David Hawiger: Můj kluk nebude chodit s cigánem do třídy

V mém nedávném článku jsem s provokativním podtextem otevřel téma zápisu do 1. tříd. Reakce z mého okolí na sobě nechala čekat, přičemž jistou míru kritiky jsem očekával. K mé lítosti se však soustředila na "znehodnocení práce učitele" a zcela opomíjela druhou část mého zamyšlení. Je na místě se dotyčným omluvit za formu, nikoliv však za obsah - za ním si pevně stojím.

V tomto článku chci dokladovat opodstatněnost mých provokativních tvrzení na tématu, ke kterému se (minimálně) v mém městě věřejně nikdo nemá.

Než se však pustím na "tenký led", dovolím si odkaz na jiný můj článek poněkud staršího data. Sebevědomě podotýkám, že se jedná o jeden z mých nejčtenějších článků, přičemž se zaobírá některými nešvary našeho vztahu ke regionálnímu školství a poukazoval jsem na obecnější souvislosti - například selekce, role učitelů, role ředitele a v neposlední řadě i role zřizovatele. To dříve, než se klesající úroveň našeho vzdělávání (a s tím související klesající úroveň konkurenceschopnosti naší ekonomiky) staly mediálně vděčnými tématy.

Můj vztah k Romům

Tento článek pravděpodobně vyzní tak, že se zastávám romské komunity. Můj vztah lze charakterizovat písní Michaela Kocába s názvem Já rasisty neměl nikdy rád. Nemám rád vtipy o cikánech ani Romech. Nelíbí se mi nejapné poznámky na toto téma, přičemž bytostně nesnáším, pokud je činí učitelé či dokonce vedení škol. Nicméně bydlím na sídlišti, kde žije určitý počet romských rodin a někdy mi fakt lezou na nervy. Taktéž když jde proti mě hlasitá skupina romských mladíků, tak mám dost nepříjemný pocit a přemýšlím, kolik mám v peněžence. Zároveň mě štve dvojí metr, který se uplatňuje v politice státu (nejen sociální, ale v různých podpůrných programech).

Vraťme se k zápisu

V našem městě není nic neobvyklého, že "romská otázka" hraje roli při rozhodování rodičů o výběru školy. Škola "mojí ženy" (a nejen tato) pořádala pro rodiče budoucích prvňáků "ukázkové hodiny" výuky, které byly rodiči poměrně využívány. Před zápisem se však objevily případy, kdy "rodič-pravidelný návštěvník" poděkuje a sdělí, že své dítě stejně dá na jinou školu. Bezpochyby na to právo má. Horší však je, že se objevily věty ve stylu "můj kluk přece nebude chodit do třídy s cigány".

Je otázkou diskuse, zda je to odsouzeníhodné či pochopitelné. Problém však netkví v postoji toho rodiče, nýbrž v tom, že jeho podmínka může být v daném městě splněna. Proč to?

Přístup hranického školství k Romům a obecně k integraci


Předesílám, že "hranický model" určitě není ojedinělý, takže chci dokreslit obecnější jev na svých konkrétních zkušenostech. I přesto mi je jasné, že opět vyvolám emoce...


V Hranicích máme tři základní školy + jednu příměstskou, ale té se dle mého soudu daný problém tak nedotýká. Jedna z nich byla díky "vzniku nepsaného pravidla" určité skupiny lidí nenápadně vybrána jako "odkladiště nepřizpůsobivých žáků". Bohužel předchozí vedení školy se tomuto přístupu nebránilo. Ba právě naopak, více či méně vědomě jej podporovalo. Jelikož jsem s danou školou spolupracoval prakticky od počátku své pedagogické praxe mohl jsem sledovat neblahý vliv tohoto "pravidla". Navíc podotýkám, že jsem s tehdejším ředitelem vedl sáhodlouhé a emotivní debaty ve snaze jej upozornit, že tímto přístupem škodí, nikoliv pomáhá.

Na této škole došlo v roce 2009 ke změně vedení. Takže již během minulého zápisu se přestali tímto "nepsaným pravidlem" řídit. Na jedné straně spustili "reklamní kampaň" cílenou na všechny rodiče, na druhou stranu v určitých případech začali striktně uplatňovat "parametr spádovosti". Jak je pro nemálo Romů obvyklé, začali se ohánět diskriminací. Zbývající školy umně poukazovaly, že daná "reklamní kampaň" oslovovala přece všechny rodiče.

Rok se s rokem sešel a zápis do prvních tříd opět otevírá "romskou otázku". Školy ještě více investovali do "reklamy ve stylu - když dárky, tak pro všechny". A opět je tu téma, že vlastně všechny nechceme - škola stojí jen "o ty svoje". A právě v této věci mi je Romů líto - oni také chtějí mít "svou školu". Problém je v tom, že "dané pravidlo" prozatím podporuje vizi, aby taková škola byla jen jedna, což je bezesporu romskému naturelu velmi blízké. Já však tvrdím, že Rom má právo, aby jakákoliv škola byla "jeho" - a to je ku prospěchu romské komunitě, vzdělávacímu systému i společnosti. Bohužel upřednostňování "jedné školy" umožňuje argumentaci některých rodičů v duchu "můj kluk přece nebude chodit do třídy s cigány" - a to není dobře.


Role zřizovatele je nezastupitelná

V této věci je velmi zajímavé sledovat dlouhodobý přístup zřizovatele. Nezřídka se pasuje do role pasivního přihlížitele a je rád, že vedení jedné školy přijalo roli "odkladiště". S "novými lidmi u jejího kormidla" padla role přihlížitele, přičemž slouží zřizovateli ke cti, že již vloni začal alespoň verbálně hovořit o "spádovosti".

Nicméně je to dle mého soudu málo... Daný problém je (nejen) v Hranicích zakořeněný přes několik (desítek?) let, takže vyžaduje aktivní přístup.

Problematika zápisu do 1. tříd totiž není v přímé "dikci" státu, takže zřizovatel má prostor i kompetence se tím seriózně zaobírat. Cíl je zřejmý - zabránit v selekci (mimochodem právě tento jev je jednou z klíčových příčin klesající úrovně našeho vzdělávání). Pro začátek postačí, když by zřizovatel zpracoval za posledních několik let statistiku, která se zaměří na začlenění romské populace v rámci hranických škol. Zároveň nezapomeňme na údaj, kolik romských dětí na školách zůstalo až do svých 15 let.

I já bych si přál mít syna ve třídě bez cigánů

Většina čtenářů ví, že moje žena působí právě na škole, kterou si někteří rodiče nevybírají, protože tam "chodí cigáni". Můj syn na tu školu půjde do první třídy - pravděpodobně bude mít co do činění i s několika dětmi romského původu. I já mám jisté obavy. Budu však rád, když získá s Romy zkušenost. Jen doufám, že to nebudou cigáni.

Možná si říkáte, tak proč ten povyk? Chtěl bych jen upozornit na to, že tento problém se už dávno netýká jen romské otázky. U nás v Hranicích totiž "nepsaná pravidla o selekci" dávno uplatňujeme i na děti, které mají jinou "vadu na kráse".