Bořivoj Brdička: Smysluplné neorganizované nekonference

Snaha některých lidí se zdokonalovat a vzájemně si pomáhat proniká postupně do různých oblastí života společnosti. V poslední době je značně posilována existencí sociálních sítí, jež vzájemné kontakty prostřednictvím všudypřítomných technologií usnadňují. V čele tohoto vývoje jsou od samého počátku komunity propagátorů volně dostupných informací, programů, nahrávek, filmů apod. Patří sem v první řadě autoři software kategorie Open source následováni tvůrci OER (Open Educational Resources) i všemi dalšími uživateli internetu publikujícími pod licencí Creative Commons.


Tito lidé, kteří již mají některé vlastnosti nadcházející síťové generace, a jsou tudíž ve zvýšené míře připraveni si pomáhat a spolupracovat, vyvinuli velmi zajímavý způsob, jak toto provádět nad rámec virtuálního síťového spojení. Již několik let uskutečňují po celém světě přímá setkání označovaná jako BarCamp. Tato setkání mají podobu neorganizované nekonference (ang. unconference). Jejím základním pravidlem je absence přípravy programu. Předem se připravuje pouze to nejdůležitější, tj. místo setkání (bar není podmínkou) a čas. Hrozí-li riziko nezájmu nebo přílišného zájmu, provádí se normální registrace. V každém případě by ale účast měla být zdarma.

V den D se všichni sejdou a každý z účastníků předloží téma, na které by chtěl vystoupit. Tato témata se vyvěsí na tabuli a hlasuje se (podpisy, čárky apod.). Ten, kdo získá nejvíce hlasů, má příležitost svůj příspěvek přednést. Poté je přítomnými ohodnocen. Každý účastník například dostane určitý počet nálepek, a ty pak lepí na ty přednášející, kteří se mu líbili (viz zpráva Jiřího Kolaříka Jak jsem byl na Pražském Barcampu). Je zvykem přinést nějaké jídlo, a to nabídnout ostatním, nebo uspořádat na závěr společnou večeři apod. Jedná se tedy vlastně nejen o předávání informací a dobrých nápadů ale i o osobní seznámení účastníků.

Pokračování naleznete na spomocnik.rvp.cz.