Skupina expertů pod vedením PhDr. Jiřího Šafra, Ph.D., z
oddělení Studia sociální struktury ze Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i., dnes
na tiskové konferenci seznámila širší veřejnost s výsledky projektu „Sdílení
hodnot“ (MŠMT 2006–2010), který zkoumal kulturní rozdíly a jejich souvislosti se
společenskými nerovnostmi. Představila výsledky několika dílčích studií
zaměřených na problematiku rodinného zázemí a jeho vlivu na vzdělávání a životní
šance.
Projekt se mimo jiné zabýval otázkou, jaké faktory ovlivňují životní šance a
úspěšnost dětí v životě měřenou socioekonomickými kritérii. Mezinárodní
srovnávací studie (nejnověji například výzkum čtenářské gramotnosti PISA 2009)
přesvědčivě empiricky dokládají, že úroveň vzdělanosti dětí v českých školách
již delší dobu klesá. Všeobecně také panuje názor, že hlavním „viníkem“,
zodpovědným za horší výsledky dětí, a tím i jejich šance na životní úspěch, je
škola. Studie provedené v Sociologickém ústavu AV ČR, v.v.i., však prokazují, že
neméně důležitým faktorem jako kvalita školy je i rodinné prostředí, které může
zásadním způsobem ovlivnit další směřování dětí, ať už pozitivně, či negativně.
Jednotlivé výzkumy mapovaly zejména vliv sociálních rozdílů mezi rodinami na budoucí životní šance jejich dětí a podrobně sledovaly kulturní aspekty těchto rozdílů, jako je způsob trávení volného času, předávané hodnoty, normy, aspirace, vztah ke vzdělání. Ukazuje se, že existují významné rozdíly mezi výchovou „kulturně zvýhodněných“ na straně jedné a „kulturně znevýhodněných“ dětí a adolescentů na straně druhé (dětí vyučených rodičů, děti chudých rodičů, romské děti – obecně „neprivilegované vrstvy“). Výzkum statusové reprodukce a životního úspěchu v generaci dnešních třicátníků Odborníci z oddělení Studia sociální struktury ze Sociologického ústavu realizovali během práce na projektu několik výzkumů. S cílem zmapovat mechanismy vedoucí k utváření socioekonomického statusu v české společnosti po roce 1989 byl v roce 2008 ve spolupráci s CESES UK uskutečněn reprezentativní výzkum v generaci dnešních třicátníků pod názvem Distinkce a hodnoty (Vliv kulturního a sociálního kapitálu rodiny původu na profesní status dnešních třicátníků – Husákových dětí). Analýzy ukázaly, že statusové postavení dnešních třicátníků nejvíce ovlivnily aspirace jejich rodičů – vymezení studia jako důležitého životního cíle a podněcování k němu – a také školní výsledky na konci základní školy. Výsledky výzkumu tak podporují závěry předchozích zahraničních i domácích studií, podle nichž je dosahování vzdělání ovlivněno především motivováním a aspiracemi rodičů.
Dále platí, že zásadní roli sehrává socioekonomický status původní rodiny (profese rodičů) a sociální kapitál jak uvnitř, tak vně rodiny. V rámci rodiny se jeho vliv projevil jednak negativně počtem sourozenců (čím více sourozenců, tím méně mají rodiče času se jim věnovat), jednak pozitivně, pokud starší sourozenec dosáhl vysokoškolského vzdělání (a sehrál tak roli vzoru). Při hledání prvního zaměstnání pak k lepšímu profesnímu postavení napomohly také kontakty mezi příbuznými a známými zprostředkující informaci o nabízené práci. Obrátíme-li pozornost ke kulturním zdrojům, pak vidíme, že k vyššímu statusu v dospělosti přispěl, zejména u potomků z dělnické třídy, také tzv. kognitivní typ kulturního kapitálu (čtenářské klima podporující kognitivní rozvoj v dětství). Ten měl větší vliv než rodičovský „vysokokulturní“ kapitál (chození do divadla a na výstavy).
Výzkum Rodiče a výchova 2010 V rámci projektu se ve spolupráci se společností Synovate, s.r.o., uskutečnil zcela aktuální výzkum Rodiče a výchova 2010, sledující rozdíly ve vzdělanostních aspiracích, kulturním kapitálu a trávení volného času dětí v rodinách vysokoškoláků (46 %) a v rodinách, kde jsou oba rodiče nanejvýše vyučení – označit je můžeme jako „dělnické“ rodiny (profesně jde kromě tradičních dělníků ve výrobě o tzv. rutinní nemanuální pracovníky ve službách a obchodě i drobné řemeslníky).
