Na konferenci „Inovace ve výuce“ společnosti HYL se debatovalo o státních maturitách i o tom, jak se pozná kvalitní vzdělávání.
Na stránkách EDUin si můžete poslechnout audiozáznam z debat na vzdělávací konferenci HYL, která se konala od 11. – 14. dubna v Kaiserštejnském paláci na Malé Straně za účasti politiků i odborníků na vzdělávání. Pro toho, kdo se zajímá o současné problémy vzdělávací politiky, jsou audiozáznamy z debat dobrou příležitostí získat rychle přehled o názorech příznivců i kritiků současného vedení ministerstva školství.
Dvě klíčové debaty proběhly v pondělí 11. dubna (otázky okolo státní maturity) a v úterý 12. dubna (jak se pozná kvalitní vzdělávání). Debata ukázala, že v základním směřování opravdu existují dva rozdílné pohledy.
První vidí náš současný vzdělávací systém jako příliš liberalizovaný, chce omezit počet škol a nasadit centralizované testy jako prostředek zkvalitnění výuky. „Mezinárodní měření ukazují, že kvalita našeho vzdělávání se propadá. Moje řešení je zavést plošné testy, měření v uzlových bodech,“ řekl v debatě ministr Dobeš.
Druhý názor vidí cestu ke zkvalitnění výuky v udržení autonomie škol a metodické podpoře práce pedagogů. Samotné testování a strach nic nezmění. „Od pouhého vážení ještě žádné prase neztloustlo. Kvalita vzniká, když se žák učí, ne když je zkoušen,“ řekl v debatě Ondřej Šteffl.
Překvapivý je především důraz vedení ministerstva na motivaci obavami z plošného testování a snaha spolehnout se na to, že samotný strach z neúspěchu zlepší kvalitu českých škol. Zkušenosti úspěšných vzdělávacích systémů, včetně těch, které plošné testování užívají, jednoznačně říkají, že cesta k dobrému vzdělávání vede naopak přes větší autonomii škol, zodpovědnost učitelů za vlastní práci (nemohou se vymlouvat, že to či ono po nich chtějí „nahoře“) a metodickou podporu učitelů. Tento fakt ale zatím ministerstvo ve svých praktických krocích nezohledňuje a jeho postoj se potvrdil i v debatách na konferenci Inovace ve výuce.
V debatě řekli:
Pavel Zelený, ředitel CERMAT: „Úpadek kvality středního školství je daný tím, že ve školství nikoho nic přirozeně nemotivuje. Máme fatální převis nabídky vzdělávacích míst. Řešení je přiškrtit kapacity škol a udělat systém méně propustný. Kdy mají rodiče zájem o školu? Jen když jde o ohrožení budoucnosti jejich dětí. Jinými slovy, musí se všichni trošičku bát. Když se budou děti bát, že nemají všechno zadarmo, tak se budou bát i jejich rodiče.“
Ondřej Šteffl, ředitel Scio: „Nejsem si jist, jestli rodiče se mají bát, ale jsem si jist, že děti se moc bát nemají, protože to není dobrý výchovný nástroj, kterým bychom přivedli děti k práci.“
Václav Klaus ml., ředitel PORG: „ Podle některých psychologických výzkumů jsou hlavní motivací člověka strach a lenost a z toho pramení všechno ostatní. Tak já bych ten strach nepodceňoval.“
Jan Sokol, proděkan FHS UK: „Na základní škole hraje stejně velkou roli osobní zrání. Osobnostní stránka věci je na základní škole možná ještě důležitější než stránka vědomostní. Pozor na to, aby se nepodcenily neměřitelné stránky věci. Školský systém bojuje mezi tím, zda má důvěřovat ředitelům, nebo zavést měřicí systém a ředitel bude jen správcem tohoto měření. Školský systém musí důvěřovat těm, které řízením pověřil.“
Ondřej Liška, exministr školství: „Nejdůležitější je DOHODA a SHODA na tom, co kvalita školství je. Pak ZJIŠTĚNÍ, proč pokulháváme. Třetím krokem je VOLBA NÁSTROJŮ, kterými chceme kvalitu zvyšovat. Současné ministerstvo dělá jen bod 3. Chybí zde základní dohody a analýzy, co a proč se nedostává. To, čeho se nedostává, je kontinuita a strategické řízení. Odvaha bavit se o skutečných problémech.“
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
16 komentářů:
Debatoval tam také někdo, kdo tomu opravdu rozumí, protože tu práci denně dělá - to jest učitel? Těch pět zde citovaných pánů neučí, pouze o tom teoreticky žvaní. Změn k lepšímu se dočkáme až tehdy, kdy tito teoretici budou nahrazeni praktiky.
