, že podle vyhodnocení ministerstva školství mají nejhorší výsledky školy v Karlovarském a Libereckém kraji, nelze interpretovat tak, že jde o nejhorší školy. Spíše to znamená, že v těchto oblastech žije populace s mnohem nižším podílem vysokoškoláků a lidí ochotných investovat do vzdělání. Pro jejich děti je obtížné dosáhnout na středních školách dobrých výsledků. Výrazný úspěch pražských škol a vůbec škol ve velkých městech je způsoben zrcadlově shodným mechanismem.

EDUin proto souhlasí s ministrovým názorem, že výsledky a celkové pořadí škol má dostat do rukou pouze Česká školní inspekce, která má prověřit, jestli je výuka v neúspěšných školách opravdu tak špatně organizovaná, nebo jde o školy, které se ocitly v nevýhodné situaci a musejí učit obtížně vzdělavatelné žáky. Způsob výuky v úspěšných a neúspěšných školách se ve skutečnosti může lišit jen velmi málo a jejich pozice v žebříčku je ovlivněna jinými faktory.

Ivan Smolka, ředitel Waldorfského lycea v Praze, které se umístilo jako první mezi odbornými školami, řekl:„Státní maturita může deformovat celé pojetí vzdělávání v České republice. Pokud zůstane ve stávající podobě a bude chápána jako hlavní ukazatel kvality škol, vrací nás zpátky do 19. století, k nácviku na testy místo vzdělávání, které má být především celkovým rozvojem osobnosti mladého člověka. To se netýká jen státních maturit. Ještě daleko horší důsledky by měly ministerstvem plánované centralizované testy v 5. a 9.třídách základních škol.“

Tomáš Feřtek, tiskový mluvčí EDUin, řekl: „Maturitní žebříčky srovnávají školy na základě neúplných a mnohdy nepřesných čísel. To je třeba mít neustále na paměti. Představme si stovku desetibojařů, které necháme předvést jen tři čtyři disciplíny, a to ještě někoho necháme skákat, někoho běhat, někoho házet oštěpem a pak z toho s velkou slávou sestavíme žebříček nejlepších desetibojařů. Bylo by to nevěrohodné a k smíchu, i kdyby shodou okolností byli na prvních příčkách jako obvykle Dvořák a Šebrle. Je zvláštní, že co by u sportovců bylo všem a hned jasné, u studentů odmítáme vzít na vědomí.“