Přečtěte si: Proč se v našich školách „nerozsvítí“?

Všude ve světě mohou děti prožívat při hodinách biologie dobrodružství z poznávání. V Evropské unii tomu brání zákon.

Z článku Jaroslava Petra na jeho blogu jaroslavpetr.bigbloger.lidovky.cz vybíráme:

Dobrodružství poznávání je úžasná věc. Staví na ni nejen dobré školy a dobří kantoři, ale třeba i firmy vyrábějící roztodivné školní soupravy. Jednu z nich bychom mohli nazvat „Malý genový inženýr“. Základem této názorné učební pomůcky je kultura bakterií Escherichia coli K12 - zcela neškodné příbuzné dnes mnohem populárnějšího patogenního enterohemorrhagického kmene, jenž tak proslavil německé biopotraviny. K bakterií dodává výrobce ještě živné půdy a celou řadu rozličných ingrediencí. Součástí „Malého genového inženýra“ je také plasmid. Jakýsi malý „kroužek“ z DNA, do kterého „velcí“ genoví inženýři vnesli gen pro odolnost k antibiotiku a k tomu navíc ještě gen pro zeleně fluoreskující protein vypůjčený od mořské medúzy. 


 Malý Američan, Chilan, Indonésan, Iránec nebo Japonec si ve škole bedlivě přečte návod a pod dozorem učitele se pustí do práce, vedle níž je pokoutné školní nitrování glycerolu nudné jako přímý televizní přenos z parlamentních interpelací. Studentík si namnoží bakterie, pustí na ně plasmid a následně vyselektuje antibiotikem ty mikroby, kteří si nabídnuté geny osvojili. Když pak žáček nějakou chvíli bakterie množí, rozsvítí se mu narostlé kolonie zeleně fluoreskující barvičkou mořské medúzy. Ve třídě vypukne nevyhlášená soutěž "kdo víc a kdo zeleněji". A i ten nejneúspěšnější studentník si asi nafotí tu svoji kolonii bakterií na mobil a doma pak ukazuje výsledek své práce dědovi a babičce. Děda a babička jsou rázem ve svém názoru na osud lidstva naladěni optimističtěji, protože je jim jasné, že jejich krev koluje v žilách nového sira Alexandera Fleminga. 


Malý Čech nic takového na hodinách biologie neprožije. Jedním z důvodů je, že jeho škola nemá na takové „hračičky“ peníze. Je ráda, že nakoupí křídu a mýdlo. Pokud už nezbude na toaletní papír, nosí si žáci roli z domova. Kupodivu si ale svítící bakterie nepřipraví, ani malý Němec nebo Francouz, i když jejich školy si mohou koupit kříd, mýdel nebo dokonce i toaletního papíru co hrdlo ráčí.