Ivo
Úpadek kvality školství je následkem úpadku kvality společnosti. Jestli si někdo myslí, že školství (žáci, studenti, rodiče i učitelé a ředitelé) bude ostrůvkem kvality ve všeobecném marasmu a má snahu to zajistit testy či metodickou podporou, spláče nad výdělkem. A děti nejsou hloupé a evidentně se dokážou rychle učit - jednodušší než namáhavá dřina studia je mix ostrých loktů, podplácení, jánabráchismus a další praktiky denně předváděné v médiích od úrovně obecních zastupitelstev výše. Kdyby tohle zkoumaly všechny mezinárodní testy, rozhodně bychom se v žebříčku zemí nepropadali.
Ondřej Šteffl, ředitel Scio: „Nejsem si jist, jestli rodiče se mají bát, ale jsem si jist, že děti se moc bát nemají, protože to není dobrý výchovný nástroj, kterým bychom přivedli děti k práci.“
Pane Štefle, kdybyste se nebál, že Vaše firma zkrachuje, už byste byl nejspíš na mizině. Ono se totiž může klidně slovo bát nahradit slovem být motivován. A to ve škole vyjde nastejno. A opakem toho je - na vše kašlat a být v pohodě, stejně to své dostanu.
Ale Vy tohle stejně víte, jen se tak děláte...
Paní Kylišová, Vy jste učitelka? Pokud ano, měla byste vědět, že správnou motivací je radost, zvídavost, pozitivní pocity, radostné očekávání. Strach rozhodně nelze považovat za pozitivní motivaci.
Pane anonym, s váma je řeč jako rozprávka. Nejste taky ten školskej teoretik? Já du radši pect mazanec.
To si kolegové můžete namlouvat co chcete, ale tři čtvrtiny dětí mají radost jen z hraní počítačových her, čumění na televizi, nebo poslouchání rádobyhudby, zvídavost v nich vzbudí nanejvýše tak rozkrok velmi vyvinuté spolužačky, nebo spolužáka, případně nějaké zajímavé video na youtube, pařba, chlast, nebo porno. Jedinou motivací, kterou z nich dostanete nějaký výkon je skutečně obava z vlastní budoucnosti, ze ztrapnění před spolužáky, z neúspěchu. Můžeme tady donekonečna teoretizovat nad tím, jestli není lepší pozitivní motivace, ale ta prostě většinou nefunguje. A je nanejvýše trapné, že největšími propagátory těchto pozitivních motivací ve výuce jsou vesměs lidé, kteří na základní, či střední škole v životě neučili. Já bych tomu Feřtekovi, Hausenblasovi, Sokolovi a Štefflovi doporučil, aby si alespoň jeden rok zkusili učit na základce a bude po diskusích o pozitivních motivacích. Ono, že to funguje na děti pana Šteffla, je sice hezké, ale to bohužel není reprezentativní vzorek českých dětí.
Učím 12 let na základce a souhlasím s bezpodmínečnou pozitivní motivací.To, že 3 chudáky z celé třídy nenamotivuje nic (2 díky rodině a 1 navzdory rodině), neznamená, že kvůli nim ostatních 20 budeme udržovat v úzkosti a strachu. Ostatně, těm třem by to stejně nepomohlo.
Pokouším se rozpomenout, kdy naposled jsem byl jako učitel pro svoji práci externě
bezpodmínečně pozitivně motivován.
Je to marné, je to marné, je to ... marné. Posledních dvacet let mám docela solidní okno. Chybí inspirace. Nemít pedagogické vzdělání, ani nevím, co to ta pozitivní motivace vlastně je.
Malý velikonoční vzkaz panu ing. Zelenému, Václavu Klausovi ml. a všem milovníkům strachu.
Oba velevážení velikáni českého školství, ale i všichni příznivci strachu v českých školách v podstatě nosí dříví do lesa. Strach v českých školách je mezi školáky tak obvyklou věcí, že není nutno již "přitahovat šrouby"!
Stačí žákům anonymně zadat jakýkoli dotazník sledující anxiozitu (např. KSAT, ŠAD, CDI aj.) a budete šokováni, čeho všeho se dnes žáci ve školách bojí, ale o čem nehovoří.
Zvyšovat současnou míru úzkostnosti u žáků může jen skutečný blbec nebo sadista.
Taky jsem si dělal průzkum. Žáci na 2. stupni se bojí či obávají, že: ostatní je neuznávají (z důvodu oblečení, vzhledu, symaptičnosti), nejsou oblíbení, znemožní se nemožnými značkami play games, CD a MP3 přehrávačů atd., z čehož může být i šikana (buzerace, ústrky) ze strany fyzicky silnějších a rvavých spolužáků. Dále - že nebudou mít po velké přestávce už co pít, že doma po nich rodiče budou chtít pomáhat.
Zato písemnky ani zkoušení se nebojí skoro vůbec. Na čtvrtletní písemky se běžně podepisují přezdívkami, aby byli neidentifikovatelní - přemýšlej si, ty blbý učiteli, kdo jsem!, klidně napíší na celou stránku slovo nevím a smějí se tomu ještě celou přestávku. Jeden na konci hodiny polil svůj úkol limonádou, zmačkal ho a vyhodil. Psát prý nic nebude. Když jim chci nahnat trochu strachu, aby po sobě uklidili binec pod lavicí a v lavici, prý je ani nenapadne - uklízečka je za to placená, ne oni.
