Vlasta Kohoutová: Nechceme být pedagogy druhého řádu

Po vyučování spousta dětí míří do školních družin či klubů, aby tam pod odborným dohledem smysluplně využily volný čas. Pro některé je to nepříjemná nutnost, některé se naopak těší, co nového se přiučí. A rodičům, pro které jsou tato školská zařízení nezbytná, určitě není lhostejné, jak kvalitně jejich ratolesti stráví odpoledne, než si je přijdou po zaměstnání vyzvednout. Proto je tak důležité průběžné vzdělávání pedagogických pracovníků, prohlubování jejich odborných znalostí, seznamování se s novými metodami a trendy, jak s dětmi pracovat, aby jim předali ze svého umu to nejlepší.



Začátkem června se vychovatelky ze všech koutů republiky sešly na celostátním setkání školních družin a klubů v Praze, kde si mohly vyměnit své zkušenosti z práce s dětmi, prodiskutovat a prezentovat příklady dobré praxe a načerpat tak novou inspiraci a nápady, každá pro ty „své“ svěřence. Akce proběhla v rámci průběžného vzdělávání projektu Klíče pro život, jehož realizátory jsou Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Národní institut dětí a mládeže. Jeho úkolem je podpora vzdělávání lidí, kteří pracují s dětmi a mladými lidmi ve volném čase. Na setkání nechyběl ani Petr Kořenek, předseda Asociace vychovatelů školských zařízení v České republice (AVŠZ ČR), jež si vzala za cíl hájit a prosazovat zájmy vychovatelek ve školních družinách a klubech.

Pane předsedo, Asociace vychovatelů školských zařízení  spatřila světlo světa v roce 2010. Co bylo podnětem k jejímu vzniku, jaké jsou vaše cíle?

Jedním z hlavních cílů je zvýšit prestiž vychovatelů školských zařízení v naší společnosti, odborně připomínkovat vznikající materiály vztahující se k oblasti zájmového a neformálního vzdělávání, metodická pomoc a v neposlední řadě obhajoba zájmů vychovatelů v celé republice. Úkoly, které před námi stojí, přesně definují stanovy Asociace.

Vidíte za sebou už  první výsledky vaší práce?

Předpokládal jsem, že věci půjdou rychleji, přiznám se, že máme trochu problém s budováním krajské struktury. Je to zkrátka o tom, že informace někdy jen těžkopádně přecházejí od ředitelů základních škol k samotným vychovatelkám. Nicméně probíhají jednání i spolupráce s ministerstvem školství, metodickou pomoc nám poskytuje Národní institut dětí a mládeže. Komunikujeme také se samotnými vychovatelkami formou individuálních konzultací, takže první kroky se nám již podařilo udělat, avšak nelze očekávat, že svět převrátíme během jednoho roku dvou let. Je to běh na dlouhou trať, což vyžaduje tvrdou a vytrvalou práci.

Co děláte pro zvyšování  členské základny Asociace, jakou formou získáváte nové členy?

Většinou se snažíme oslovovat pedagogické pracovníky právě na podobných akcích, jako je tato, tedy na celostátních setkáních, na školeních pořádaných v jednotlivých regionech. Bohužel, omezení finančních prostředků ve školství se dotklo především vychovatelů pracujících ve školních družinách a klubech a je patrné, že ne všichni jsou se svým postavením spokojeni.

Co byste popřál vychovatelům v jejich náročné a nesporně záslužné práci?

Především aby byli za svou práci spravedlivě oceněni, stejný přístup k pedagogům volného času jako k pedagogům formálního vzdělávání. Setkáváme se i s takovými případy, kdy ředitelé základních škol berou vychovatele jako pedagogy druhého řádu, i tento pohled bychom chtěli změnit. Samozřejmě jim přeji hodně sil a optimismu, aby je práce bavila a aby se jim za ni dostalo zaslouženého uznání od veřejnosti.

Děkuji za rozhovor.