V mém nedávném článku jsem s provokativním podtextem otevřel téma
zápisu do 1. tříd. Reakce z mého okolí na sobě nechala čekat, přičemž jistou míru
kritiky jsem očekával. K mé lítosti se však soustředila na "znehodnocení práce
učitele" a zcela opomíjela druhou část mého zamyšlení. Je na místě se dotyčným
omluvit za formu, nikoliv však za obsah - za ním si pevně stojím.
Můj vztah k Romům
Tento článek pravděpodobně vyzní tak, že se zastávám romské komunity. Můj vztah lze charakterizovat písní Michaela Kocába s názvem Já rasisty neměl nikdy rád. Nemám rád vtipy o cikánech ani Romech. Nelíbí se mi nejapné poznámky na toto téma, přičemž bytostně nesnáším, pokud je činí učitelé či dokonce vedení škol. Nicméně bydlím na sídlišti, kde žije určitý počet romských rodin a někdy mi fakt lezou na nervy. Taktéž když jde proti mě hlasitá skupina romských mladíků, tak mám dost nepříjemný pocit a přemýšlím, kolik mám v peněžence. Zároveň mě štve dvojí metr, který se uplatňuje v politice státu (nejen sociální, ale v různých podpůrných programech).
Vraťme se k zápisu
V našem městě není nic neobvyklého, že "romská otázka" hraje roli při rozhodování rodičů o výběru školy. Škola "mojí ženy" (a nejen tato) pořádala pro rodiče budoucích prvňáků "ukázkové hodiny" výuky, které byly rodiči poměrně využívány. Před zápisem se však objevily případy, kdy "rodič-pravidelný návštěvník" poděkuje a sdělí, že své dítě stejně dá na jinou školu. Bezpochyby na to právo má. Horší však je, že se objevily věty ve stylu "můj kluk přece nebude chodit do třídy s cigány".
Je otázkou diskuse, zda je to odsouzeníhodné či pochopitelné. Problém však netkví v postoji toho rodiče, nýbrž v tom, že jeho podmínka může být v daném městě splněna. Proč to?
Přístup hranického školství k Romům a obecně k integraci
Předesílám, že "hranický model" určitě není ojedinělý, takže chci dokreslit obecnější jev na svých konkrétních zkušenostech. I přesto mi je jasné, že opět vyvolám emoce...
V Hranicích máme tři základní školy + jednu příměstskou, ale té se dle mého soudu daný problém tak nedotýká. Jedna z nich byla díky "vzniku nepsaného pravidla" určité skupiny lidí nenápadně vybrána jako "odkladiště nepřizpůsobivých žáků". Bohužel předchozí vedení školy se tomuto přístupu nebránilo. Ba právě naopak, více či méně vědomě jej podporovalo. Jelikož jsem s danou školou spolupracoval prakticky od počátku své pedagogické praxe mohl jsem sledovat neblahý vliv tohoto "pravidla". Navíc podotýkám, že jsem s tehdejším ředitelem vedl sáhodlouhé a emotivní debaty ve snaze jej upozornit, že tímto přístupem škodí, nikoliv pomáhá.
Na této škole došlo v roce 2009 ke změně vedení. Takže již během minulého zápisu se přestali tímto "nepsaným pravidlem" řídit. Na jedné straně spustili "reklamní kampaň" cílenou na všechny rodiče, na druhou stranu v určitých případech začali striktně uplatňovat "parametr spádovosti". Jak je pro nemálo Romů obvyklé, začali se ohánět diskriminací. Zbývající školy umně poukazovaly, že daná "reklamní kampaň" oslovovala přece všechny rodiče.
Rok se s rokem sešel a zápis do prvních tříd opět otevírá "romskou otázku". Školy ještě více investovali do "reklamy ve stylu - když dárky, tak pro všechny". A opět je tu téma, že vlastně všechny nechceme - škola stojí jen "o ty svoje". A právě v této věci mi je Romů líto - oni také chtějí mít "svou školu". Problém je v tom, že "dané pravidlo" prozatím podporuje vizi, aby taková škola byla jen jedna, což je bezesporu romskému naturelu velmi blízké. Já však tvrdím, že Rom má právo, aby jakákoliv škola byla "jeho" - a to je ku prospěchu romské komunitě, vzdělávacímu systému i společnosti. Bohužel upřednostňování "jedné školy" umožňuje argumentaci některých rodičů v duchu "můj kluk přece nebude chodit do třídy s cigány" - a to není dobře.
Role zřizovatele je nezastupitelná
V této věci je velmi zajímavé sledovat dlouhodobý přístup zřizovatele. Nezřídka se pasuje do role pasivního přihlížitele a je rád, že vedení jedné školy přijalo roli "odkladiště". S "novými lidmi u jejího kormidla" padla role přihlížitele, přičemž slouží zřizovateli ke cti, že již vloni začal alespoň verbálně hovořit o "spádovosti".
Nicméně je to dle mého soudu málo... Daný problém je (nejen) v Hranicích zakořeněný přes několik (desítek?) let, takže vyžaduje aktivní přístup.
