Bořivoj Brdička: Jak budovat vzdělávací prostředí digitálních učitelů

V našich úvahách na téma konektivismu a s ním spojeného osobního vzdělávacího prostředí (PLE) jsme dospěli až k tomu, že jsme si začali představovat, jak by toto prostředí mohlo vypadat u moderního technologiemi obklopeného a jejich využití zvládajícího učitele. Analogicky k Prenského novému digitálnímu člověku (Homo sapiens digital [1]) bychom mu mohli říkat třeba Homo scholasticus digital. Podle této analogie je nevyhnutelné, aby schopnost pracovat s technologiemi patřila k jeho klíčovým kompetencím (model TPCK). Stejně jako platí pro každého, že bez informační gramotnosti (jejíž podstatnou součástí je ICT gramotnost) není plnohodnotný život v dnešním světě možný, nemůže být učitel bez těchto kompetencí plnohodnotným „digitálním“ učitelem.


S velkými obtížemi se v současné době snažíme konkretizovat, co přesně má být obsahem základního vzdělání. Konečně začínáme připravovat standardy pro to, co by měl žák v tom kterém stadiu školní docházky umět (viz diskuse Standardy základního vzdělávání nebo Spomocníkův článek Standardy technologických dovedností pro žáky od ISTE). Velmi podobně je třeba definovat i potřebné schopnosti učitelů. Ve vyspělém světě s něčím takovým běžně pracují (viz Nové technologické standardy ISTE pro učitele). V takových standardech se pochopitelně přesně nedovíte, jaký výukový postup je předepsaný pro to které téma nebo které pomůcky se mají použít. Je definován obecně a funkčně.

Pokusme se přesto trochu blíže popsat, jak konkrétně ona schopnost učitele pracovat s technologiemi může vypadat. Přestože digitální učitel určitě musí být kreativní, nemá smysl, aby každý vymýšlel úplně nové postupy. Ideální metodou je seznámit se nejprve s tím, co by se dalo při výuce určitého předmětu či tématu dělat, a to pak modifikovat pro své konkrétní podmínky. Platí to jak o metodách, tak o výukových materiálech, pro něž bylo zde na portálu zřízeno úložiště DUM. Lze v něm najít digitální učební materiály vytvořené u nás i v zahraničí. I když všechny nejsou vrcholně pokrokové a inovativní, učitel může kterýkoli z těchto materiálů vzít, upravit a ve své výuce použít.

Teoreticky o něco propracovanější způsob, jak pomoci učitelům používat technologie, je návrh Judy Harris [2], který předkládá ve svých Katalozích výukových aktivit podle modelu TPCK. Jedná se o přehled vzorových výukových postupů, který je budován jako předmětový katalog, v němž je každá aktivita zařazena na přesně definované místo na základě předem definovaného typu (činnosti znalosti budující – vyjadřující, konvergentní – divergentní, …). Učitel pak může v katalogu podle toho, jakou aktivitu chce realizovat, najít návrh obsahující nejen její popis, ale též doporučené technologické nástroje, jež je možno použít. Konkrétní zařazení do výuky je i zde na učiteli samotném.

Pokračování naleznete na spomocnik.rvp.cz.