Ve stručné zprávě o výsledících PISA na konci čteme: „Z doprovodných dotazníků vyplynulo, že pro české žáky není škola místem, kam by chodili rádi. Více než polovina všech patnáctiletých žáků se ve škole často nudí a třetina do školy nechce chodit vůbec. Nejlepší vztah ke škole mají žáci čtyřletých gymnázií, přesto se ve škole nudí téměř polovina z nich. (…)“
Ten poslední odstavec mluví jasnými slovy o tom, že celkem vzato pro děti nemá cenu chodit do školy! Děti v tom nemůžou vidět žádný smysl a přínos, když se tam většina z nich nudí. Copak ty výsledky čtení – ale ta nuda, ta zabrání dětem nejen získat chuť a dovednost číst, ale vůbec učit se, zlepšovat se, pečovat o svou vzdělanost. Pak se nelze divit, že propadáme i v ostatních zkoumaných oborech.Můžeme se dohadovat o tom, jak se vyučuje čtení – ale jen hádáme, protože není řádný průzkum, a kromě toho bude chvíli trvat, než se odborně dohodneme, co vlastně ve školách při průzkumu vůbec sledovat. Co to vůbec je dobře číst, co to vůbec je vyučovat čtení (rozumí se čtení s pochopením smyslu, což je hlubší než pouhé čtení s – doslovným – porozuměním), a jakými podněty a činnostmi a taky podmínkami ve škole se dá čtení a čtenářství posilovat.
Ale to svědectví o nudě kromě toho říká věc, která doufám vyděsí všechny kritiky moderních vyučovacích metod: ve škole to vůbec dnes není tak, „že si tam ty děti jenom hrajou“! To by je to náramně bavilo! Vůbec by se nenudily! Jenomže ony se nudí, což znamená, že to, co se jim nabízí, převážně nejsou moderní interaktivní metody (rozumí se tedy ZVLÁDNUTÉ interaktivní, aktivizační a účinné metody výuky). Můžeme hádat, zda většina učitelů prostě učí postaru, zatímco děti jsou úplně čerstvoučké, nové každým rokem (moje zkušenost to potvrzuje: ať vzděláváme učitele sebelíp, kursů se skutečně nadějným obsahem a metodou průpravy je málo a učitelů v nich taky), nebo zda většinově u nás vyučujeme nezvládnutými rádoby moderními metodami: děti se prostě nudí (a třetina jich tam vůbec chodit nechce).
A druhý faktor určitě je prostředí školy: vnitřek, vybavení, provoz a režim školy taky moc ovlivňuje, jestli upadneme do nudy, nebo se nám bude chtít se do nečeho zajímavého pustit a namáhat se s tím trochu. A to platí i vlivu prostředí na učitele. I hezky vyzdobené a udržované školy u nás většinou nesou rysy kasáren! Dlouhé chodby a z nich vstupy do kójí – do tříd a kabinetů. Úniková schodiště, omyvatelné nátěry na zdi chodeb do výše, kam až může zlovolný žáček zaď znečistit. Něco málo zachráníme krásnými velkými rostlinami -jsou školy, kde je to jak v botanické, a skutečně se v nich budete cítit živěji, přirozeněji. Ale těch není 90 %, ale odhaduju že tak 30 %. Nuda.
A poslední nudubudící faktor: osobnosti mnoha učitelů. I poctiví a kdysi pedagogicky zdatní učitelé u nás bývají unavené, usmýkané, často odborně už vyčerpané bytosti, otravované byrokracií, časovým presem, dozorováním, vyplňováním. Děti by potřebovaly vidět kolem sebe nápadité, živé, vtipné lidi, aby na ně nesedala nuda, nýbrž aby se nakazily aktivitou a zájmem. Však taky ve třídách, kde takového kantora ještě mají, to na dětem hned poznáte. Ale najít tkaovou třídu znamená hodně dlouho hledat. A mělo by to být opačně: měli bychom se pídit po ojedinělých znuděných třídách s apatickými učiteli, a měli bychom být marností takového pídění náramně zklamaní…
To si můžeme malovat, jaké pěkné metody výuky čtenía rozvoje čtenářství zavedeme, jaké skvělé osnovy namísto RVP do škol zasekneme, jaké přísné maturity slepíme – ale dokud se ve školství neudělá lákavý prostor pro bystrého, živého a dobře vzdělaného učitele, půjdou výsledky měření stále dolů. Pan ministr si může natestovat plnou kapsu srovnávacích výseldků, ale stará pravda: Kdyby sedlák stokrát prase vážil, nepřibere. Musí ho totiž krmit.Převzato z blogu autora na blogy.rvp.cz.
