Pane učiteli, proč to vaříme, když to stejně sníme?
Opilí radostí sami sobě lžeme,
že zkouškou dospělosti opravdu dospějeme? To mi sdělovali už tenkrát i všem kolem jdoucím už v minulém desetiletí docela sebekriticky absolventi jiné průmyslovky v mém oblíbeném polabském městě. Naproti nim ve stejné výloze půvabné absolventky hotelové školy s nimi polemizovaly a jsou tam jako roj včeliček kolem citátu z kontroverzního z rakouského spisovatele Thomase Bernharda: Mládí je krásná věc ne proto, že dovoluje dělat hlouposti, ale proto, že dává čas je napravit. Měl a mám silné pochybnosti také dnes , co o tomto autorovi jeho díle a životě věděly a vědí …S vlastní četbou je to nejen u studentů pořád slabší.
O atmosféře a tajemstvích školních tříd a škol se na tablech vypráví souvisle a skoro všade po Čechách a možná i na Moravě a ve Slezku celé stroletí. Dnes to bývají sdělení často naivní, ale většinou lidsky vstřícná, většinou bez jinotajů a narážek na společenské poměry. Jsou oknem do intimity školní komunity, která se na rozdíl od předchozího režimu může často formovat až osm let a někde ještě déle. Převládají proto v oslovování zdrobněliny jmen nebo přezdívky napsané pod pod fotografiemi. Taková krajní neformálnost a nekonvečnost ve vztazích a projevech byly dřív pro nás těžko představitelné a ke skutečnému sblížení učitelů , středoškolských profesorů a jejich žáků docházelo někde až na závěrečném plese a “mejdanu” a pak po létech na sjezdech abiturientů… Ale to je už jiná kapitola. Kontrastem k tomuto hlavnímu proudu na tablech se objevuje méně častý konzervativní styl a format, připomínají rodinná alba z dvacátých let minulého století a někdy ještě starší časy. Často jakoby tabla některých současných náctiletých chtěla nadechnout a vydechnout jakousi pro-feudální nostalgii po řádu věcí a poměrů zašlých a zidealizovaných, ale snadno přehledných autorit a tradic. Mívají, jak vidíme, další literární, filmové, výtvarné inspirace - jako vzory nebo jako humorné poukazy na záliby a slabosti žáků i jejich učitelů.
Retro- styl a post-moderní sebe-stylizace maturantů na tablech s jejich (ne)moudry
Vše přebolí díky času.
Po létech zas vzpomínáme,
když spolu udržíme basu…
Po roce 2000, když už jsem začal zase od nuly mimo pražský životní a pracovní shon, mě zaujal v městech v Polabí retro- styl a post-moderní sebe-stylizace maturantů na tablech, které byly tenkrát ještě nestejné výtvarné úrovně.
Z posledních deset let do letoška, kdy tabla opět na čas zdobí výlohy obchodů, se sitauce změnila. Stačí se podívat do nabídky podmínek soutěží internetu o nejlepší školní prezentaci. Ať si o motivaci těchto někdy až podivných soutěží a slibovaných cenách myslíme cokoli, několik firem nám každoročně představuje mladou generaci na životní křižovatce s celou její hodnotovou výrazovou a postojovou škálou očekávání, nadějí, obav, ale taky recese, kritiky, póz, ba narcistického sebezahledění se do sebe sama a do školních tříd, kde prožila léta dospívání. Některé školy nebo jejich týmy se už představují řadu let vlastními weby, videoklipy nebo celými filmovými příběhy, které jsou součástí dramaturgie jejich facebooků. Často je to ve spolupráci s jejich pedagogy. Mám zde v archivu stránku z deníku studentky Ely, která medituje o matuře na svém vlastním blogu. Možná vás přesvědčí, že maturita v životě - náctiletých je ještě pořád nezanedbatelnou životní sociální zkušeností, jakýmsi iniciačním rituálem svého druhu, že má pořád ještě smysl. Ostatně to posuďte:
***
And you are older and older..
Pondělí v 19:08 | Elly | Dear Diary..
Maturita.
Co to je?
Když se řekne maturita, tak si většina lidí představí, jak sedí u stolu, poslouchají hudbu a koukají do učebnice, která má tisíc stránek a musí se ji celou naučit nazpaměť.
Jde o to, že maturita je nejenom šíleně těžkej stupeň, kterej musíte po střední zdolat, abyste mohli jít na vejšku.
