Státní maturita z dějepisu ignoruje snahu učitelů vést žáky ke kritickému poznávání historie. Důraz klade na faktografii, dataci, jména, detailní znalosti marginálních témat.
Jiří Hruška píše na portálu Moderní dějiny:
Před časem se na školy dostaly ukázkové testy k nové maturitě z dějepisu a jak je vidět z řady ohlasů, vyvolaly, slušně řečeno, vlnu kritické reflexe...
Proč? Jak to, že jsou školy a jejich učitelé s blížícím se termínem nové státní maturity tak nervózní? Odpověď je jednoduchá: to, co přichází do škol z míst, kde se údajně na podobě státní maturity pracuje již léta a kde se "provýzkumničily" nemalé peníze, je lidově řečeno děs.
Jak jinak pojmenovat materiál, který byl společností Cermat připraven ke zkoušce z dějepisu a který zcela spolehlivě vrací podobu testování do dob biflování, výčtů, seřazovaní nebezpečně nedůležitých událostí a nesmyslných poznávaček...? Jak pak takový materiál propojit s dlouho (bohužel často jen proklamativně) požadovaným cílem "naučit studenty kriticky přemýšlet, vyvozovat, komentovat, dohledávat či analyzovat" ? Těžko. Zase budou na koni ti, kteří na podobné krátkozraké výkřiky ŠVP a RVP nedali, a drželi se své jistoty memorovat seznamy událostí a letopočtů bez schopnosti jim hlouběji porozumět. Znovu se budou schopní dějepisáři před svými žáky cítit trapně a podvedeni, neboť hezké jsou diskuse v hodinách a problémové vyučování, ale kdo chce obstát ve zkoušce dospělosti, musí na to pěkně postaru...
Ukázka testové otázky s komentářem:
Ot.č. 8: Napište jméno posledního panovníka Západořímské říše, který byl roku 476 oficiálně sesazen germánským vojevůdcem Odoakerem.
Nevíte? Ani vy, křížovkáři? Útěchou vám budiž, že by to nevěděli ani jeho současníci. Datum zániku Říma je umělým mezníkem, který jsme si mnohem později stanovili my, kvůli snazší periodizaci a ten poražený chlapík se ničím jiným do dějin nezapsal.
Testy a jejich řešení
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
10 komentářů:
Aby mohl někdo kriticky uvažovat nad poznanými skutečnostmi, musí je nejprve nasbírat, naučit se je. Tj., musí se nejprve naučit kvantitu dílčích poznatků a v určitém bodě se mu jednotlivé jevy a procesy začnou vzájemně propojovat, na sebe navazovat, jedna událost tu další událost implikovat.
Proto se při rozvoji kritického myšlení podle mě neobejdeme bez studia velkého množství dílčích dat.
Dnes je hodně populární kvákat o rozvoji kritického myšlení bez nutnosti vyvinout značné množství poctivé práce sám na sobě. K tomuto poznání ovšem pan Jiří Hruška zatím nedospěl.
Když jsem chodil do školy já, učili jsme se tam věci proto, abychom je věděli.
Současný pseudohumanistický koncept salónních „učenců“ naše školství dovedl do jistých temných míst, jak opakovaně dokládá šetření PISA.
Petr S.
Myslím, že Petr S. má do jisté míry pravdu. Skutečně musíme nějaké znalosti mít, abychom mohli důkladně a správně uvažovat. Ale bojím se, že také musíme mít spoustu příležitostí uvažovat, a to na přiměřené míře obtížnosti a zajímavosti, abychom vůbec někdy o těch znalostech v budoucnu ještě uvažovat chtěli a uměli. Představa, že do nás někdo několik let bude cpát fakta, abychom pak konečně s radostí pochopili souvislosti, je podle mého názoru odtržená od reality. Kromě toho, seznamte se s konkrétními otázkami testu. I poté si myslíte, že to je přesně ten typ údajů, které se mají všichni žáci bez rozdílu našprtat? M.
A viděli jste ty testy?
Mám k nim docela dost výhrad. uvedu jen dvě:
1. Jsou v nich chyby. Např. papež není hlavou všech křesťanů ani náhodou. Myslíte si, že autor těchto testů si umí dávat fakta do souvislostí a kriticky myslet, když vyrobí takovouto chybu?
2. Některé otázky jsou pro středoškoláky velmi obtížné a z neprobíraného učiva, čímž dochází k tipování a stírají se rozdíly mezi těmi kdo umí a těmi co neumí.
Je to pořád dokola. Je přece jasné, že bez znalostí není čemu porozumět a bez porozumění není možné se k věcem vyslovovat, tvořit si názor, kriticky něco hodnotit. Jedno navazuje na druhé. Nechci se plést do toho, jestli je diskutovaný fakt marginálí, či nikoli. Osobně bych jako mnohem důležitější viděl dějiny posledních několika století, které mají pořád velmi silný dopad do našich životů. Jako zásadní chybu hodnotím to, že bude-li maturita z dějepisu postavena na takovýchto testových úlohách, potom se při maturitě z dějepisu neověří ani porozumění, ani žádná s vyšších myšlenkových operací, ale ulpívá se na té nejnižší úrovni znalosti faktu. A v tom je problém!
"Aby mohl někdo kriticky uvažovat nad poznanými skutečnostmi, musí je nejprve nasbírat, naučit se je. Tj., musí se nejprve naučit kvantitu dílčích poznatků a v určitém bodě se mu jednotlivé jevy a procesy začnou vzájemně propojovat..." Napsal Petr S.