23 komentářů:
Teď jsem si v hodině v 8. třídě udělal malý průzkum: Co byste chtěli ve škole probírat/dělat/, aby Vás škola bavila a nenudili jste se?
Odpovědi byly velmi jednotné: To samé, co dělají nejraději, když přijdou ze školy domů: poslouchat hustý kapely (opakují se jména asi 4 raperů, kteří frčí), hrát videohry, koukat na filmy, stavět huhuláky (asi sněhuláky), jíst hambáč nebo pizzu.
Tak teď jdu přemýšlet, jak zjištěná fakta zakomponovat do ŠVP, abych dětičkám vyhověl.
Trefný článek. Neexistuje rychlé řešení. Každý musí začít u sebe - učitel i rodič. Žák to dělá automaticky.
vyplynulo, že pro české žáky není škola místem, kam by chodili rádi
Takové zjištění je naprosto zásadní a měli bychom se nad tím doopravdy vážně zamyslet. Jakkoli si nevzpomínám, že bychom se jako žáci báli, že za trest nebudeme moci jít do školy nebo plakali, že už zase budeme muset někam na prázdniny.
Pokud samo poznávání nových věcí není pro někoho dostatečně zábavné, obávám se, že tu není pomoci. Možná, že by nebylo od věci zjistit, jestli permamenetní nudění se není projevem životního stylu při poměrně vysoké životní úrovni.
Řekl bych, že za Marie Terezie chodily dětičky do školy rády. Už jen proto, že si tam odpočinuly.
Nudě na střední škole už nerozumím vůbec, když dnes mají žáci možnost si vybrat školu širokodaleko nejzábavnější.
Možná by stálo za to, udělat podobný výzkum mezi dospělými.
A možná bychom zjistili, že naprostá většina z nich nechodí do práce kvůli zábavě, ale proto, že někde si na chleba vydělat musí.
A možná by jiný výzkum zjistil, že množiny dětí, které se ve škole nenudily, protože je bavilo poznávat nové věci a množiny dospělých, kteří dělají práci, která je baví, tedy že tyto množiny se překrývají v cca 80% prvků.
Do háje borovýho, ať mi někdo vysvětlí, co je zábavného na počítání dvacátého pátého příkladu na složené zlomky a já ho osobně navrhnu na Zlatého Amose. Ale bez toho prostě rutinu při řešení příkladu získat nejde.
Vysvětlit nové učivo lze někdy i zábavnou formou, ale to procvičování, to je straaaašnáááá nuuuuudaaa.
Zvláštní ale je, že u "nudného" opakování třeba pohybu při forhendu, anebo úderu karate, zkrátka při sportovním tréninku to každý chápe. Tam to musí být, aby se natrénovala dokonalost.
Ale při "tréninku mozku" chtějí někteří pořádat neustálé multimediální zábavné šou.
Tak tohle mě dostalo:
"I hezky vyzdobené a udržované školy u nás většinou nesou rysy kasáren! Dlouhé chodby a z nich vstupy do kójí – do tříd a kabinetů. Úniková schodiště, omyvatelné nátěry na zdi chodeb do výše, kam až může zlovolný žáček zaď znečistit. Něco málo zachráníme krásnými velkými rostlinami - jsou školy, kde je to jak v botanické, a skutečně se v nich budete cítit živěji, přirozeněji. Ale těch není 90 %, ale odhaduju že tak 30%. Nuda."
Pane Hausenblasi, kde žijete? Říká Vám něco didaktická zásada spojení teorie s praxí? Byl jste v posledních 3 letech na některé základní či střední škole? Víte o krácení ONIV, které vyvrcholilo letos na podzim, kdy školy nedostaly ani korunu? Víte, jak mizerné jsou peníze na provoz školy? Jak mizerně budou od ledna placeni NP? Necháme tedy žáčky svobodně čmárat po stěnách, rýt do lavic atd.? Proměníme školy ve smetiště? A opravdu si myslíte, že prostředí je pro pedagogické procesy natolik podstatné?