Kolik strachu, obav, nespokojenosti a trapnosti ze situací si užije takový učitel při své bezmocnosti proti výrostkům a jejich sprostotě, to přeju pocítit každému psychologovi.
Ještě dodávám, že ti tišší a neprůbojní žáci zřejmě docela trpí častým hlukem ve třídě a hlasitými projevy neukázněných spolužáků, kopáním do židlí a třískáním s batohy. A jelikož tito hluční mívají všelijaké dis-, nelze dělat nic víc než jevit pochopení, porozumění pro jejich vnitřní problémy, být tolerantní a vstřícní. Na to zase doplatí ti ostatní, protože půl vyučovacího času "vychováváme", zklidňujeme, usměrňujeme výtržníky. Ve třídách mám 27 - 31 dětí...
Eva
Každý, kdo začíná řešit kvalitu vzdělávání od čehokoliv jiného, než od žáků a studentů, žádného zlepšení znalostí a dovedností českého národa nedosáhne. Učitelé podle mě nepotřebují ani býti sebevědomnějšími, ani míti jakousi metodologickou podporu shora. Poslanci jim nejprve vytvoří mraky nesmyslných, hloupých a v praxi nefungujících zákonů, zakáží učitelům děti pohlavkovat, pak kárat a nakonec i hodnotit a když se ozvou, že děti je neposlouchají a mají z nich srandu, tak jim poslanci vzkáží, že si za to mohou sami, že nemají dostatečné sebevědomí, autoritu, či metodologickou podporu. A když se začnete pídit po tom, co to vlastně je
ta zázračná metodologická podpora, nebo namítnete, že ani učitelé, kteří učí desítky let a vždy autoritu měli, jí najednou ztrácejí, tak se nic nedozvíte. Všechno jen nekonečné plky. Házet učitelům klacky pod nohy, snižovat jim platy a pak jim nadávat, to je praxe všech polistopadových vlád, které téměř bez výjimky měly školství jako jednu z priorit.
Leckdo se odvolává na to, že nechceme být montovnou světa a proto musíme být vzdělanostní ekonomikou. A pod tímto termínem si představují, že veřejné školy rozdají maturity a doktoráty. Co na tom, že ty doktoráty budou z politologie, sociologie, kulturologie, historie, genderových studií, kulturní antropologie, humanitních věd apod. Co na tom, že je budou mít páni doktoři a paní doktorky, které by před listopadem nedosáhli ani na maturitu. Hlavně, že budeme mít vysoký podíl vysokoškoláků v populaci. Co tito vysokoškoláci vlastně umí a k čemu jich je tolik potřeba, to už nikdo neřeší a že to devalvuje význam titulů a ztěžuje to tak práci opravdu špičkovým doktorům všech oborů, i těch vyjmenovaných, to nikoho nezajímá. A ještě bych k tomu dodal, že to není tím, co se nám snaží namluvit všelijací novodobí mediální intelektuálové typu Halík, či Havel. Není to žádnou ztrátou tradičních hodnot, nebo postmoderním relativizmem. Sám vyznávám postmoderní filosofii a současný stav pozitivně nevnímám ani náhodou. Je to prostě a jednoduše tím, že opět vítězí a vládnou pitomci. Lidská hloupost se dere na výsluní a dává se na odiv jako císařovy nové šaty. A zástupy hlupáků se chechtají a šklebí. S koupenými tituly, teflonovými povahami a prasečími tvářemi. Demokracie bohužel vede dlouhodobě k vládě hlouposti a bezskrupulózní drzosti. Věděl to už Aristotelés - podle dnešních mediálních pseudoměřítek, jeden z největších extrémistů historie.
Pane Klausi ml, pane Zelený a další, jděte prosím někam. Víte sami kam se strachem jako pedagogickou motivací. Jistě víte, že jde o určitou hladinu stresorů a v přiměřené míře. Pokud tomu říkáte strach, pak je mi vás jako "pedagogů" líto. Konec konců přesně tomu odpovídá dnešní vedení celého ministerstva...
Ale ale, kdepak je nějaký psycholog, aby nám to objasnil. Cožpak už všichni zapomněli, že určitá, malá míra obav při akci může být a bývá velmi důležitým pozitivním stresorem?
Co asi cítí před výkonem odpovědný student, poctivě se připravující sportovec nebo výkonný umělec? Obava o úspěšný výkon, někdy i zdravá tréma, jako projev odpovědnosti.
V tom má p. Klaus ml. naprostou pravdu. Kdyby člověk neměl vrozen pocit strachu jako základní obranný mechanismus, nepřežil by ani dobu ledovou.
Mimochodem, nepřečetli někteří špatně text článku?
Když se budou děti bát, že nemají všechno zadarmo, tak se budou bát i jejich rodiče.
To přece není o pedagogických metodách výuky, ale o přístupu ke škole a vzdělávání. Absolutně s tímto souhlasím.
Eva
Okomentovat