Základní rozdíl z hlediska objemu kulturního kapitálu (kulturní aktivity rodičů, čtení a dostupnost knih, u dětí samotných pak především aktivní trávení volného času, např. v různých zájmových kroužcích), sociálního kapitálu (užitečné kontakty rodičů a uvnitř rodiny intenzita komunikace s dítětem) a kapitálu ekonomického (příjem rodiny) existuje i dnes podle očekávání mezi vysokoškolskou a dělnickou rodinou. Mezi dělnickými rodinami lze nicméně vyčlenit menší skupinu „ambiciózních“ rodin, v nichž rodiče aspirují na vysokoškolské nebo vyšší odborné vzdělaní svých dětí (19 %). Naproti tomu ostatní rodiny lze označit jako „statické“ dělnické rodiny (35 %). Oba typy dělnických rodin se výrazněji neodlišují ze sociodemografických hledisek – stejné je vzdělání rodičů, jejich příjem, počet sourozenců a nalezneme je ve všech velikostech sídel. V čem se ovšem uvedené typy dělnické rodiny do jisté míry liší, je životní styl a hodnoty rodičů a rovněž školní výsledky dětí spolu se způsobem trávení volného času. Děti z ambiciózní dělnické rodiny se vyznačují lepším prospěchem, více čtou, chodí častěji do knihovny. Jsou na tom podobně jako děti vysokoškoláků: vyrůstají v rodinách vybavených kulturním kapitálem (byť jeho objem je nepatrně menší než u rodin s VŠ). Jejich rodiče čtou více knihy, chodí do knihovny, mají doma více knížek, a ačkoliv kulturní participace není obecně příliš rozšířena, v porovnání s rodinami „statickými“ častěji navštěvují divadla, koncerty či výstavy. Naproti tomu děti ze statické dělnické rodiny se vyznačují větší vzdělávací pasivitou a vlastním nižším kulturním kapitálem: čtou méně než jejich vrstevníci z ostatních skupin, častěji vůbec nechodí na žádný kroužek a mají také více kázeňských problémů. Nejen to, tyto dva typy rodin se liší také z hlediska výchovných přístupů a akcentů. Pro „ambiciózní“ rodiny je typičtější aktivnější přístup, častěji diskutují s dítětem o jeho budoucích plánech. V rodičovských představách o budoucím profesním uplatnění dítěte převládá důraz na společenský význam a uznání. Pro statickou dělnickou rodinu je naopak příznačný pasivní výchovný styl, který lze metaforicky označit jako „volně plovoucí zátky“, typické je pro něj nekladení důrazu na to, co dítě dělá, ponechání volnosti, očekávání, že se o jeho vzdělanostní dráhu postará škola.
„Výsledky sociologických výzkumů dlouhodobě ukazují, že ambice dítěte i rodiče jsou pro budoucí vzdělanostní a posléze i profesní dráhu klíčové, a jsou-li od počátku nastaveny vysoko, dochází později i velkou měrou k jejich naplnění,“ konstatuje PhDr. Jiří Šafr, Ph.D.
Kvalitativní výzkumy rodičů a dětí na 2. stupni ZŠ
Vedle těchto reprezentativních dotazníkových šetření byly provedeny také kvalitativní výzkumy zabývající se stejným tématem z jiného úhlu. Jednalo se o skupinové diskuse s matkami 14–15letých dětí navštěvujících základní školy a víceletá gymnázia, které se zaměřily na volbu střední školy a obecně výchovu dětí. Dále se uskutečnil rozsáhlý výzkum přímo na dvou pražských základních školách, kde byly sledovány dvě školní třídy v 8. a posléze 9. ročníku. Ve třídách byla v průběhu dvou let prováděna pozorování a také více než stovka rozhovorů s žáky, učiteli i rodiči dětí.
Skupinové diskuse s matkami s odlišným vzdělanostním zázemím ukázaly spektrum výchovných strategií a představ o budoucím vzdělání ze strany rodičů. Detailní studie na školách zprostředkovala pohled na to, jakým způsobem je sociální a kulturní „zvýhodnění“ a „znevýhodnění“ artikulováno na samotných školách – na těch, kde se vedle sebe potkávají děti „dělníků“ s dětmi „vysokoškoláků“, tedy žáci mířící na gymnázia či lycea vedle těch směřujících na odborná učiliště.