Nevěřím! Je to jako tvrdit, že dítě se nejdříve musí naučit všechna slova, a pak teprve může tvořit věty. Myslím, že téměř opak je pravdou. Schopnost kriticky uvažovat znamená mj. současně hledat, sbírat, posuzovat další skutečnosti, učit se průběžné další (k těm, co mám) fakta, pracovat s nimi. (Mimochodem, takto naučená fakta se pak mění ve skutečné vědomosti.) A to naše děti neumějí (podívejte se do PISA), a začínám mít dojem, že někteří učitelé je to ani nechtějí nebo neumějí učit.
Vážení kolegové, chvíli jsem si myslel, že se připravovaný způsob prověřování schopností (nejen vědomostí) středoškoláků (tzv. nová maturita) přiblížil realitě našeho každodenního vyučování. CERMAT mě ovšem razantně vyvedl z omylu. Ano, skutečně nelze jen prázdně "mlít hubou" o tématech, ke kterým neznám žádná fakta, ale stejně nesmyslné je, myslet si, že nejchytřejší je ten, kdo si do hlavy nasouká encyklopedii. Zpaměti memorovat tisíce údajů, řadit vysoce blízké události do časových posloupností, vědět, jak vypadal Newton nebo Valdštejn? To má být proklamovaný standard středoškolského studenta? O chybách v testu nemluvě... to je skandální. S kým se CERMAT radil? ASUD tvrdí, že jim pomoc při přípravě nabízí od roku 1995, skupina učitelů a historiků vytvořená při MŠMT k práci taky nebyla přizvána... TAk kdo jsou ti významní odborníci, kteří stojí za tímto veledílem? Na stránkách CERMATU najdete jediný kontakt: info@cermat.cz - jakoby snad ani o oslovení nestáli. (Jen pro pořádek: výhrady jsme jim poslali, dosud neodpověděli ani řádkou). Takhle jsem si skutečně reformu vzdělávání nepředstavoval, ačkoliv bych měl být jako 17 let praktikující gymnaziální učitel ze svého optimistického naivismu dávno vyléčen :) K diskusi o tématu se na portálu www.moderni-dejiny.cz vyjádřil také Viliam Kratochvil, známý slovenský metodik a jeho postřehy jsou v mnohém inspirující, máte-li chuť, přečtěte. Na České škole je jen výtah z komentáře k testům, věřím, že když si zadání pečlivě projdete, dáte mi (nám) v mnohém za pravdu...
Proces poznávání může probíhat různě.
První možnost: Znát hodně fakt a z nich si utvářet názor (na této tradici je zatím postaveno naše školní vzdělávání).
Druhá možnost: Znát trochu fakt, mít zkušenost, vytvořit si názor a ten odzkoušet v diskusi. A pak hledat, dopracovat se k dalším faktům, která jsou potřebná. Zde žák vystupuje aktivně.
Pro učitele by měla být deprimující situace, když se zeptá: Rozuměli jste všemu? Chce se někdo na něco zeptat? A je ticho. A přitom je jasné, že v hlavách žáků jsou nezodpovězené otázky. Testováním pouhých znalostí se tato situace jen upevňuje. V tom spočívá bída našeho školství.
Pane Šteffle, to co jsem zde předložil ke KRITICKÉMU ZVÁŽENÍ není otázka (mé) víry. Já to totiž VÍM, mám to prožito. Počínaje zkouškami, které jsem v nerozvážném a zdravém mládí odflákl, moc o tom subjektu nevěda a moc mi nedaly až po ty zkoušky, na které jsem se dlouho mořil s dílčími skutečnostmi a "Click!" - znenadání, skokově se rozsvítila vyšší o řády vyšší kvalita - poznání.
Víru tady neřešme. Věřit přece člověk musí tomu, co zjevně neexistuje... Pokud něco existuje, víme o tom a nemusíme tomu věřit...
Petr S.
Proces poznávání je také odlišný obor od oboru. Nechci se příliš vměšovat historikům do diskuse, ale v přírodních vědách si je někdy relativně náročné poznatky spojit a vyvodit z nich správné závěry. Jak dlouho trvalo přírodovědcům Aristotelem a Archimédem počínaje, než zjistili, proč jablko padá ze stromu? Tedy otázka do pranice: kolik faktů musí oktaván znát, aby sám odvodil relativistickou kontrakci délky? Kdo si troufá tvrdit, že umí naučit kritické myšlení tak, že všichni studenti oktávy z pozorování správně vyloží Lorentz-FitzGeraldovu kontrakci? Zde bych se spíše přikláněl k tomu, že HISTORIA EST MAGISTRA VITAE a porozumění výkladu onoho jevu je pro naprostou většinu studentů postačující. Samozřejmě, pokud se najdou tací, kteří uvedenou teorii sami kriticky aplikují a rozšíří, bude to jen dobře. Jen prosím, pošlete mi na ně kontakt... Rád bych je poznal. Díky.
Souhlasím s Pavlem i s kolegou Štefflem. Nezlobte se, vážení historici, ale význam sousloví "kritické myšlení" má zatraceně jiný význam ve fyzice, nebo matematice a jiný v humanitních "vědách". To, co si historici představují pod "souvislostmi", bych v matematice nazval trivialitou.
Okomentovat