SKAV považuje za nezbytné, aby nejprve vznikl harmonogram prací vedoucích k vzniku vzdělávacího standardu. Ty zahrnou v logickém sledu všechny potřebné kroky včetně shody na obecných vzdělávacích cílech, pojetí standardu, široké diskuse o obsahu standardu a podpoře učitelů ke standardu vyučovat. Teprve potom je možné rozpracovat konkrétní postupy a nástroje pro ověřování, nakolik žáci standardu dosahují.
Odborná východiska členských organizací SKAV pro úvahy o vzdělávacím standardu
SKAV považuje za důležité přesněji popsat, čemu by české děti měly rozumět a co by měly umět dělat na konci vzdělávacích etap. K tomu mohou posloužit standardy. Ty chápe SKAV jako popis očekávané kvality žákova výkonu pro danou fázi vzdělávání, a to ve všech složkách vzdělávacích cílů, nikoli jen v těch, které lze ověřit jednoduchým testováním.
Ujasnění, jakých vzdělávacích výsledků mají žáci dosahovat, je důležité pro školy, učitele i žáky, aby měli při značné míře školní autonomie vodítka pro výuku a učení a mohli získávat cílenou zpětnou vazbu. Popis očekávaných výsledků je významný také pro vytváření společného jazyka školy a rodiny a pro lepší porozumění tomu, oč škola usiluje, ze strany rodičů.
Standardy jsou součástí systému kurikulárních dokumentů. Nemohou plnit svou funkci, pokud nejsou stanoveny jako zpřesnění náležitě pochopených a přijatých cílů vzdělávání. Ty zase musejí odpovídat pochopené a přijaté vizi – k čemu vůbec má vzdělávání v daném společenství sloužit.
Standardy dobře fungují, pokud na sebe vývojově navazují. Toho je možné dosáhnout tak, že ke každému standardu jsou připojeny popisy postupných úrovní dosažené kvality. Ty umožní určit, která úroveň již vyžaduje nápravnou intervenci, ale současně dávají vodítka i pro práci s rychlejšími žáky. Standard musí být pro žáky podnětně náročný. Má sloužit současně jako pojistka pro slabé, ale i jako výzva pro zdatné.
Aby mohly standardy splňovat popsané nároky, měly by být odvozeny od vývojových kontinuí, a ne třeba z tematických plánů či z obsahu učebnic. Kontinua popisují cestu, jíž žáci obvykle zvládají danou oblast učení. Vývojové kontinuum se od tematických osnov liší tím, že obsahuje popis narůstání žákových dovedností a porozumívání podstatným souvislostem. Není posloupností témat. Od standardů se liší tím, že neurčuje, v jakém věku či ročníku má být určité úrovně dosaženo. Sleduje pouze následnost fází a respektuje, že děti se mohou vyvíjet různým tempem a nerovnoměrně. Dohodou lze standard v kontinuu stanovit.
Teprve když existuje evaluační standard, který říká, co má žák umět dělat a čemu má rozumět, je možné uvažovat o tom, jak se bude dosažení kvality požadované standardem ověřovat. A teprve potom je možné uvažovat o konkrétních nástrojích a jejich pojetí, např. o testech. Technická představa ověřovacího nástroje nemůže určovat, co bude obsahem standardu.
Stanovisko k předloženému „návrhu standardu“
Ministerstvo navrhuje „standardy“, aniž by jasně popsalo, co si od standardu slibuje a jaký typ standardu vytváří. Obecné tvrzení, že zavádění standardu má vést ke zlepšení výsledků vzdělávání, nepovažuje SKAV za dostatečné vymezení funkce vznikajícího standardu.
Téměř současně se zveřejněním návrhu „standardu“ vypsalo MŠMT výzvu na vytvoření vývojových kontinuí za 30 milionů korun. Kontinua tak budou k dispozici až po vzniku standardu. Čím se budou učitelé řídit? Nepochybně standardem nebo testy, nikoli kontinui za 30 milionů.
Současný návrh „standardu“ vychází z očekávaných výstupů oborů v RVP ZV. Ty jsou jak známo v koncepčním rozporu s obecnými vzdělávacími cíli formulovanými v témže dokumentu a ukotvenými v zákoně. Navíc postrádají vnitřní vývojovou provázanost typickou pro kontinua, která vždy stojí v pozadí moderních vzdělávacích standardů v úspěšných systémech vzdělávání.
Jak doložila analýza současného RVP ZV (dosud nezveřejněná), očekávané výstupy RVP ZV opomíjejí rozvíjení čtenářské gramotnosti v jejích významných složkách. Ta je jednou z krizových oblastí vzdělávání našich dětí. Chce-li standard přispět ke zlepšení výsledků vzdělávání, těžko může vycházet z dokumentu, který čtenářskou gramotnost omezuje na doslovné porozumění textu.
K diskusi předkládané návrhy „indikátorů“ a úloh zachycují to, co je dnes ve školách běžné, co je normální. Víme ale bezpečně, že právě to nevede k dobrým výsledkům přinejmenším ve srovnání s tím, co se na mezinárodní úrovni považuje za dobrý výkon.
Pokud návrhy „standardu“ konzervují status quo a vyjadřují, co je v daném společenství normální, mají povahu spíše sociální normy než standardu.
Cílová skupina standardu – žáci, se neobejde při jejich dosahování bez jiné skupiny, a tou jsou učitelé. Náročnost vzdělávacích standardů je omezena možnostmi učitelů jak žáky ke standardu provázet. Pokud učitelé sami nedisponují některými dovednostmi, které by ve standardu pro žáky měly být zahrnuty, je těžké užitečný standard prosazovat.
Učitelé dobře ovládají prostředky pro provázení žáků jen k některým vzdělávacím cílům. Chybí jim ale např. průprava v modelování a scaffoldingu, které jsou nezbytnou učitelskou dovedností při rozvoji vyšších kognitivních dovedností žáků, nemají potřebný výcvik v poskytování popisné zpětné vazby, bez níž je opět znesnadněno dosahování cílů v oblasti složitějších kognitivních dovedností včetně čtenářských. Logickým řešením pak je, že „standard“ obsahuje jen to, co učitelé dnes zvládnou vyučovat. K tomu ale není žádného standardu potřeba.
SKAV považuje za nezbytné, aby nejprve vznikl harmonogram prací vedoucích k vzniku vzdělávacího standardu. Ty zahrnou v logickém sledu všechny potřebné kroky včetně shody na obecných vzdělávacích cílech, pojetí standardu, široké diskuse o obsahu standardu a podpoře učitelů ke standardu vyučovat. Teprve potom je možné rozpracovat konkrétní postupy a nástroje pro ověřování, nakolik žáci standardu dosahují.
0 komentářů:
Okomentovat