„Pane učiteli, proč to nemůžeme dělat tak, jako to děláme na dějepise/biologii apod.? Pan profesor nám tam pustí powerpoint a tam jsou vždycky ty nejdůležitější věci. My si to doslova opíšeme a pak přesně víme, co se máme učit. A pak to samozřejmě v písemce umíme. A vy nám tady jen pořád kreslíte nějaký obrázky a povídáte do toho a my pak v sešitě nemáme nic a nevíme, co se máme učit.“
Učitel Miroslav Čapek popisuje své zkušenosti v Britských listech, z nich vybíráme:
Někteří studenti nechtějí myslet. Vědí to o sobě a veřejně to opakovaně prohlašují. Nechtějí reformu školství, nechtějí moderní přístupy. Chtějí mít jasně daný text (nepříliš dlouhý) a chtějí být odměňováni za to, že se ho dokáží naučit zpaměti. Veškeré teorie o tom, že studenti hladoví po poznání a že stačí jim vhodně nastavit mantinely a vhodně je usměrňovat a oni se sami rozeběhnou za poznáním, platí jen pro některé z nich. Rozhodně ne pro všechny. Díky tomu, že máme populačně slabé ročníky, se na střední školy dostávají i žáci, kteří nemají téměř žádné studijní předpoklady a absolutně žádnou ambici přemýšlet.
Tento odpor k myšlení se projevuje i v naprosté pasivitě v hodinách: neodpovídat na otázky, nezapojovat se do diskuzí, nezapojovat se do her. Někdy zkouším např. metodu skupinové práce: trojice či čtveřice studentů má 5-10 minut času na to, aby podle indicií našla odpověď na nějakou otázku či vyřešila problém popsaný v pracovním listu. Často se stane, že zcela pasivní skupinka stráví čas diskuzí o televizním seriálu a po vypršení limitu prohlásí, že se snažili, ale nemohli to vyřešit, protože tomu vůbec, ale vůbec nerozumí. (O téhle rezistenci se na žádném pedagogickém školení nic nedozvíte. Pedagogičtí lektoři vám vysvětlí, že studenti prahnou po skupinové práci a že se nemohou dočkat toho, až před ně učitel položí zajímavý pracovní list.)
Často narážím i na opačný (či navazující) problém: odpor k tomu učit se jakákoliv fakta zpaměti. „ Strejda Google a teta Wikipedie“ přece vědí vše a jsou vždy k dispozici, není třeba se tedy učit nic. Nechci po studentech příliš a rozhodně nevyžaduji třeba znalost hlavního města Čadu. Ale vždy znovu mne udiví, když středoškolský student netuší, na kterou světovou stranu od ČR leží Polsko či jaké je hlavní město Francie. Občas pak se studenty zabředneme do filosofické diskuze o tom, kde je vlastně hranice mezi nutným všeobecným přehledem a zbytečným informačním balastem. Odpovědi nacházíme těžko. Já osobně snižuji laťku každý rok, ale Paříž stále ještě řadím k nutnému minimu.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
11 komentářů:
Jde to až do tak velkých extrémů, že si exprezident USA splete Rakousko s Austrálií.
Zeptejte se amerického studenta, kde leží ČR ? Že by v Rakousku-Uhersku ?
Tento problém není jen v rámci ČR, ale mám obavy, že je to problém celosvětový ( vyjma některé asijské země ).
Na Komenského jsme my v ČR hrdi jako na "učitele národů", který reformoval školství v některých zemích. Jde tedy o významnou osobnost v historii Evropy. V projektu Comenius jsme měli ve škole učitele ze Saska, Francie, Španělska. Komenský jim neříkal naprosto nic. Jak vidíte, najdou si ho na Wikipedii,.. Jinak jsem zastáncem i pamětního učení. Příkladem je dějepis. Tam se skutečně musíte prokousat nezbytným množstvím literatury. Tam jiné cesty není. Takových předmětů je samozřejmě povícero. Ignorant
Velmi zajímavý článek, konečně autor, který píše o školství a rozumí tomu. Situaci, již popsal, známe všichni, bohužel nenabízí řešení problému. Jak přimět průměrné a podprůměrné žáky ke spolupráci.
