Parlamentní projednávání senátního návrhu zákona na odložení státních maturit dne 4. února 2011 II.

Stenozáznam vystoupení zpravodajky pro prvé čtení poslankyně Vlasty Bohdalové.

Dobré dopoledne, dámy a pánové. Vážené kolegyně, vážení kolegové, Komenský by měl radost.

V Didaktice velké píše, že děti se mají učit od názornému k abstraktnímu. Scéna s teploměrem je jak vystřižena z Didaktiky magna. Já, prosím vás, nebudu tak dramatická, tak emotivní - já bych ráda coby zpravodajka sdělila fakta.

Se spoustou argumentů pana navrhovatele mohu souhlasit - dlouhá doba přípravy, ale jestliže dlouhá doba přípravy rovná se čím delší tím vyšší náklady, tady já vidím naprosto stejnou a přímou úměru. To je jedna věc.

Druhá věc. Uvádění kantorů i studentů v nejistotu, tak, jak se to dělo postupně od roku 2007 - jednou maturitu odložíme, pak ji zase neodložíme, teď ji dokonce úplně zrušíme - a já jsem tady proto, abych zpravodajovala návrh zákona, který nám posílá Senát a který maturitu ruší.

Já bych ráda použila pouze některá fakta, protože jestli jste si, kolegové, vzali tisk 212 a podívali se na něj, tak jste zjistili, že z části, která se týká maturitní zkoušky, vám zůstalo vypreparovaných asi deset vět. Vypadlo z toho úplně vše.

Já si dovolím tady ve své zpravodajské zprávě upozornit na některé zásadní věci, které mi v navrhovaném zákoně chybí.

Chybí tam základní zákonná ustanovení, jimiž by bylo sděleno, že žák, aby získal odpovídající stupeň vzdělání, musí úspěšně vykonat maturitní zkoušku. Z kolika předmětů, oblastí, se má maturita konat? Které zkoušky mají být povinné a které mají být dobrovolné? Kdo určuje nabídku maturitních předmětů? Kde má žák maturitní zkoušku konat? Jde o zkoušku konanou ve škole, nebo na nějakých jiných místech externím způsobem? Je hodnocen zkušební komisí, nebo zkoušejícím, nebo jiným způsobem? Způsob jmenování a práce maturitní komise /viz zrušení kompetence krajských úřadů jmenovat předsedy komise/, dále základní povinnosti žáků, ředitele, komise apod., to všechno v navrhované novele chybí.

Dále zde chybí možnost mít před konáním maturitní zkoušky pět dní na přípravu, letitý takzvaný svatý týden.

Dále chybí způsob omlouvání nepřítomnosti žáka, stanovení náhradních a opravných termínů maturitní zkoušky. Já neříkám, že u nás bude teď v těch začátcích, pokud rozjedeme maturitní zkoušku, právě tohle stanovování opravných termínů velice důležité. Dále tam chybí kompetence jednotlivých aktérů maturitní zkoušky v průběhu maturitní zkoušky.

Dále tam chybí, kdo bude vystavovat vysvědčení, dále odlišnost konání maturitní zkoušky pro žáky se zdravotním postižením a znevýhodněním, atd.

Návrh ale v současné době ponechává ustanovení § 80 odst. 2, a přitom zachovává centrální evidenci přihlášek a výsledků maturit. To znamená, že všechno zrušíme, ale centrálně budeme evidovat maturity a centrálně budeme vyhlašovat jejich výsledky.

Kdybychom tedy došli k tomu, že bychom přijali navrhovanou normu, která přišla ze Senátu, co by nám tedy hrozilo? Podle mého názoru by si každá škola musela stanovit, z jakých povinných předmětů se má maturita konat. Záleželo by tedy na úvaze každého ředitele. Z mezinárodního hlediska by důsledek tohoto stavu mohl vést ke zhoršeným podmínkám porovnatelnosti našich maturit a maturantů se zahraničím.

Maturita by dokonce mohla být konána pouze z jednoho jediného předmětu. Žák by mohl konat zkoušky v libovolné škole nebo v libovolném zařízení. Vypadá to tak, že když přijmeme tuto normu, žák bude studovat na velmi prestižní škole, kde bude mít problémy a bude vidět, že má problém vykonat zkoušku, tak se bude moci přihlásit někde jinde. Tak je to navrhováno v této novele.

Zkoušky by mohly být provedeny například před jedním učitelem. O komisi se tam hovoří velmi sporadicky.

Ruší se ustanovení, že maturitní zkouška je veřejná. Zůstává ale nelogicky zachován registr žáků. Cermat zůstává, ale není jasné, co by Cermat měl před maturitní zkouškou utajovat. Zůstává nelogicky zachována povinnost ministerstva stanovit obsah společné části maturity, a další a další věci.

Já chápu, že za těch čtrnáct, patnáct let jsme se dostali do velmi svízelné situace, ale já bych k vám teď chtěla promluvit jako člověk, který se od roku 1979 pohybuje v českém školství, a to jak na základních školách, na středních školách a nakonec jako zástupce zřizovatele.

My jsme dnes došli do stadia, kdy se spustila generální zkouška. Ano, někdo může říci, že tam byly spousty chyb, ale myslím si, že technické chyby se dají odstranit. To za prvé. Za druhé, někdo může říci a říká, že dvanáct tisíc testů bylo špatně. Prosím vás, jen si to nevysvětlujte tak, že dvanáct tisíc žáků mělo špatně opravené testy. Ne. Týkalo se to zhruba 500 žáků. To jsou také věci, které se dají opravit.

Nakonec, když letos proběhne v květnu ostrá verze, v zákoně jsou možnosti, když někdo neuspěje, že může maturitu opravit atd., ale já si myslím a jak jsem viděla náš školský výbor a regionální podvýbor, že po spuštění ostré verze je tam tolik lidí schopných si sednout a říci, co bychom mohli ještě zjednodušit, v čem bychom zákon mohli novelizovat, ale pokud jsem jednala s naším podvýborem pro regionální školství, kdy jsme se na toto jednání sešli téměř všichni, nikdo z nás nebyl pro to, abychom tuto zkoušku zrušili.

A ještě jedna věc. Já si myslím, že bychom tady měli myslet na lidi, na učitele a studenty, ale také na jejich rodiče. Když děti domů přinesly výsledky své generální maturitní zkoušky, mnoho rodičů se vyděsilo a co udělali? Zařídili dětem kondice, které platí. Ředitelé v obavě, aby jejich škola byla úspěšná, vyhrabali ze svých fondů mzdové prostředky a otevřeli semináře z maturitních předmětů. A co je pro mě nejdůležitější a čeho si nejvíc vážím? Naši maturanti se začali učit.

To je můj názor, to je moje zpravodajská zpráva k návrhu senátního zákona na zrušení maturitní zkoušky jako takové.

Vážení kolegové, jistě tady proběhne diskuse. A já vás prosím, abyste všichni zvažovali při svém hlasování a rozhodování opravdu zodpovědně.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z celého sálu.)