Únorový kulatý stůl se zabýval otázkou, zda materiály zveřejněné MŠMT k diskusi, jsou standardy vzdělávání nebo testové úlohy? Jeho cílem bylo hledat odpovědi na otázky:
- Jak by měly vypadat standardy, které školám opravdu pomohou?
- Jdou publikované ukázky standardů správnou cestou? Je zapotřebí je nějak upravit?
- Jaké bylo zadání ministerstva školství k tvorbě standardů?
- Jaké jsou výsledky prvního měsíce debaty o standardech a jak by měla probíhat dále?
- Jakým způsobem budou zapracovány připomínky?
Setkání se zúčastnili tito pozvaní panelisté:
• PhDr. Martin Chvál, Ph.D., PedF UK
• PhDr. Hana Koštálová, SKAV
• doc. PhDr. Arnošt Veselý, Ph.D. - FSV UK
• Mgr. et Bc. Martin Ševčík, ZŠ Londýnská
Z MŠMT, které bylo osloveno se žádostí o vyslání svého představitele, se z důvodů zaneprázdnění nedostavil žádný zástupce.
Organizace únorového kulatého stolu kopírovala nově zavedenou strukturu z ledna 2011. Na úvod zazněly příspěvky panelistů, poté následovaly jim určené otázky, dále se k daným otázkám vyjadřovali účastníci z pléna a byly zodpovídány on-line dotazy.
Nově je organizátory využívána možnost přenosu kulatých stolů on-line, k dispozici jsou zvukové nahrávky na www.eduin.cz a na www.skav.cz, kde lze také nalézt prezentace a zápis.
Diskusi moderoval pan Feřtek, který připomněl smysl kulatých stolů. Jsou jedinými pravidelnými setkáními odborné veřejnosti a umožňují výměnu názorů a zkušeností. Snahou jejich organizátorů je rozvířit debatu o školství a vzdělávání nejen v kruzích odborníků, ale i mezi laickou veřejností.
Účast na únorovém kulatém stole byla poměrně vysoká, jako obvykle byli nejvíce zastoupeni pracovníci odborných institucí, přítomni byli také zástupci médií, učitelů ze škol se jako obvykle mnoho nezúčastnilo.
PhDr. Hana Koštálová, zastupující organizace a sdružení SKAV, vítá diskusi o vzdělávacím standardu, protože je třeba zajistit zlepšení vzdělávacích výsledků našich dětí a standardy mohou znamenat pomoc, ale jejich zavádění může přinést některá rizika. Lze očekávat, že následovat bude diskuse o cílech vzdělávání, jejichž formulace je pro zkvalitnění vzdělání u nás nezbytná. Aby se v diskusích v souvislosti se standardy hovořilo o témže, je třeba, aby bylo definováno, co je standard.
Panelistka dále seznámila účastníky s vymezením standardu podle SKAV jako popisu oprávněně náročných očekávání toho, co dítě v dané oblasti učení zná a umí dělat, aby se mohlo dále učit a fungovat v demokratickém společenství. Oprávněnost očekávání se odvíjí jednak od nároků věci samé (oblasti učení), jednak od vývojové úrovně dítěte. Standard nesmí bránit v učení.
Zdůraznila, že evaluační standard není test, rozlišila cílový a evaluační standard, uvedla jejich příklady pro jednotlivé ročníky, nastínila časovou následnost postupu při vytváření standardu a formulovala řadu otázek, které zatím nejsou v souvislosti se standardy vyjasněny.
Na otázku, jaká byla východiska pro formulaci standardu, autorka uvedla, že ve světě jsou otázky standardů řešeny v různých podobách, pro vymezení standardu byly použity různé zdroje a uvedený výběr byl zvolen proto, že je jasný a sdělný.
Více informací naleznete v prezentaci.
PhDr. Martin Chvál, Ph.D. charakterizoval cíle, které mají předložené standardy splňovat, a zabýval se východisky pro jejich zpracování.
