Představení pátého dílu z cyklu video-přednášek Technologie ve škole 21. století, který pojednává o budoucnosti vzdělávacích technologií s spolu s nimi vlastně o celém školství.
Vážení kolegové – přátelé Učitelského spomocníka.
Příspěvek, který vám předkládám dnes, je hodně neobvyklý. Dal mi
poměrně dost práce a nejsem si vůbec jist, zda tomu výsledek odpovídá.
Proto se pravděpodobně nebudu o podobné způsoby prezentace snažit příliš
často. Jedná se o zhuštěnou video-přednášku vytvořenou na MacBooku
v prezentačním software Keynote zaznamenanou pomocí Camtasia a tamtéž
také sestříhanou. Zařízení mi k tomuto účelu zapůjčilo zájmové sdružení
nazvané Platforma spolupráce praxe a škol ISP ČR, za což děkuji.
Podnětem k jejímu vytvoření bylo mé vystoupení minulý týden na Učitelském summitu 2011. Téma mé přednášky znělo Vzdělávání jako příprava na život.
Nechtělo se mi ale přítomné účastníky unavovat takovými známými
pravdami, jako je nutnost naučit naše žáky „učit se“, protože během
života budou nuceni opakovaně měnit zaměstnání, nebo tolik oblíbenými
frázemi o potřebě inovací a rozvoje kreativity jako nutné podmínky
udržení budoucí konkurenceschopnosti našeho státu v podmínkách světové
tržní globalizace. Rozhodl jsem se proto, že svou přednášku zaměřím na
to, jaké jsou naše reálné možnosti budoucnost předpovídat. Doplnil jsem
podtitul „Jak by měla vypadat škola pro 21. století“ (mimochodem, také
pěkná fráze, že?) a snažil jsem se shrnout existující materiály, které
se problematikou prognóz vývoje školství zabývají. Můj cíl byl jasný –
pomocí bližšího poznání trendů budoucího vývoje pomoci učitelům hledat
optimální výukové postupy současnosti.
Asi není úplnou náhodou, že se obsah této přednášky do značné míry
kryl s tím, nad čím jsem přemýšlel minimálně od léta loňského roku.
Tehdy jsem totiž slíbil, že budu pokračovat v cyklu video-přednášek Technologie ve škole 21. století, pro nějž jsem během prázdnin vytvořil první 4 díly (1. Nástup technologií, 2. Jak na to?, 3. Třetí pilíř a 4. Metodika využití technologií).
Budoucnost vzdělávacích technologií sice měla být původně posledním
sedmým dílem, ale došlo na ni, jak patrno, poněkud dříve. Nemohl jsem
tuto příležitost nevyužít, když už jsem měl podstatnou část daného
tématu zpracovanou. Je z ní tedy nakonec díl pátý.
Dovoluji si vám tedy, jako částečné splnění slibu z léta, předložit
následující video, jež je modifikovanou verzí mé výše zmíněné přednášky
a zároveň pokračováním cyklu.
BRDIČKA, Bořivoj. Budoucnost vzdělávacích technologií. Metodický portál: Články [online]. 18. 04. 2011, [cit. 2011-04-18]. Dostupný z WWW: <http://spomocnik.rvp.cz/clanek/c//11621/BUDOUCNOST-VZDELAVACICH-TECHNOLOGII.html>. ISSN 1802-4785.
10 comments:
Vždycky, když se někde pojednává o škole a technologiích pro jedenadvacáté století, promítnu si nemalou směšnost takových, případně podobných úvah z doby ještě před první světovou válkou. Proč ale chodit do až tak hluboké historie. Stačí si vzpomenout na blikající sci-fi umělou inteligenci z doby prvních letů do vesmíru nebo se podívat v naší učebně informatiky pod stůl, kde zaslouženě odpočívá slavné IQ 151 z doby docela nedávné.
Což takhle se, pane Brdičko, lehce držet při zemi a pohovořit o škole první čtvrtiny století. V nejzazším případě pak, a nejlépe po láhvi ferneta, o technologiích první poloviny.
U láhve ferneta jsem, pane Bláho, ochoten mluvit o čemkoli - zvláště o IQ 151. Byl by to hovor sice docela zajímavý, ale zcela jistě zhola zbytečný!
Pane BoBře,
vždy, když Vás posedne zvrácené a neodolatelné puzení nás informovat o technologiích 21. století nebo o tom, jak to dělají ve vyspělých zemích, dejte si raději lahev Fernetu. Když to nepomůže, tak ještě jednu.
Zbytečné starosti, pane autore. Na konci století - bude-li Země ještě obyvatelná a dýchatelná, při stávajícím tempu úpadku zájmu o poznání a vzdělání, bude lidstvo nejspíše žít na stromech, domlouvat se skřeky a živit se sběrem kořínků.
Mně se příspěvek líbí.
Zajímavé pro mne je zjištění, že tuto prezentaci, které jistě autorovi dala práci v komentářích lidé označují s despektem jako fantazii po lahvi Fernetu.
Pro mne to byl rozhodně užitečněji využitý čas, než-li blok reklam v televizi.
Odnesl jsem si zejména doporučení "více tahu". Děkuji
Dave, obávám se, že příliš zevšeobecňujete a vůbec neberete v úvahu skutečnost, že všude na světě takový nezájem o vzdělání, jako u nás, nepanuje!
Zájem o vzdělání zajisté panuje, jen je dobré vidět, že jde o různé zájmy a různá vzdělání.
Například správný zaměstnavatel potřebuje zaměstnance, který se hlavně umí rychle učit, aby se po vyhození od vodorovného pásu pružně naučil za méně peněz pracovat na pásu šikmém, jinak toho radši moc neví a po širších souvislostech se nepídí.
Nemnozí kverulanti však stále tvrdí, že je dobré o světě i něco vědět, protože se bez toho o něm nedá kriticky přemýšlet, a protože pak není tak snadné jim nakukat libovolnou pitomost.
Ba jsou dokonce takoví extrémisti, kteří tvrdí, že ve škole by se člověk měl naučit i zaujmout správný postoj k práci, která ho zrovna nebaví, alespoň když zjistí, že je pro budoucnost jeho i okolního světa potřebná.
Možná bychom mohli ještě připomenout význam schopnosti samostatně přemýšlet pro zachování demokracie. I když se to jeví býti stále více utopické! Skoro to vypadá, že to, v čem žijeme, už tímto pojmem označovat nelze.
Pane BoBře,
opravdu byste měl dát alespoň 2 láhve Fernetu s Davem. Oběma vám to prospěje.
O demokracii se nebojte, ta byla už v Řecku a to tam, považte, neměli vůbec počítače a internet a ani Fernet.
Jo, to beru. Tak kdo koho zve, pane BoBře?
Post a Comment