„Pro výběr středních škol je primárním ukazatelem školní prospěch v posledních letech ZŠ, což platí zejména u dětí vyučených rodičů. Vyšší vzdělanostní aspirace rodičů a potažmo dětí, tedy ‚pohled‘ do budoucnosti, uvažování o ní, měly u dětí kladný vliv na školní výkon, protože vedly k projevům snahy, které jsou na školách učiteli vysoce ceněny,“ popisuje vliv nejdůležitějších faktorů Mgr. Kateřina Vojtíšková.
Role čtenářství a mimoškolních aktivit v cestě k životním úspěchu
Aktivní dětské čtenářství, zájmové aktivity mimo školu v kolektivu vrstevníků (kroužky) a aktivita rodičů na rozvíjení jakýchkoliv kompetencí, dovedností dětí, které děti baví (sport, hra na hudební nástroj atd.), spolu se zájmem o celkový vývoj dítěte, to jsou našimi výzkumy identifikované potenciální kanály pro mezigenerační vzestupnou mobilitu potomků z neprivilegovaných vrstev. Navíc pokud se rodiče dlouhodobě a intenzivně zapojují do chodu školy, otevírají tím cestu pozitivního vývoje pro své potomky.
Klíčové faktory podporující narovnávání vzdělanostních šancí a vzestupnou mobilitu dětí z neprivilegovaných vrstev lze shrnout takto: emocionálně příznivé klima v rodině, aktivní přístup rodičů k výchově, čtenářství v rodině i škole a účast na organizovaných mimoškolních aktivitách (kroužky, oddíly, kurzy apod.).
Možnosti zlepšení spočívají v komunikaci a nabízení volnočasových aktivit Jedním z problémů je, že škola stále neumí efektivně komunikovat s rodinou. A s rodinou z neprivilegovaných vrstev na prvním místě. Je proto zapotřebí „přiznat prostor“ rodičům s nejrůznějšími představami – uznat jejich svět, třeba i jinou hodnotovou orientaci, než mají pedagogové, a naučit se hledat účinné komunikační kanály, kterými lze docílit spolupráce v zájmu dítěte. Jak ukazují výsledky výzkumů, právě tito rodiče (a jejich děti) by měli být v prvé řadě seznámeni s důležitostí promýšlení náplně volného času dětí a jeho významem pro jejich budoucnost. Rodiče by se měli dozvídat, jaké dostupné varianty volnočasových aktivit se dětem nabízejí, a to především skrze univerzální instituci – základní školu a její pedagogy. Abychom školám alespoň nepatrně ulehčili tento úkol, sestavili jsme ve spolupráci s nimi jednoduchou příručku Devatero Dobrých Doporučení. Volnočasové aktivity žáků – Čím může přispět škola?, která obsahuje základní rámec pro komunikaci a nabídkou konkrétních volnočasových programů. Lze ji nalézt na http://sdilenihodnot.soc.cas.cz/.
Jednotlivé výzkumy mapovaly zejména vliv sociálních rozdílů mezi rodinami na budoucí životní šance jejich dětí a podrobně sledovaly kulturní aspekty těchto rozdílů, jako je způsob trávení volného času, předávané hodnoty, normy, aspirace, vztah ke vzdělání. Ukazuje se, že existují významné rozdíly mezi výchovou „kulturně zvýhodněných“ na straně jedné a „kulturně znevýhodněných“ dětí a adolescentů na straně druhé (dětí vyučených rodičů, děti chudých rodičů, romské děti – obecně „neprivilegované vrstvy“). Výzkum statusové reprodukce a životního úspěchu v generaci dnešních třicátníků Odborníci z oddělení Studia sociální struktury ze Sociologického ústavu realizovali během práce na projektu několik výzkumů. S cílem zmapovat mechanismy vedoucí k utváření socioekonomického statusu v české společnosti po roce 1989 byl v roce 2008 ve spolupráci s CESES UK uskutečněn reprezentativní výzkum v generaci dnešních třicátníků pod názvem Distinkce a hodnoty (Vliv kulturního a sociálního kapitálu rodiny původu na profesní status dnešních třicátníků – Husákových dětí). Analýzy ukázaly, že statusové postavení dnešních třicátníků nejvíce ovlivnily aspirace jejich rodičů – vymezení studia jako důležitého životního cíle a podněcování k němu – a také školní výsledky na konci základní školy. Výsledky výzkumu tak podporují závěry předchozích zahraničních i domácích studií, podle nichž je dosahování vzdělání ovlivněno především motivováním a aspiracemi rodičů.
