Jana Bradley píše: Když jsem před nějakými patnácti lety přijela do USA jako au-pair, těšila jsem se, že se na vlastní oči seznámím s jiným školským systémem. Byla jsem čerstvou absolventkou speciální pedagogiky, za sebou jsem měla pedagogickou praxi ve speciální třídě pro děti se specifickými vývojovými poruchami učení, praxi v pedagogicko-psychologické poradně a diplomovou práci na téma specifické poruchy čtení a psaní.
Z článku v Evropských rozhledech vybíráme:
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že chlapec se učí číst prostřednictvím globální metody čtení. O globální metodě čtení jsme se sice učili na VŠ, ale v praxi jsem si ji nedokázala představit. O výuce tvořivého psaní a kreativního formování písmen jsem nic nevěděla teoreticky ani prakticky a absence didaktiky psaní mě šokovala. Každý týden chlapec přinesl ze školy papír se seznamem deseti slov, která se měl naučit číst a gramaticky správně napsat. Slova byla vybírána nikoliv na základě fonetických podobností, nýbrž podle sezónní aktuálnosti. V říjnu se trénovalo psaní slov souvisejících se svátkem Halloween (např. dýně, strašit, maska), v listopadu se učila slova související se Dnem díkuvzdání (indián, Amerika, kukuřice, krocan). Chlapec se učil globální metodou čtení fotograficky si zapamatovat uvedená slova, aby každý týden uspěl ve školním testu a všech 10 slov správně napsal. Přiznám se, že jsem byla z celého systému výuky zmatená a rozčarovaná, ale přizpůsobila jsem se mu. Snažila jsem se systém pochopit, ale spíš jsem vnímala jeho nedostatky. Najednou jsem začala oceňovat dokonale propracovaný a didakticky funkční systém výuky čtení a psaní v ČR, sentimentálně jsem postrádala všechny ty písanky, plnicí pera, sešity a slabikáře s možná hloupými, ale foneticky smysl dávajícími větami typu „Máma má maso“.
O deset let později jsem se ocitla v americkém vzdělávacím systému profesionálně. Došlo mi, že ten chlapec, o kterého jsem se kdysi jako au-pair starala, nebyl dyslektik ani dysgrafik, ale byl obyčejným produktem systému, který upustil od didaktiky psaní a fonetickou metodu čtení nahradil metodou globální.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
2 komentářů:
Já nevím, ale jak si představujete, že by to v angličtině fungovalo, když jejich obrázky jednotlivých písmenek skoro nikdy neodpovídají správně vyluzovaným zvukům v daném slově?
To není tak úplně pravda. Souhlásky se v angličtině vyslovují téměř vždy stejně a samohlásky se foneticky dělí na krátké a dlouhé. Angličtina se foneticky vyučovat dá, a velmi efektivně. Anglická slova podléhají fonetickým pravidlům a cizí slova (třeba původně z latiny) se dají učit prostřednictvím nácviku pochopení základních kořenů a prefixů.
Okomentovat