Základními cíli jsou:
• Jasnější specifikace očekávaných výstupů po 5. a 9. ročníku.
• Pomoci učitelům při hodnocení žáků.
• Pomoci rodičům a žákům rozumět tomu, co budou žáci umět po 5. a 9. ročníku.
• Pomoci konkretizovat diskusi o prioritách vzdělávání.
• Racionalizovat systém adresného poskytování podpory.
Prezentoval strukturu evaluačních standardů, které zaznamenávají aktuální stav a formulují stav žádoucí. Jejich základními prvky jsou:
• vzdělávací obor, ročník, tematický okruh,
• očekávaný výstup RVP ZV,
• indikátory,
• ilustrační úloha,
• poznámky k úloze či indikátorům.
Na závěr se řečník zabýval otázkou příležitostí a problémů při formulaci indikátorů. V současnosti jsou standardy, resp. testy, které byly zadány jako minimální, ve fázi návrhů, jsou podkladem pro diskusi a jejich formulace budou dolaďovány.
Více informací naleznete v prezentaci.
Doc. PhDr. Arnošt Veselý Ph.D. se dlouhodobě zabývá vzdělávací politikou a vzdělávacími reformami.
Úvodem konstatoval, že standardy fungují, když jsou splněny určité podmínky a když jsou dobře implementovány. Současnou diskusi označil za vágní, nekonzistentní a matoucí. Jako příklady uvedl citace z úvodní informace uveřejněné na adrese http://diskuze.rvp.cz a některé rozporuplné výroky ministra Dobeše, které jasně nerozlišují to, co je měřeno a nástroje měření, otázek měřitelných a neměřitelných standardů a vztahu mezi nimi, pochybností, zda zvýší minimální standardy naše umístění v mezinárodním žebříčku a celkovou kvalitu vzdělávání a také problematiky zpětné vazby versus financování.
Řečník se domnívá, že je třeba nalézt jednoznačné odpovědi na následující otázky:
• Co jsou standardy a jaký je jejich vztah k souvisejícím pojmům (RVP, testovací úlohy atd.)?
• Z čeho mají standardy vycházet? Jak „minimální“ je „minimální“?
• Jak bude zjišťováno jejich plnění?
• Co se bude s tímto zjištěním dělat?
• Jak pomoci těm, kteří mají nízkou úroveň?
Zamýšlel se také nad hlavními pochybnostmi, které standardy vyvolávají:
• Nezapomene se na neměřitelné? (Jak se budou zjišťovat postoje, motivace apod.?)
• Bude to dostatečně účinné a efektivní? (Plošné zjišťování minima je velmi neefektivní.)
• Budeme je umět odborně měřit? (Znalosti a dovednosti jsou složitý konstrukt, necháme to „speciální komisi“?)
• Nejdou standardy proti cílům kurikulární reformy? Bude potřeba přepsat ŠVP a budou ještě k něčemu? (Nezabije to autonomii? A co tomu řeknou učitelé, kteří právě revidují ŠVP?)
Neexistence národního programu vzdělání znamená, že dosud nebyl naplněn § 3 Školského zákona z roku 2004. Chybí tak jasná vize, co žáci mají na jednotlivých vzdělávacích úrovních dokázat, co mají umět, chybí stabilita pro práci učitelů.
Více informací naleznete v prezentaci.
Mgr. et Bc. Martin Ševčík je členem pracovní skupiny, která se zabývá standardy pro 9. ročník zbývajících oborů (vyjma matematiky, českého a anglického jazyka).
