Předobrazem výuky je kázání faráře v kostele, tvrdí Oldřich Botlík, spoluautor projektu Kalibro. Má škola jako instituce důvod se měnit a mají učitelé představu o tom, jak se dnes žáci učí?
Záznam naleznete na stránce Studio 6 na síti Facebook.
Oldřich Botlík ve Studiu 6
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
5 komentářů:
To, co pan Botlík komentuje, není výuka žáků ve škole, ale výuka studentů na středních školách - jak vidno z videí v pořadu. Tam si dovedu profesora kázajícího jako farář docela představit...
Jenže kvalita výuky na SŠ odvisí od kvality výuky na ZŠ. A jak to vypadá tam, p. Botlíku? Ani nemluvit. Mě nechají žáci kázat přesně 4 věty - i kdybych povídal o tom, jak jsem hrál na kytaru s M. Jacksonem. Po 4. větě se ozvou hlášky: To nechápu! Proč se to musíme učit? Můžu na záchod? On po mě střílí kuličky! atd. A je po ptákách. Zavelím otevřít sešity a psát, to je jediný způsob, jak jim zavřít mluvidla. Je jedno co, hlavně že píšou. Diskutovat prostě nelze, neboť křičí jeden přes druhého. Pár jich ovšem neotevře pusu vůbec nikdy a promluvit je nedonutím ani před tabulí (pozor, donucovací prostředky ke komunikaci dítka s učitelem jsou velice mírné - byl by to útok na právo dítěte mlčet, tedy nevypovídat). Nezbývá než zkoušet i písemně.
Chci vidět, jak do takovýchle pracovních podmínek nastoupí s jiskrou a radostí v oku jiní učitelé - když prý teď do škol nalákáme učitele lepší než jsou tam dnes; dnes je tam ta nejhorší desetina našich maturantů...
Jak budou tihle noví učitelé, plní elánu a chuti měnit konzervativní postupy, zkoušet něco nového a ještě více "rozrůzňovat výuku, inovovat školy", jak káže p. Botlík. A kdo a jak je zaplatí. A ocení...
Nejhorší je, že podobná vyjádření podporují dlouhodobě vytvářený dojem, že všichni učitelé jsou špatní a neschopní a že existuje nějaký zázračný způsob, jak to vyřešit.
Jednou to jsou nové metody výuky, pak interaktivní tabule, notebooky pro každého žáka, mladí a perspektivní absolventi pedagogických fakult, teď naposledy odborníci z praxe, které potřebujeme nalákat do školství. Netuším ale na co, protože peníze ani vidina růstu kariéry to nejspíš nebudou.
Nikdo nechce pochopit či přiznat, že chyba je v samotném systému a žádný "deux ex machina" to nespasí.
jak jsem hrál na kytaru s M. Jacksonem
Uvedu zásadní rozdíly ve výuce v nižším gymnáziu:
- hlášky začnou po cca dvanácté větě,
- zatím jsem nazaregistroval hlášku číslo čtyři,
- kříčí jeden přes průměrně pátého.
Ale zatím to není, přiznávám, nic nezvládnutelného. Vyšší intelekt dětem umožní rozpoznat ještě přijatelnou mez rozjívenosti.
V současné době bych byl ochoten žáky na zš standardizovat při platu nejméně třicetpět tisíc. Čistého samozřejmě.
A já si myslím, že to není otázka peněz. Cožpak měli před 20-30 lety učitelé na růžích ustláno? Existovala platová nivelizace. Jenomže byla pracovní atmosféra, děti byly motivovány, rovněž jejich rodiče. A věřte mi, jdu pomalu do důchodu, nejlepší odměnou pro učitele byly znalosti dětí a pro řadu starších kantorů to platí i dnes.
Zde nám skutečně "pomáhají" odborníci typu pána v pořadu a "zasvěcené" reportérky a reportéři.Já jsem obdivovala jak učitelky bez VŠ vzdělání dovedly vést děti. A to prosím bylo ve třídách i přes 30 žáků. Neobjevujme objevené, inovujme s citem a s rozumem. Vraťme tam řád a nečekejme nikdy, že zaujmeme všechny děti. Tak to prostě nebylo, není a nebude. Stejně jako s dospělými: většina bere svou profesi jako nutnou, někteří se práci vyhýbají a někteří svou práci milují. Toto pořadí bych nechala i s přihlédnutím k množství
uvedených skupin.
Můj pocit, že jsme nespadli až na dno mi potvrdila návštěva jedné berlínské školy ( bývalý Západní Berlín ). Naší žáci mají opravdu ještě co dohánět. Proto říkám, že neexistují žádná rychlá řešení, jen žáci z nepřizpusobivých rodin ( je jedno jaké barvy pleti, či náboženství ) musí dodržovat zákony. Protože se tak neděje, tak se situace neustále zhoršuje. Viz. nedávná vyjádření německé kancléřky. "Multikultura v současném podání je špatná". Situaci nezachrání ani masový příliv "odborníků" z praxe ( asi ti, kteří jsou nyní na svém místě špatní ), ani příliv čerstvých nadšených pedagogů s nějakým pedagogickým minimem. Vidím to na systémovou chybu. Ignorant
Okomentovat