Maturita je životní zlom, a to možná ten největší, protože je vám víc než osmnáct a vy řešíte svůj první 'dospěláckej' problém. Musíte se učit, musíte se připravovat na to, až tam budete stát v té učebně naproti profesorům, kteří na vás budou koukat.
Já zatím maturitu neřeším, ale vzhledem k tomu, že si chci vystudovat psychologii, by se celkem hodilo ji udělat: D Ale nemyslím si, že by to byl nějakej velkej problém. Četla jsem, že většina děcek maturu udělá, a to třeba i ti 'pomalejší'. : DD
Každopádně si myslím, že po matuře už se člověk stává dospělým a může si pogratulovat, že už není to malý dítě. Už je z něho člověk.
Zní to pošahaně, ale znám pár lidí, co už maturovalo..:D A hodně se po matuře změnila nejen jejich nálada, ale taky celkově pohled na svět a všechno…
Takže drazí letošní maturanti:P
Doufám, že jste všichni maturu udělali a nebo uděláte (nevím, neznám termíny :D), jste z toho šíííleně moc happy:D a přeju vám hodně štěstí na vysoké škole:)
Elly♥
***
Psát fejetony o tablech předpokládá rozumět aspoň troche mentalitě náctiletých…
Jaká je nejpoužívanější dívčí věta v současné střední škole?
“Pane učiteli, mohu se jít vyčůrat? Děkuji!”
Bylo vice důvodů, proč jsem si uložil, že si budu zveřejňovaných mouder, drzostí, humoru, vzkazů a puberťáckých provokací na tablech všímat trochu pozorněji než dříve. Vždyťzde náctiletí fyzicky a symbolicky vstupují většinou poprvé ( a mnozí z nich poprvé a naposledy) do veřejného prostoru. Tabla jsou takto i sociologický jev, svědectví doby, nesrovnatelně starší než jsem já a jsou dnes dost jiná, než jsou virtuální sociální sítě, kde se to mladými tvářemi jen hemží a vládne tam velmi familiární a někdy obhroublý tón.
Hodně se toho “po sametu” namluvilo a napsalo o étosu a atmosféře našich škol. Dokonce v instituci školského dohledu se skoro hned , vzpomínám si, létali někteří úřední prominenti o těchto vele-jevech poučovat až do Skotska. Už v té době tu byla školní tabala odrazem změn na společenské hladině a vypovídaly o vnitřním klimatu škol často více, než bůhvíjaká stokrát přeorávaná úřední zpráva sestavená v potu tváře podle formulek pořád se měnící metodiky inspekční práce. Troufnu si tu napsat, že tabla škol vznikající v Čechách dvacet let ve svobodě zrcadlí všechny zvláštnosti jejich vnitřního života nazírané očima náctiletých. Jsou to jejich veřejné produkty a důkazy o “stylech” vedení. Jsou velmi různá tématicky, žánrově a formálně, mívají dobrou profesionální úroveň zpracování. Dramaturgie je šokující a takové bývají scénáře. Převládá zarážející mravní hodnotový relativismus, z něhož je patrné, že jde o rizikovou skupinu populace, která je snadno ovlivnitelná a je velmi sugestibilní. Pravděpodobně je to hlavní důvod, proč některé politické strany usilují o to, aby volební právo začínalo už ve věku její právní nezpůsobilosti. Tabla vizualizují po svém současně upaltňovanou post- pedagogiku, tzv. partnerské vyučování, konfrontují otevřeně autoritu a role učitelů a žáků, představují šíři a hranice kompetencí shora dolů a naopak, často daleko za hranou vžitých představ, jak přetrvávají ve společenském (pod)vědomí , ale jak v reálu už školy nefungují, ale jak o nich nic neví hlavně ti, kdo je financují .
***
Učitelka: Boušková, mě nevadí, že nadáváš pozor, ale že do té žumpy stahuješ ostatní, to už je moc.
Jak daleko dojde posun od statického pojetí tradice maturitních tabe? Až k autorským videoprodukcím plných gagů, nadsázky a zvuků?
V tomto roce se mi zdá, že nejpřesvědčivější ve sdělování, komunikaci a sdílení pocitů je videoprodukce pojatá jako performance ve stylu EP-4, SOŠE-COP z Hluboké nad Vltavou nawww.youtube.com/user/Carivo01 a vlastně celý jejich facebook : A hned jsou tu inter-aktivní reakce! Jsme ve světě 21. století, kde bezelstně naivní výpověď a úžas z ní ve zlomku času obletí naši planetu Gaia.