Seznámil posluchače s historií své spolupráce s MŠMT, která byla motivována snahou zabránit sjednocení vzdělávacích programů. Informoval o tom, že se proměňovalo zadání MŠMT, od myšlenky plošného testování k názoru, že je třeba nejprve vytvořit standardy vzdělávání. Procesu tvorby standardu se musí zúčastnit nejen pedagogové ze škol, ale také odborníci na didaktiku působící na vysokých školách a pracovníci odborných ústavů. Bylo by žádoucí, aby byla sladěna práce jednotlivých pracovních skupin. Zatím se podařilo se zastavit překotnost prací na standardech, o dva roky se posunul termín na zavedení testování.
Vyslovil nesouhlas s paní Košťálovou v tom, že víme, jak děti zvládají požadavky zakotvené v RVP. Teprve v loňském roce absolvovali základní školu žáci, kteří byli připravováni na pilotních školách podle RVP pro základní vzdělávání. Proto není k dispozici reprezentativní vzorek žáků, kteří prošli ŠVP, na němž by bylo možno vliv RVP sledovat.
V diskusi, kterou moderoval Tomáš Feřtek z EDUin, o.p.s. - Vzdělávání je i naše věc, se prolínaly otázky moderátora s otázkami, případně poznámkami z pléna i otázkami položenými on-line.
Otázka z webu.: Co se stane s žáky, kteří nesplní minimální standardy?
Pan Ševčík soudí, nezíská základní vzdělání.
Pan Feřtek prezentoval odpověď MŠMT na uvedenou otázku: Učitelé musí vyvinout maximální snahu, aby příště takové dítě minimální standardy splnilo. Na otázku jak a zda je počítáno s nějakou pomocí, bylo sděleno, že podpora učitelů, kteří mají ve třídách méně úspěšné děti, není možná, protože nejsou peníze. Ale nějak se začít musí.
Paní Polechová vyjádřila obavu z faktu, že minimální standardy budou představovat cíl, kterého je třeba dosáhnout, nikoliv odrazový bod k získání dalších znalostí a dovedností. MŠMT nestanovilo parametry kvalitní školy, pokud by to byla ta, jejíž žáci dosáhli dobrých výsledků, pak může dojít k tomu, že se školy méně úspěšných žáků budou zbavovat. Uvedla příklad přístupu v Kanadě, kde nejvíce peněz je poskytováno školám, které se nacházejí v oblastech s kumulací obyvatel sociálně znevýhodněných a vzdělávají vysoký počet problémových žáků.
Otázka p. Feřteka: Jak vznikají pracovní skupiny MŠMT, jak jsou velké a jak vypadá jejich práce?
Nikdo z přítomných spolupracovníku MŠMT na tyto otázky jednoznačně neuměl odpovědět. Z jejich odpovědí je možno se domnívat, že pracovní skupiny čítají cca 15 lidí, s rozšiřováním zadání se však postupně zvětšují, členy by měli být zástupci MŠMT, VÚP, vysokých škol a jednotlivých krajů, oslovováni byli také pedagogové pilotních škol. Zadání v současné době již zahrnuje zjišťování dovedností a postojů, které nejsou testovatelné.
Otázka z pléna: Zabývá se MŠMT standardy učitelské profese?
Pan Feřtek sdělil, že MŠMT se tímto problémem nezabývá, procesy dříve zahájené, byly zastaveny. Dále byly vysloveny názory, že praxe ve školách ukazuje nutnost revize RVP, některé obsahy je třeba redukovat a jiné naopak doplnit (např. oborové dovednosti v matematice, rozšířit čtenářskou gramotnost, která je formulována pouze na úrovni doslovného porozumění).
Otázka z webu: K čemu dospěla diskuse, která nyní končí? Jaký je charakter příspěvků?