Ivo
Shodou okolností mám možnost vidět problém z obou stran. V 6. třídě jsem rezignoval na vzdělávání, protože mi nikdo nebyl schopen smysluplně říci, k čemu mi ty informace budou.
Argumenty, že je to v osnovách, že se tím trénuje paměť, nebo že jde o nuný základ mě rozhodně neuspokojovaly. Neměl jsem smysl.
Ve stejnou dobu jsem hltal assembler, učil se instrukce CPU Z80, četl si pod lavicí a promýšlel algoritmy.
V tom jsem viděl smysl, protože když jsem udělal nějaký program tak se "něco" dělo.
Myslím, že základním kamenem úrazu je nedostatek smysluplnosti. Obzvláště těžké je prokazovat smysluplnost paměťového učení v situaci, kdy si lze spoustu informací dohledat.
Sice vím kde je Paříž, ale odvažuji se tvrdit, že z toho co jsem se na základní škole naučil využiji méně než 10%.
To, že žáci rezignují i na zajímavé výukové metody bych viděl spíše jako důsledek než jako příčinu.
Samozřejmě vždy budou žáci s větším zájmem i ti s minimálním. Přesto si myslím, že je zabudována, v podstatě našeho duchovně-biologického soustrojí, touha po životě, pohybu, činnosti. Jestliže tohle není, tak se z bytosti stává hromádka chemických prvků.
Zkusme tedy pátrat co tyto žáky zajímá. Říkáte, že se bavili o seriálu. Nešlo by ty pracovní listy přiohnout, aby se nějak týkaly toho seriálu?
Říkáte, že se bavili o seriálu. Nešlo by ty pracovní listy přiohnout, aby se nějak týkaly toho seriálu?
Proboha...
Mintaka:
- Co to znamena rezignoval? Propadal jste?
"Obzvláště těžké je prokazovat smysluplnost paměťového učení v situaci, kdy si lze spoustu informací dohledat." - znamena to, ze mame rezignovat na cviceni mozku a byt stale blbejsi?
Myslite, ze mozek netreba cvicit, i kdyz je "vsechno" na internetu?
Mate predpokladam VS, odkdy jste tedy zase prestal rezignovat? Kdyz jste nakonec dosel tak daleko?
Otázku smysluplnosti jsme tady řešili už mnohokrát.
Žák, který se ptá: "Proč?", je pro správného učitele pokladem, zdrojem radosti a smyslu jeho práce.
Žák, který se ptá: "Proč se máme tohle učit a nemůžeme raději na internet?" by měl stát v rohu pod obrázkem osla, jako za starých časů.
Všichni víme, že z učiva střední a vysoké školy využíváme v praxi cca 10 - 30 %. Jenže nikdo nemůže v 15 letech říci, kterých 10 % to bude.
A už vůbec nikdo dnes netuší, kterých 10 % to bude za 15 nebo 20 let.
Zkrátka:
Základní škola má vybudovat základ.
Střední škola má na tomto základě připravit buďto pro další studium, anebo pro praxi ve zvoleném oboru.
Pokud se mne ptá žák, mající o věc skutečný zájem, je mou povinností umět mu odpovědět.
Jiná věc je, zda někoho uspokojí odpověď: "Pokud nepochopíš tohle, nebudeš mít na vysoké šanci pochopit tohle a tohle."
Pokud mám vysvětlovat flákači, proč by se měl laskavě učit, odpověď zní: "Klidně se neuč. V demokracii máš svobodnou volbu zůstat hlupákem."
" Pokud mám vysvětlovat flákači, proč by se měl laskavě učit, odpověď zní: "Klidně se neuč. V demokracii máš svobodnou volbu zůstat hlupákem."
V zájmu sebezáchovy zdraví i já ve stejném smyslu musím tyto studenty vypustit. Nedá se jinak. Je to čistě jejich problém. Oni si ho v budoucnu budou muset řešit sami. Ignorant
Docela se divím, že se učitelstvo nechává žáky a jejich rodiči zatahovat do diskusí o tom, k čemu co žákům bude. Zvláště pak na všeobecně vzdělávacích školách je to pikantnost přímo krystalická.
Rvp jasně definuje výstupy, kompetence a průřezová témata, z čehož švp naprosto zřetelně vycházejí. Doopravdy není o čem diskutovat.