Rozpaky? Ne? A jaképak cavyky!
Dneska jsem našel video od kluků z Hluboký ;) jestli máte nějaké zajímavé video z maturáku pošlete! ;) když se momentálně noční linky "nehýbou" aspoň ať to tu žije ;)
Maturitní video EP-4, SOŠE-COP Hluboká nad Vltavou
gdata.youtube.com
Maturitní video EP-4, SOŠE-COP Hluboká nad Vltavou
Cerivo01 Ing. Ivan Zdrha
Vyslovuje nezměrnou úctu k výkonům maturitní třídy EP-4, dnes dokázali, že jsou to šikovní klucí, a mají znaloti a vědomosti na úrovni elitní třídy školy.
***Učitelka: Slečna Kateřina si potírá dásně a je jí krásně…
Sbor třídy: A nosí sexy bundičku!!!
Učitelka: Jestli takhle přijdete k maturitě, tak neodmaturujete.
Zanikne časem tradice maturitních tabel v anonymitě velkých měst?
Nevěřím tomu. Už nalézají jejích tvůrci, jak jsme viděli, nové technologické cesty sebe-reprezentace a sebeprosazení. Vzhledový rozdíl mezi mladými z megapolis , z velkých měst, z maloměst se stírá, vznikají universální nadnárodní standardy pro různé subkultury životních stylů a vizuálních sdělení o jejich světonázorech. Kolik je elitních škol, kde se vyžaduje firemní uniforma?
Důvěrně známý střed rodinné metropole letos zase rozkvetl za výklady obchodů na pár týdnů samými sympatickými tvářemi. Mladí se nebáli symbolicky a virtuálně vstoupit do prostoru s 200.000 obyvateli. Zvládnou to po maturitě psychicky, fyzicky, sociálně? V praktickém rozhodnutí o vlastním životě profesním a osobním? Později možná ve vědě, v ekonomice, v politice, ale taky “u lopaty” ? To, že máš formalin kvalifikaci a tím právo na přiměřenou práci, na to zapomeň. Znám PhD. a pracuje dnes taky u lopaty, jako my “za bolševika”.
Maturitní tabla zde jsou ale většinou fenoménem pozitivní důvěrné sousedské identity. Někdy zjišťuji, že za léta, co tabla sleduji, nám ve třídách maturantky zženštěly a maturanti zmužněli. Nebo je to jen jejich obranná póza? Vím ale, že mnozí kluci a děvčata tu makali při škole v hyper a super-marketech... Byla by to dobrá zpráva, kdyby se dala zobecnit. Na jiných tablech po Čechách , vídám, přibylo infantilismu až rozjívenosti. Ty zasáhly dokonce managementy škol. Šéfky a šéfové tam sestupují na úroveň svých adolescentů , různě se podle jejich přání pitvoří a netvoří , aby se zdálo, že jsou “trendy”, že kašlou na svoji vlastní sebeúctu, na dosaženou lidskou zralost, na formální autoritu , na přirozené osobní charisma nebo autoritu. Na škole tam velí démoni průměrnosti, podbízivého konjunturalismu na první pohled…. Tihle strejcové a tetky by si svoje ochranné mimikry našly v každém režimu.
Někde na tablech přibývá primitivní recese, erotického dusna, hloupoučkého vtipkování. Novopečené kosmetičky s maturitou mají na hlavní třídě výrazy magazínově sladké a pózy otevřeně sexuálně vyzývavé. Podle zákonů šária by to po dokonané islamizaci bylo na pěkných pár ran bičem! Ale Kalibové ani Kanibalové tu dosud masově nejsou a dost nadsázky!
Někdy opravdu něktrá tabala přechází v nevkus a málokterý šéf-pedagog to dokáže udržet v rozumných mezích. Možná zjišťuje výsledek, až když je tablo za výkladem obchodu nebo vyvěšené na internetu v některé soutěži.
Za jednou výlohou místo letošních portrétů jsou zde jen prvňáčkovští hošíci a děvčátka včetně pana ředitele. Skok v čase zase do dětství, se kterým se (ne)chtějí vyrovnat? Jinde vykoukne z tabla kýč, ale současně mu to pomáhá uplavat “ ajťácká profesionalita” , která nás tu všechny válcuje a otravuje u našich computerů a nelze jí uniknout . Už nikdy žádný klid na soustředěnou duševní práci!
