Bořivoj Brdička: Prostojové učení podle Grooma

Další díl ze seriálu Otevřené formy dalšího vzdělávání učitelů, jež se tentokrát věnuje formám mobilního vzdělávání učitelů kdekoli a odkudkoli.



Dean Groom je vedoucím oddělení vzdělávacích technologií na Learning and Teaching Centre, Macquarie University v Sydney. V listopadu v článku Co má společného budoucnost webu se vzděláváním jsme měli možnost se seznámit s jeho předpovědí, že k završení digitální revoluce dojde dosažením vybavení celé společnosti zařízením s funkcí počítače (1:1) do konce roku 2013. Celou společností však (bohužel) nemyslí celý svět, ale pouze ten vyspělý. Tentokrát mě zaujal jeho článek The Downtime Learner theory (Teorie prostojového učení), který ve svém blogu Design for Learning publikoval 14. dubna. Dokonale se hodí jako pokračování tohoto seriálu o otevřených formách dalšího vzdělávání učitelů.

Dean, inspirován Stevem Wheelerem (viz předchozí díl Nový pohled na osobní vzdělávací prostředí) a Stephenem Downesem (Konektivismus - teorie vzdělávání v prostředí sociálních sítí), dospěl k představě, že digitální formy vzdělávání učitelů lze realizovat nejlépe v krátkých dávkách za běhu kdekoli, kde se k nim lze dostat. Říká: „Rezistence systému, nedostatek finančních zdrojů a asi také všeobecné očekávání, že oni si to udělají sami a zadarmo, to vše dalo v mých představách prostor k neuvědomělému vzniku pěkné obludnosti.“ (Doslova „monstra pod postelí vzdělávacího systému“ podle dětského filmu Little Monsters, kde pod postelí hlavního hrdiny existuje paralelní svět virtuálních bytostí, který žije vlastním životem.)

Někdo by si mohl myslet, že následující text nepochází od protinožců, a tak raději opět použiji doslovný překlad: „Výzkumníci potvrzují, že iniciativy na adekvátní změnu přípravy učitelů jdoucí shora dolů (jako např. náš RVP) stále znovu a znovu selhávají, což ve svém důsledku značně ovlivňuje přístup učitelů ke každodenní pedagogické činnosti. K tomu navíc přistupuje ta skutečnost, že další vzdělávání ped. pracovníků v oblasti ICT je co do formy většinou stejné jako u dětí – zavírá je do místností s počítači. Řešením pro vnímavého učitele se zájmem o sebezdokonalování je odhalovat možnosti vzdělávacích technologií ze svého sedadla v autobuse nebo ve vlaku (při řízení auta raději ne). Jsme stále více vtahováni do poznávání v parku, při čekání na přítele, nebo když si objednáme kávu. To je má teorie prostojového učení.“

Prostojové mobilní učení se uskutečňuje někde mezi domovem a prací. Je uspokojivější a efektivnější, než když se o něj pokoušíme přímo v práci nebo doma, kde většinou musíme řešit jiné problémy. Navíc nevyžaduje téměř žádnou přípravu.

Lidé na svých mobilních přístrojích opakovaně provádějí docela malý počet stále stejných operací. Posílají SMS, mailují, twítují (rozhodl jsem se pro tento kompromisní česko-anglický tvar slovesa, bude-li ale obliba tohoto způsobu propojení lidí dále stoupat, brzy budeme tvítovat), komunikují prostřednictvím Facebooku, prohlížejí si odkazy doporučené někým prostřednictvím sítě nebo prověřují lidi, které považují za zajímavé. Příjem informace, hledání, zpracování, odezva či otázka, reakce či potvrzení - a znovu, třeba 100x za den.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz.