O rozšířené realitě (ang. Augmented Reality) psal Učitelský spomocník
již několikrát. Jsou to typicky takové aplikace, které při splnění
určitých podmínek vkládají přímo do obrazu sejmutého kamerou grafiku
generovanou počítačem (viz Zapomeňte! vzkazuje Dede, Horizon Report 2010).
Ta „pravá“ rozšířená realita bývá aktivována identifikací shody
skutečného sejmutého obrazu s obrazem předpokládaným (uloženým jako vzor
v paměti počítače), často doplněná kontrolou správné polohy
prostřednictvím GPS. Existuje ale možnost, jak rozšířenou realitu
v zjednodušené podobě celkem snadno vyzkoušet již v podmínkách
současného vybavení škol.
Jde to pomocí tzv. 2D plošných čtvercových kódů
vytvářejících obrazce, které lze v sejmutém obraze bez větších problémů
identifikovat. Existují v několika různých verzích. Princip je u všech
stejný. Jedná se o metodu umožňující do matice černých bodů na bílém
pozadí zakódovat textovou informaci, která může být interpretována třeba
jako odkaz na web nebo na objekt, který se má zobrazit na místě, kde je
kód v obrazu umístěn. V zásadě je možno jako reakci na rozeznání kódu
v sejmutém obraze spustit libovolnou předem definovanou akci.
2D kódy byly původně vyvinuty v polovině 90. let v Japonsku jako
náhrada čárového kódu pro potřeby rychlé identifikace jednotlivých dílů
ve výrobě aut. Dnes v této oblasti existuje celá řada patentů, ale
některé verze jsou naštěstí volně dostupné. K nejpoužívanějším patří QR kódy (Quick Response Codes) a Semacode.
Typicky v sobě skrývají odkaz na webovou adresu, ale ve spojení
s mobilním telefonem umějí také zavolat na dané telefonní číslo, poslat
SMS apod.
Celý článek na spomocnik.rvp.cz.
0 komentářů:
Okomentovat