Mgr. Pavlas z VÚP, který moderoval on-line diskusi ke vzdělávacím standardům, uvedl jako hlavní zadání diskuse získat názory širší veřejnosti na zveřejněné pracovní materiály. Tento úkol byl splněn, ale učitelé se často také vyjadřovali k obecnějším otázkám, např. k cílům vzdělávání v některých předmětech. Řada příspěvků naznačila, že učitelé přesně nevědí, co se vytváří, neznají obsah pojmů jako standard nebo test a další skupina otázek se týkala souvislosti standardu s cílem vzdělávání, s RVP apod. Bylo uskutečněno 40 tisíc vstupů ze 17 tisíc adres a vloženo cca 100 příspěvků. Pozitivním výsledkem je, že se podařilo přenést některé názory diskutujících do další činnosti pracovních skupin, např. vytvoření standardu pro informační a výpočetní techniku, který původně nebyl zamýšlen.
Otázka p. Slejšky: Jaký je rozdíl v účasti v diskusi o standardu učitele a v současné diskusi o standardech?
Pracovnice VÚP, která měla na starosti diskusi o standardech učitelů, konstatovala, že podstatný rozdíl byl ve způsobu zadání. Zatímco diskuse o standardu učitele vycházela z obsáhlého dotazníku a na základě jeho vyplnění bylo možno přidat komentář, nyní bylo možno vstupovat do diskuse přímo komentáři k předloženým ukázkám testů. Diskuse se v obou případech často odchýlila od zadaného tématu k obecnějším otázkám.
Otázka p. Feřteka: K čemu ředitelé škol standardy potřebují?
Standardy by měly orientovat pedagogy v tom, co by mělo být obsahem jednotlivých oblastí vzdělávání, k čemu by žáci měli ve svých znalostech, dovednostech a postojích dospět. Východiskem pro ně musí být národní program vzdělávání, který stanoví cíle a představy o výsledcích vzdělávání.
Panelisté i diskutující se shodli na tom, že chybí národní program vzdělávání, který by stanovil pravidla a garantoval učitelům jistotu a současně dostatek volnosti pro jejich práci. Nejprve je třeba vyjasnit obecné otázky v celospolečenském kontextu, z nich pak mohou být odvozovány odpovědi na otázky konkrétní. Současně se však domnívají, že není příliš vhodná doba na vytváření národního programu vzdělávání, protože vzdělávání není u značné části veřejnosti přijímáno jako hodnota. Pozornost měla být věnována tomu, aby nebyl přikládán přehnaný význam získaným dokladům o vzdělání, ale byly oceňovány odborné znalosti a dovednosti člověka, které mu umožní seberealizaci na pracovním trhu.
MŠMT se současným personálním obsazením nemůže garantovat vytvoření kvalitního národního programu vzdělávání. Přesto, nebo právě proto, by bylo vhodné, aby se odborníci této otázce věnovali a byli připraveni ve vhodný čas se na zpracování takového dokumentu podílet.
Závěrečná otázka p. Feřteka: Co by se mělo udělat, aby výsledné standardy byly co nejlepší?
Podle pana Chvála je potřeba stanovit harmonogram zpracování standardů, aby na jejich vytvoření byl dostatek času, který by zaručil odstranění jejich nedostatků a jejich konečné zpracování ve vysoké kvalitě.
Paní Košťálová konstatovala nutnost poučit se z diskuse, která ukazuje, že chybí sdílená vize vzdělávání. To dokládá řada názorů, které zastávají myšlenku „jednotnější“ školy.
Pan Veselý v dané chvíli považuje za nutné zastavit práce na standardech a nejprve najít odpověď na otázky z čeho budou vycházet, jaký bude jejich vztah k RVP, zda budou představovat minimum znalostí a dovedností, jakou formou budou ověřovány, jaké mechanismy budou využívány k jejich naplňování.
Pan Ševčík se domnívá, že je třeba zapomenout na myšlenku, že všechny standardy budou testovány a že budou sestavovány žebříčky škol. Musí být deklarováno, že školy, jejichž žáci budou dosahovat špatných výsledků, nebudou sankcionovány, ale dostane se jim pomoci a podpory.
Příští kulatý stůl se uskuteční 31. 3. 2011, mimořádně poslední čtvrtek v měsíci.
0 komentářů:
Okomentovat