Přečtěte si: Moderní pojetí vyučování naráží na organizační strnulost systému škol

Michal Jánský píše: S velkým zaujetím sleduji v posledních dnech debatu o charakteru výuky v našich školách, která se rozhořela na stránkách Britských listů. Jelikož jsem již řadu let sám pedagogem na střední škole, mohu mnohé názory přispěvatelů porovnávat s vlastní zkušeností z pedagogické praxe. Již řadu let běží v našem školství debata o reformě přístupu ke vzdělávání. Mnohé změny (například kurikulární reforma) považuji spíše za projev současné celospolečenské mánie za každou cenu reformovat vše - od systému penzí, daňové soustavy až po vzdělávací systém. Princip těchto reforem je vždy stejný. Za každou cenu zrušit vše staré, neboť je to přeci z logiky věci špatně. A zavést něco nového, ať už to systém posune správným směrem, nebo ne.

Z reakce čtenáře v Britských listech vybíráme:

Musím nicméně přiznat, že pod mnohé z příspěvků bych se podepsal. Systém, ve kterém třicet polospípích dětí tupě přepisuje do sešitu obsah učebnice, kterou jim diktuje znuděný a unavený učitel, nebyl efektivní ani v minulosti ani dnes. Sám jsem takovýto koncept výuky zavrhnul již ve svých pedagogických začátcích a organizuji své hodiny tak, aby ve výuce bylo co nejvíce aktivizačních prvků, kdy je většina hodin založena na dialogu učitel – žáci. Je pochopitelně nutné, aby žáci měli znalosti o probíraném učivu. Samotná aktivita a diskuse bez znalostí je nesmysl. Takovýto systém totiž neprodukuje vzdělané lidi, ale aktivní blbce, kterých je naše společnost plná. O ničem nic nevědí, ale dokáží o všem zasvěceně dlouhé hodiny debatovat.