Ach, jistě, slyším, jak mi měkce hlasem vemlouvavým vecete, že je zajisté poutavě namotivuji, aby pochopili, že v příjemném prostředí se příjemně pracuje. Zrovinka dnes mi jedna kvartánka při analýze líčení a hledání básnických prostředků sdělila, že "tam jsou metafory a podobné nesmysly." Čapkova mločí generace je tady a jistě ocení vše, o čem píšete.
Nevím. Nerozumím. Vidím jen jedno - že z VŠ přicházejí do praxe velmi špatně pedagogicky a metodicky vyzbrojení absolventi. Není se co divit, protože dané předměty většinou učí ta největší nemehla, která již několik desetiletí nestála před třídou a jen planě teoretizují. Těch pár výjimek systém bohužel nespasí. Schody se zkrátka musejí začít zametat odshora.
Možná by stálo za to, udělat podobný výzkum mezi dospělými.
Takových výzkumů je můj milá POSTE-RESTANTE habaděj:
Podle americké Národní asociace pro kariérový vývoj (NCDA) pouze 32% lidí dnes plánuje a systematicky vybírá nejen své povolání, ale i střední a vysokou školu. Lidé dnes sice daleko více, než kdykoli předtím, prahnou po povolání, které má nějaký smysl a sociální statut a chtějí, aby povolání mělo nějaký účel, cíl, význam, směr, ale i přínos pro společnost stejně jako pro ně samotné. A přesto podle NCDA stále:
50% lidí není spokojeno se svým povoláním
75% lidí není spokojeno s platem v současném povolání
25% lidí v průběhu života mění své povolání
50% lidí by bylo ochotno brát méně peněz, kdyby jejich povolání považovali za smysluplné
50% lidí trpí pocitem vyhoření
Učení je mučení. Duševní činnosti 2/3 studentů ( dospělých ) nudí a vadí jim. Je to strašně jednoduché, od roku 1990 klesl počet žáků a nyní studentů na polovinu. Nároky i na ty "slabší" na gymnáziích a SŠ však zůstaly stejné, včetně patnáctiletých na ZŠ. Vysledek PISA je potom jasný. Západní země totiž nezaznamenaly tak silný pokles . Počet dětí z rodin vzdělanějších hodně poklesly ( a díkyy Drábkovi bude ještě hůř ). Chce to i sociologický průzkum. Hned tak bych někoho neobviňoval, ani učitele.
"Nároky i na ty "slabší" na gymnáziích a SŠ však zůstaly stejné, včetně patnáctiletých na ZŠ"
Tak toto neni pravda ani nahodou. Naroky jsou podstatne nizsi...
Jinak by se tam ti slabsi (na ty gymply a stredni skoly) nemohli dostat a pak by je nemohli udelat.
Netusil
Anonymní 9.12 19:19
Vámi citovaná čísla jsem už také někde viděl. I když si teď nevzpomínám na podobný výzkum provedený u nás.
Ale já tu možnost uspořádat výzkum myslel ironicky. - Třeba by se na to mohl zase vypsat nějaký grant, ne?
:-) :-(
Chtěl jsem v podstatě naznačit, že problém mnohem více leží v rovině osobní motivace, nežli v prostředí školy.
A že člověk, který je ke vzdělání motivován vnitřně, také mnohem snáz nachází smysl a motivaci v tom, co dělá.
A také, že ti, které baví samotná možnost poznávat nové, mají mnohem menší problém najít zaměstnání, které je uspokojuje.
Ale hlavně to, že všechny teoretiky, kteří si myslí, že všechny děti ve škole může všechno a neustále jen bavit, považuji za magory.
Anonymní 9.12 19:43
S většinou, Vámi napsaného souhlasím, ale větě:
Nároky i na ty "slabší" na gymnáziích a SŠ však zůstaly stejné, včetně patnáctiletých na ZŠ.
asi nerozumím, a tak se raději zeptám. - To myslíte jako vtip?
Nároky šly na všech úrovních škol mnohem níže, nežli byly v minulosti. Nelze totiž nechat propadnout půlku třídy.
Snad sem tam nějaký gympl si "udržel úroveň", ale i to jsou spíše výjimky.
Většina středních škol má dnes jediný vstupní předpoklad ke studiu - podpis zákonného zástupce na přihlášce.
