V minulém článku Bloomova taxonomie pro kreativní prostředí
jsem se pokusil naznačit, jak by měl vypadat osobní vývoj jedince na
cestě za poznáním v otevřeném prostředí počítačových sítí. Pro pochopení
struktury dynamicky se vyvíjejícího prostředí, v němž se veškeré
vzdělávání uskutečňuje, byl použit model Diany Oblinger, který odděluje
otevřené prostředí sociálních sítí od prostředí prvoplánově výukového
(reálné + virtuální) a označuje ho jako kreativní. Tento model, ač
teprve 6 let starý, lze použít pouze pro orientaci a pouze s vědomím, že
hranice mezi těmito prostory jsou stále rozmazanější. Mobilní
technologie významným způsobem ovlivňují reálné výukové prostředí
a existuje dokonce skupina odborníků, kteří tvrdí, že virtuální
vzdělávací prostředí (VLE) v podobě tradičního eLearningu začíná zanikat
a přesouvá se do prostředí kreativního.
Podobné názory jsou kontroverzní a zatím ojedinělé. Podívejme se ale přesto na to, kdo to říká a jak to myslí.
Zdá se, že výměnu názorů na toto téma odstartoval profesor Michael
Wesch z Kansas State University, který se na jaře 2007 ve svém úvodním
kurzu kulturní antropologie rozhodl nepřednášet a se všemi studenty
realizoval projekt, v němž jim dal možnost se vyjádřit, co jim na
současném školském systému vadí (viz Encyclopaedia Britannica a škola 2.0 – část II).
Výsledek předčil očekávání. Já sám jsem ho (spolu s několika dalšími
podobnými výpověďmi) při různých příležitostech ukazoval již mnohokrát.
Michael Wesch se stal slavným. Kromě mnoha jiných byl na podzim 2009 pozván na konferenci ALT-C (Association for Learning Technology) do Manchesteru. V jejím rámci se uskutečnila též panelová diskuze nazvaná The VLE is dead, kde několik zástupců britských vysokých kol vyjádřilo přesvědčení, že tradiční (již 10 let starý) způsob kombinování prezenční (často frontální) výuky s online podporou LMS (jako je třeba Moodle) je překonaný. Tento přístup, často označovaný jako blended learning, je totiž orientován výhradně na přímé řízení výukových činností. Záznam akce trvá přes hodinu. Zájemci, kteří si najdou čas, budou odměněni pověstným britským humorem.
O rok později se na ALT-C v Nottinghamu objevil jako zvaný řečník jeden z vedoucích představitelů britského eLearningu Donald Clark (momentálně ve vedení Ufi learndirect) s přednáškou Don't lecture me (Nepřednášejte!). Je to dost velká odvaha formou přednášky sdělit 600 převážně vysokoškolských pedagogů, že frontální výklad je nástroj středověku a v dnešním světě pro něj není místo. Záznam (bohužel opět hodinový) je zde.
Donald Clark podává přehled historického vývoje přednášek a dospívá k názoru, že současný systém používaný na mnoha vysokých školách je neefektivní. Profesor, který často ani není pedagogem, vykládá studentům látku, jež je v učebnici a kterou z výkladu často nepochopí. Je to totéž, jako když si pustí přednášku na videu. Výuku lze realizovat mnohem efektivněji pomocí interaktivních cvičení. Ohlas, hlavně na Twitteru, byl značný.
Celý článek na spomocnik.rvp.cz.
0 komentářů:
Okomentovat