Dále platí, že zásadní roli sehrává socioekonomický status původní rodiny (profese rodičů) a sociální kapitál jak uvnitř, tak vně rodiny. V rámci rodiny se jeho vliv projevil jednak negativně počtem sourozenců (čím více sourozenců, tím méně mají rodiče času se jim věnovat), jednak pozitivně, pokud starší sourozenec dosáhl vysokoškolského vzdělání (a sehrál tak roli vzoru). Při hledání prvního zaměstnání pak k lepšímu profesnímu postavení napomohly také kontakty mezi příbuznými a známými zprostředkující informaci o nabízené práci. Obrátíme-li pozornost ke kulturním zdrojům, pak vidíme, že k vyššímu statusu v dospělosti přispěl, zejména u potomků z dělnické třídy, také tzv. kognitivní typ kulturního kapitálu (čtenářské klima podporující kognitivní rozvoj v dětství). Ten měl větší vliv než rodičovský „vysokokulturní“ kapitál (chození do divadla a na výstavy).
Výzkum Rodiče a výchova 2010 V rámci projektu se ve spolupráci se společností Synovate, s.r.o., uskutečnil zcela aktuální výzkum Rodiče a výchova 2010, sledující rozdíly ve vzdělanostních aspiracích, kulturním kapitálu a trávení volného času dětí v rodinách vysokoškoláků (46 %) a v rodinách, kde jsou oba rodiče nanejvýše vyučení – označit je můžeme jako „dělnické“ rodiny (profesně jde kromě tradičních dělníků ve výrobě o tzv. rutinní nemanuální pracovníky ve službách a obchodě i drobné řemeslníky).
Základní rozdíl z hlediska objemu kulturního kapitálu (kulturní aktivity rodičů, čtení a dostupnost knih, u dětí samotných pak především aktivní trávení volného času, např. v různých zájmových kroužcích), sociálního kapitálu (užitečné kontakty rodičů a uvnitř rodiny intenzita komunikace s dítětem) a kapitálu ekonomického (příjem rodiny) existuje i dnes podle očekávání mezi vysokoškolskou a dělnickou rodinou. Mezi dělnickými rodinami lze nicméně vyčlenit menší skupinu „ambiciózních“ rodin, v nichž rodiče aspirují na vysokoškolské nebo vyšší odborné vzdělaní svých dětí (19 %). Naproti tomu ostatní rodiny lze označit jako „statické“ dělnické rodiny (35 %). Oba typy dělnických rodin se výrazněji neodlišují ze sociodemografických hledisek – stejné je vzdělání rodičů, jejich příjem, počet sourozenců a nalezneme je ve všech velikostech sídel. V čem se ovšem uvedené typy dělnické rodiny do jisté míry liší, je životní styl a hodnoty rodičů a rovněž školní výsledky dětí spolu se způsobem trávení volného času. Děti z ambiciózní dělnické rodiny se vyznačují lepším prospěchem, více čtou, chodí častěji do knihovny. Jsou na tom podobně jako děti vysokoškoláků: vyrůstají v rodinách vybavených kulturním kapitálem (byť jeho objem je nepatrně menší než u rodin s VŠ). Jejich rodiče čtou více knihy, chodí do knihovny, mají doma více knížek, a ačkoliv kulturní participace není obecně příliš rozšířena, v porovnání s rodinami „statickými“ častěji navštěvují divadla, koncerty či výstavy. Naproti tomu děti ze statické dělnické rodiny se vyznačují větší vzdělávací pasivitou a vlastním nižším kulturním kapitálem: čtou méně než jejich vrstevníci z ostatních skupin, častěji vůbec nechodí na žádný kroužek a mají také více kázeňských problémů. Nejen to, tyto dva typy rodin se liší také z hlediska výchovných přístupů a akcentů. Pro „ambiciózní“ rodiny je typičtější aktivnější přístup, častěji diskutují s dítětem o jeho budoucích plánech. V rodičovských představách o budoucím profesním uplatnění dítěte převládá důraz na společenský význam a uznání. Pro statickou dělnickou rodinu je naopak příznačný pasivní výchovný styl, který lze metaforicky označit jako „volně plovoucí zátky“, typické je pro něj nekladení důrazu na to, co dítě dělá, ponechání volnosti, očekávání, že se o jeho vzdělanostní dráhu postará škola.