Problematika zápisu do 1. tříd totiž není v přímé "dikci" státu, takže zřizovatel má prostor i kompetence se tím seriózně zaobírat. Cíl je zřejmý - zabránit v selekci (mimochodem právě tento jev je jednou z klíčových příčin klesající úrovně našeho vzdělávání). Pro začátek postačí, když by zřizovatel zpracoval za posledních několik let statistiku, která se zaměří na začlenění romské populace v rámci hranických škol. Zároveň nezapomeňme na údaj, kolik romských dětí na školách zůstalo až do svých 15 let.
I já bych si přál mít syna ve třídě bez cigánů
Většina čtenářů ví, že moje žena působí právě na škole, kterou si někteří rodiče nevybírají, protože tam "chodí cigáni". Můj syn na tu školu půjde do první třídy - pravděpodobně bude mít co do činění i s několika dětmi romského původu. I já mám jisté obavy. Budu však rád, když získá s Romy zkušenost. Jen doufám, že to nebudou cigáni.
Možná si říkáte, tak proč ten povyk? Chtěl bych jen upozornit na to, že tento problém se už dávno netýká jen romské otázky. U nás v Hranicích totiž "nepsaná pravidla o selekci" dávno uplatňujeme i na děti, které mají jinou "vadu na kráse".
4 comments:
Pane Hawigere, takovou změť navzájem si protiřečících výroků v jednom malém článku jsem si doposud jen těžko uměl představit. No, a mám to před sebou.
Hlavní chybou Vaší... informace je skutečnost, že sám nemáte ve svém vztahu k otázce romské menšiny jasno.
Toto téma nemá dnes vytvořeny podmínky k dobrému řešení. Mezi svým skutečným názorem a pokrytectvím se potácíte, tak jako konečně celá naše společnost, i Vy sám.
Takže nechejte celé téma na ředitelích škol. Vaše vývody o "nezastupitelnosti zřizovatelů" jsou chybné. Školy mají právní subjektivitu a jsou řízeny statutárními orgány - svými řediteli. Je samozřejmě v jejich zájmu se samosprávou vycházet v dobrém a naslouchat jí, nicméně za svá rozhodnutí která učiní i za ta která neučiní si právně zodpovídají sami.
Nechejte ředitele škol pracovat. Rozhodně jim není co závidět. Mají rozdány pouze takové karty, s nimiž není možno vyhrát.
S pozdravem
Petr S.
Ahoj Davide,
proto se snad zřizují soukromé školy, protože tam žáka romského původu nenajdeš, proto je velké množství osmiletých gymnázií ( jejichž úroveň je mnohdy problematická ), aby se děti tzv. "elit" s těmito žáky ve škole nepotkávaly, proto se staví za městy čtvrti elity, kde samozřejmě takové děti a jejich rodiče nepotkáš. Je to umně skrytý sociálrasismus. Rýpl jsi Davide do vosího hnízda, tedy mnoho úspěchů ! Nepíši to ironicky, jen vím jaké problémy školu provází, když je tam větší skupina takových dětí. Stačí mrknout na ZŠ B. Němcové v Přerově. Ivo
Ad Ivo 31.1.2011:
Ahoj Ivo, ano - škola Boženy Němcové v Přerově je přesně jeden z případů, proč tvrdím, že se tento problém i jinde (a tudíž jsem se snažil neodsuzovat, ale upozornit na tento problém).
Ad Petr S. 31.1.2011:
Rozhodně budu nad Vaším hodnocením přemýšlet. Zvláště, zda "zmatečnost" článku nevychází z pokrytectví.
Ad - ponechání tohoto tématu na ředitelích a školách. Přeji školám ředitele, kteří mají vůli hledat dobré řešení a to i když k tomu nejsou nastaveny podmínky (jak píšete a s čímž souhlasím). A přeji jim, aby se zřizovatelé pohybovali v mantinelech, které jim náleží.
Jsem však přesvědčen, že v mém městě tomu tak není. Přitom se změnou vedení "vybrané školy" vznikl prostor, aby zřizovatel ve spolupráci s managementem místních škol se k dobrému řešení alespoň přiblížil.
Daný podnět byl primárně sepisován pro jiné čtenáře, než Českou školu. Kdybych toto téma chtěl otevřít v tomto médiu, pravděpodobně bych jej sepisoval jinak.
Takto jej píši z části jako rodič budoucího prvňáka, zčásti jako občan, který se angažuje na komunální úrovni a samozřejmě i z části, která je spojena s mou profesí. Možná i z toho pramení ona zmatečnost a jistá míra pokrytectví.
Být rodičem žáka, a být hrdinným rodičem, co se hned tak něčeho nezalekne, asi bych se nad Vaším článkem zamyslel.
Ovšem musel bych bydlet v jiné čtvrti, než naši tmavší spoluobčané. S největší pravděpodobností bych na ně byl jako blízký soused natolik naštván, že bych do té školy své dítě nedal...
Post a Comment