V mém malém městě se vyfotila ředitelka, učitelé i žáci s atrapou (?) masivního browningu a s ním všichni pózují... Budoucí kmotři? Revolucionáři? Agenti? Mafiáni? Co nám chtějí silácky sdělit? Jaký to má výchovný smysl? Budeme tu muset časem sedět na zápaží svých domů s brokovnicí s upilovanou hlavní v klíně? Měli jsme tu už režim zločinecký, proč by nemohl být na chvíli zas mafiánsko- gangsterský? Černý humor se na tablech výjimečně tyky vyskytuje, ale v global se zdá, že tato mládež nemá o politiku zájem? Ke znamení časů to všechno patří, ale do “étosu” školství sotva!
Ve svobodě si tu může artikulovat vzkazy post-moderně svérázně kdekdo. Na tam- hle- tom tablu jsou například skoro všichni pod škraboškami nebo v kuklách. Zdá se, že ve školách je už opravdu možné skoro všechno, jak ještě možná uvidíme a ještě napíšeme. Ale co to, když to jiné školy nepředvádějí takhle veřejně? Mají tam nasatavené jiné hodnoty? To jsou výjimky. Například triumfuje umělecky stylizovaný portrét, snaha o eleganci a noblesu až aristokratickou. Je v tom zase narůstající stesk po zaniklých epochách? Obrácení do minulosti? Proč? Je to ztráta naší historické a národní paměti? Kříšení jiného vzorce a obrazu dějin? Je to dobrým nebo scestným vedení žáků? Zavládl ve školách nihilismus k věcem pokroku? Odmítají náctiletí republikánské cítění? Ideje, na kterých vznikl tento stat? A co ty nahnědé stylizace na jiném maturantském tablu? Že by kryptofašismus byl na postupu anebo je to jen náhoda a jen umělecký design?
Takhle a obdobně tu v jiné době už magořily daleko starší ročniky, jen v opačném gardu?! Kdo si dnes ještě vzpomene na tabla ve svazáckých košilích?
Z tabla: Život je příliš důležitá věc, aby se brala vážně…
Tak to někteří cítí a takový nejspíš bude celý jejich život!?
Jindy a jinde, zejména gymnazisté a průmyslováci, sázeli v posledním desetiletí na tablech na symboly přetížené technikou koláží, roláží a konfrontáží. Jsou ale take tabla velmi realistická - jen ta s objímáním stromů. Jsou ale i tabla plná klecí, sítí, houpaček a žebříků. Tak to jim nezávidím! Jinde se třída průmyslovky zase posadila za volant silného bouráku. Suverénní mužští včetně třídního se na nás dívají staženým oknem. Drží řízení s gestem a s výrazem dobře zvolené životní cesty. Hurá k úspěchům! Je to zase póza nebo vážně míněný životní a pracovní program? Není v tom taky trochu sebeironie a taky špetka exhibicionismu? Jak kde! Na ogary ze zabezpečovací techniky s jejich fotkami zalitých v mřížkách složitých obvodů jukají s kamarádkami ještě dětské tvářičky dvojčat Piťulíka a Haňulíka z protějšího dívčího tabla. Polemika? Jde žít jinak, a taky troška koketerie a svádění. O trochu dál je zase nóbl sešlost nádherných už skoro zralých žen vedle interesantního pana ředitele v buřince. Předkládá se mu “Žádanka o uvolnění ze školy”. Je podepsaná: “ My všechny k vykonání maturity”. S upozorněním pro nás, kdo jsme jen procházející diváky: “Tak tohle jsme my”! Že abiturientkám nedostatek sebevědomí nechybí, na to vemte jed... Copak na ty naše české honzíky a půvabná telátka po kvazimaturitní dospělosti ale čeká za život ? To ví dnes jen Ten Pán Náš Nejvyšší. Já ani vy to sotva dnes tušíme. A znovu z archivu počitače si vyčaruji jinou extravagentní třídu s klaunskými červenými nosy- včetně pedagogů a zírám na jejich tabló s hlubokomyslným nápisem: “Tragédie končí, komedie začíná ...nebo naopak?” Tak po herecku přeji hodně štěstí! “Zlomte vaz” a “Čert vás vem” !
0 komentářů:
Okomentovat