„Výsledky sociologických výzkumů dlouhodobě ukazují, že ambice dítěte i rodiče jsou pro budoucí vzdělanostní a posléze i profesní dráhu klíčové, a jsou-li od počátku nastaveny vysoko, dochází později i velkou měrou k jejich naplnění,“ konstatuje PhDr. Jiří Šafr, Ph.D.
Kvalitativní výzkumy rodičů a dětí na 2. stupni ZŠ
Vedle těchto reprezentativních dotazníkových šetření byly provedeny také kvalitativní výzkumy zabývající se stejným tématem z jiného úhlu. Jednalo se o skupinové diskuse s matkami 14–15letých dětí navštěvujících základní školy a víceletá gymnázia, které se zaměřily na volbu střední školy a obecně výchovu dětí. Dále se uskutečnil rozsáhlý výzkum přímo na dvou pražských základních školách, kde byly sledovány dvě školní třídy v 8. a posléze 9. ročníku. Ve třídách byla v průběhu dvou let prováděna pozorování a také více než stovka rozhovorů s žáky, učiteli i rodiči dětí.
Skupinové diskuse s matkami s odlišným vzdělanostním zázemím ukázaly spektrum výchovných strategií a představ o budoucím vzdělání ze strany rodičů. Detailní studie na školách zprostředkovala pohled na to, jakým způsobem je sociální a kulturní „zvýhodnění“ a „znevýhodnění“ artikulováno na samotných školách – na těch, kde se vedle sebe potkávají děti „dělníků“ s dětmi „vysokoškoláků“, tedy žáci mířící na gymnázia či lycea vedle těch směřujících na odborná učiliště.
„Pro výběr středních škol je primárním ukazatelem školní prospěch v posledních letech ZŠ, což platí zejména u dětí vyučených rodičů. Vyšší vzdělanostní aspirace rodičů a potažmo dětí, tedy ‚pohled‘ do budoucnosti, uvažování o ní, měly u dětí kladný vliv na školní výkon, protože vedly k projevům snahy, které jsou na školách učiteli vysoce ceněny,“ popisuje vliv nejdůležitějších faktorů Mgr. Kateřina Vojtíšková.
Role čtenářství a mimoškolních aktivit v cestě k životním úspěchu
Aktivní dětské čtenářství, zájmové aktivity mimo školu v kolektivu vrstevníků (kroužky) a aktivita rodičů na rozvíjení jakýchkoliv kompetencí, dovedností dětí, které děti baví (sport, hra na hudební nástroj atd.), spolu se zájmem o celkový vývoj dítěte, to jsou našimi výzkumy identifikované potenciální kanály pro mezigenerační vzestupnou mobilitu potomků z neprivilegovaných vrstev. Navíc pokud se rodiče dlouhodobě a intenzivně zapojují do chodu školy, otevírají tím cestu pozitivního vývoje pro své potomky.
Klíčové faktory podporující narovnávání vzdělanostních šancí a vzestupnou mobilitu dětí z neprivilegovaných vrstev lze shrnout takto: emocionálně příznivé klima v rodině, aktivní přístup rodičů k výchově, čtenářství v rodině i škole a účast na organizovaných mimoškolních aktivitách (kroužky, oddíly, kurzy apod.).
Možnosti zlepšení spočívají v komunikaci a nabízení volnočasových aktivit Jedním z problémů je, že škola stále neumí efektivně komunikovat s rodinou. A s rodinou z neprivilegovaných vrstev na prvním místě. Je proto zapotřebí „přiznat prostor“ rodičům s nejrůznějšími představami – uznat jejich svět, třeba i jinou hodnotovou orientaci, než mají pedagogové, a naučit se hledat účinné komunikační kanály, kterými lze docílit spolupráce v zájmu dítěte. Jak ukazují výsledky výzkumů, právě tito rodiče (a jejich děti) by měli být v prvé řadě seznámeni s důležitostí promýšlení náplně volného času dětí a jeho významem pro jejich budoucnost. Rodiče by se měli dozvídat, jaké dostupné varianty volnočasových aktivit se dětem nabízejí, a to především skrze univerzální instituci – základní školu a její pedagogy. Abychom školám alespoň nepatrně ulehčili tento úkol, sestavili jsme ve spolupráci s nimi jednoduchou příručku Devatero Dobrých Doporučení. Volnočasové aktivity žáků – Čím může přispět škola?, která obsahuje základní rámec pro komunikaci a nabídkou konkrétních volnočasových programů. Lze ji nalézt na http://sdilenihodnot.soc.cas.cz/.
0 komentářů:
Okomentovat