Odstranění profesionální tvorby učebnic vážně ovlivní celkovou úroveň tuzemského vzdělávání, tvrdí vydavatel Jiří Fraus.
„Chování současných politiků k daňovým poplatníkům a podnikatelům nás
zásadně posouvá z vyspělého světa do suterénu světového dění,“ říká
v rozhovoru pro ČESKOU POZICI Jiří Fraus, který se už 20 let pohybuje na trhu s učebnicemi. Jeho firma Fraus sklízí pravidelně úspěchy v zahraničí – například na knižním veletrhu ve Frankfurtu. O to více proto překvapí, s čím se musí nyní v tuzemsku potýkat.
„Školství je resort s dlouhou periodou změn. Pokud se někomu podaří
kormidlo otočit špatným směrem, bude náprava trvat dlouho a přijde naši
ekonomiku opravdu na hodně peněz,“ tvrdí Fraus. A kritizuje ministra
školství Josefa Dobeše (Věci veřejné), jenž dle něho školství nerozumí,
ale hodně do něj zasahuje. Místopředseda Svazu českých knihkupců a
nakladatelů se s ním chtěl několikrát sejít, pan ministr si však nenašel
čas.
ČESKÁ POZICE: Loni v červenci jste ministra školství Dobeše označil za hrobníka učebnic. Proč?
FRAUS: Pan ministr Dobeš tehdy zastavil financování učebnic – s okamžitou platností až do konce roku. Důvody, které ho vedly k tomuto rozhodnutí, jsem dodnes nepochopil. Za prvé: průměrná doba používání učebnice v české základní škole byla již před dvěma roky zhruba čtrnáct let. Když říkám průměrná, znamená to, že se u nás stále používají učebnice vydané i před 20 lety. Dále: Rozhodnutí nefinancovat učebnice přišlo v půlce odehrávající se školské reformy. Takže na jedné straně pan ministr požaduje po učitelích vyšší nasazení a vyšší kvalitu práce a na druhé jim do ruky strčí zrezivělé nástroje. Docela by mě zajímalo, jak by prováděl reformu ministerstva školství (MŠMT), kdyby mu ležel na stole patnáct let starý počítač a telefonoval by patnáct let starým mobilem...ČESKÁ POZICE: Co vadilo nakladatelům nejvíc?
FRAUS: Pro nakladatele bylo toto „státnické“ rozhodnutí nepochopitelné i z formálního důvodu. Aby totiž mohla základní škola v České republice nakoupit učebnice ze státního rozpočtu, musejí projít schvalovacím řízením na MŠMT, na jehož konci může, ale nemusí, být udělení schvalovací doložky. Ta se uděluje pouze řadám učebnic, jež jsou spolu didakticky svázané a jsou určené pro všechny ročníky daného stupně. Takže když obdržíte doložku pro učebnici pro první nebo šestý ročník, musíte do roka vydat další díl, do dvou let následující, a tak dále, jinak vám ji ministerstvo odejme. A teď si představte, že nakladatelé během roku připravili k vydání několik desítek nových titulů, které se v době prázdnin tiskly, školy je měly objednané, aby je mohli učitelé od nového školního roku používat, a ten samý ministr, který nakladatele nařízením zavazuje k jejich vydání, jim jiným nařízením sděluje, že si je mohou naložit na sulc.(...)ČESKÁ POZICE: Nejsou však – navzdory riziku korupce – učebnice vzniklé na základě grantové politiky „levnější“?
FRAUS: V žádném případě! Učebnice pro základní školy vydávané privátní sférou přijdou řádově na 100 až 150 korun za tištěný výtisk, ceny elektronických licencí jsou i v řádu pouhých desítek korun na uživatele. Totéž se však u výstupů z grantů pohybuje v řádu tisíců, někdy dokonce desetitisíců korun za jeden kus či jednoho uživatele. Díky systému, jakým učebnice vydávané nakladateli vznikají – pracují na nich týmy špičkových učitelů spolu s didaktiky z pedagogických fakult –, jsou velmi efektivním nástrojem ke sdílení ne jakékoli, ale nejlepší výukové praxe. A navíc popoháněným k neustálému zlepšování tržní konkurencí nakladatelů...Celý rozhovor na ČESKÁ POZICE
4 komentářů:
Nyní do roku 2015 bude situace nakladatelů díky šablonám lepší. Školy dostanou finanční injekci asi tak na deset let dopředu. Co však bude dál se nedá vůbec předvídat.
Když chybí koncepce, je to opravdu těžké. Například si škola připraví koncepci výuky dějepisu. A náhle její koncept visí ve vzduchu, protože další díl učebnice není dokončený........ Jako ředitel už více než rok slyším o unikátním projektu Flexilearn a pokud chci vědět víc, tak po celou dobu získávám pořád stejné neurčité informace. Myslím, že tohle nemá s koncepcí ministerstva nic společného. Zdá se, že i jinde koncepce vázne. Chci být dobrým hospodářem se svěřenými, byť i malými, finančními prostředky, takže raději budu sázet na jistotu méně oceňovaných učebnic jiných nakladatelů.
Jestli ono to nebude opravdu tak, jak pan Fraus říká v tom článku. Když drasticky ubývá peněz na učebnice, musejí nakladatelé omezovat, zpomalovat nebo rušit vývoj nových. Neb zadarmo pro ně nikdo pracovat nebude. A když ministr loni škrtnul v půlce roku i peníze na učebnice, které už si školy objednaly, je téměř jisté, že pak nakladatelům chyběly peníze hodně, možná nejen na vývoj nových věcí - všem, nejen Frausovi. Takže zase museli někde "ubrat". A ať budete prosit nebo hrozit, když nevědí, kolik bude peněz na učebnice za rok, za dva, za tři, tak vám o svých plánech do budoucna, zejména o vývoji nových učebnice zase nic určitějšího neřeknou - leda když se rozhodnou, že se na to definitivně vykašlou.
Obávám se, že v případě dějepisu za tím skutečně nestál pan ministr. Jedná se o záležitost z doby, kdy nedošlo ke snížení dotací na učebnice. Byli jsme ochotni zaplatit obratem. Ale dle edičních plánů nám nakladatelství prodávalo něco, co vlastně ještě nemělo.
Okomentovat