Zvláště pak po znovuzavedení standardů bude patřičné všechny diskutéry odkazovat přímo na ministerstvo. Moc se na to těším.
25. ledna 2011 20:59
Milý Luďku,
pokud budou učitelé na druhém stupni důslední a přesně se řídit standardy RVP-ŠVP, pak propadne minimálně 50% žáků. Na SŠ tak okolo 35 %. Za toto by nás veřejnost ukamenovala, nepomohly by ani kanály, vrtulník a ponorka. Funguje zde tedy "jakási" dohoda, necháme vás synci a dcerky prolézt se známkami dostatečnými, však vás sejmou na SŠ. To již bude váš problém. Má to ale jeden mantinel a tím je normativ a snaha zachovat zrovna tu naši školu. Začarovaný kruh a ztracená generace. Ignorant
Luděk Blaha:
Já svůj komentář pojal jako obecnější reakci na příspěvek Mintaky.
Myslím, že není příliš mnoho žáků, kteří by v šesté třídě dokázali formulovat svou otázku na smysl výuky konkrétní kapitoly v některém předmětu. A myslím, že dobrý učitel by měl být schopen na takto položenou otázku odpovědět. Na střední škole by to pak měla být samozřejmost.
Zda ale žák kladoucí tuto otázku je intelektově schopen pochopit anebo vůbec přijmout odpověď, to už je jiná debata.
Každopádně souhlasím s Vaším příspěvkem z 25.1 20:59.
ŠVP nás v podstatě nutí umět zdůvodnit, proč učíme tohle a ne něco jiného.
Standardy nám poskytnou jisté "alibi". Odpověď: "Protože MŠMT". A basta.
Ignorant (21.35) má také pravdu.
Proto tolik nadějí a nadšeného vzhlížení k SM a testům.
Učitelstvo, jiného klacku na lemply dnes nemaje, doufá, že získá "strašáka" na žáky a rodiče.
"Bububu. Když se nebudeš učit, neuděláš testy, nedostaneš se na vysněnou střední školu, neuděláš státní maturitu. A žádné moje přivírání očí ti nepomůže."
Novodobí guru kurikulární reformy se nejspíš osypou.
Já si ale myslím, že takhle nějak to fungovalo "za dřívávějc", ale hlavně, ono to fakt fungovalo.
Je to smutné z úst učitele, ale tahle generace je opravdu ztracená svým naprosto zparchantělým přístupem k učení a vůbec svým povinostem.
A je to i naše chyba. Neřvali jsme dost nahlas a nechali jsme na sebe padat z MŠMT jednu krávovinu za druhou.
Za jeden ze svých soukromých učitelských cílů jsem si už před časem vytknul "záchranu" alespoň tolika žáků, kolik zmůžu.
A tak jim neustále opakuji, že pokud chtějí uspět, musí dělat mnohem víc, nežli se po nich chce.
Protože chce se po nich neskutečně málo.
Protože normativ.
A jejich konkurence už bude globální.
Za toto by nás veřejnost ukamenovala
Pardon, ale teď nás kamenuje veřejnost odborná, že vzdělanost národa klesá a klesá a klesá.
Pokud by mne chtěli rodiče sekýrovat, že pracuji podle pro mne závazných dokumentů, které jsem nad to ani nevymyslel, obejdu si je v jejich zaměstnání a třeba pokladní v marketu seřvu, že nemají čerstvé pečivo, právníka, že jsou blbé zákony a basta.
smysl výuky konkrétní kapitoly v některém předmětu
Vysvětlit použití čehokoliv, čím zkompetentňuji, mi nečiní sebemenší potíže, protože zkompetentňuji právě prostřednictvím toho používání.
Ovšem vysvětlovat někomu, k čemu to bude právě jemu, je nesmyslem z podstaty.
Žák sapiens to nemá zapotřebí a žák, který není ani pořádně erektus, to stejně nepochopí. Navíc bych k tomu potřeboval vědět, kterou školu dostuduje, na kterém úřadu práce bude registrován, koho pojme za partnera, kolik budou mít dětí, jak velký pitomec bude jeho šéf a jaká bude vlhkost vzduchu 15. března 2023.
Okomentovat