SŠ nesmírně trpí odlivem žáků z páté třídy do osmiletých gymnázií. Do prvních ročníků středních škol pak směřují ve velké většině žáci se známkami 3 a výše. Je pravda,že části ( hlavně hochů ) se rosvítí a stanou se z nich kvalitní studenti VŠ, či výborné "střední kvádry".Tady jde však o žáky patnáctileté. Profily většiny tříd vypadají stejně, tahouni odešli na osmiletá gymnázia. V šesté a sedmé třídě ještě 60 % stihá látku a "kompetence" zvládnout. Potom bez tahounů třídy upadají, zbytek kvalitních žáků stáhne průměr až podprůměr a potom přijdou výsledkyy PISA. Přestaneme dýchat a jsme zděšeni - hledá se příčina a viník. Tím viníkem je přinejmenším dvojkolejnost II. stupně a osmiletých gymnázií. Máme tady najednou dvě základní školy, jednu výběrovou a druhou pro ty ostatní od 3 výše. Bude mít někdo tu odvahu "rozplést tento Gordický uzel "?
Naši vzácní kolegové z EDUin a dalších "zodpovědných vzdělávacích asociací" se zřejmě cítí odborně nevyužiti, a proto neustále vymýšlejí nekonečnou řadu stížností a obviňování všech a všeho, aby ukázali, jak jsou naší záchranou.
Navrhuji, aby pánové Hausenblas, Šteffl, Botlík a další, jistě s ochotnou podporou dam ze svého spolku, zpracovali S U P E R U Č E B N I C I pro libovolný vyučovací předmět, ale proboha - ať už konečně vidíme, my prostí neschopní kantoři, jak se má učit, aby to ty děti bavilo. Rádi se přiučíme. A nezapomeňte: žádná šeď, nuda, ohořelost, vyhaslost. Dejte do toho všechen svůj šarm a mladistvý elán, pánové a dámy!
Ach jo,
zdá se mi, že všem těm dnešním progresivním moderním didaktikům uniká jedná zásadní věc: žáci do školy nechodí kvůli zájmům (škola taky není zájmový kroužek, že), ale proto, že musí (ZŠ) nebo že chtějí na vysokou (SŠ). Jsou nuceni trávit dopoledne zavřeni v budově, mezi spolužáky, které si nevybrali, s učiteli, kteří nejsou jejich vrstevníky. Existují desítky jiných činností, které jsou mnohem zábavnější a které mohou děti vykonávat ve svém volném čase kdy chtějí a jak chtějí. Nejsem si úplně jistý, jestli snaha vyrovnat se těmto zábavám je účelná, skoro to zavání konraproduktivností. Ten boj škola nikdy nemůže vyhrát.
Představte si, že žáci dostanou na výběr:
a) proběhne tradiční hodina matematiky,
b) proběhne hravá hodina matematiky,
c) budou mít volnou hodinu.
Co si žáci vyberou? Jestli pan Hausenblas tipuje, že za b), pak by se už asi opravdu měl léčit.
Kolegyně připravila pro žáky jazykového semináře výlet do Prahy. Motivovala je od začátku roku, slíbila jim návštěvu neznámých míst, zajímavý komentář, dvouhodinový rozchod... Jak vše dopadlo? Naši milí mladí v den výletu vůbec nedorazili na nádraží, využili „volna“ a den strávili v hospodě, večer na diskotéce. Důtku nakonec nedostali, jsou za frajery, učitelka měla a má velké problémy s vedením.
Na závěr chci podotknout, že nejsem proti škole hrou, ale vždy je třeba najít kompromis mezi efektivností a efektností. Existují školní obsahy, které je možné a vhodné prezentovat alternativně, ale občas je prostě třeba i jen učit, zkoušet, psát testy... Analogie s docházkou do práce, kterou lze najít výše, je rovněž velmi výstižná.
M.
Navrhuji, aby pánové Hausenblas, Šteffl, Botlík a další, jistě s ochotnou podporou dam ze svého spolku, zpracovali S U P E R U Č E B N I C I pro libovolný vyučovací předmět, ale proboha - ať už konečně vidíme, my prostí neschopní kantoři, jak se má učit, aby to ty děti bavilo. Rádi se přiučíme. A nezapomeňte: žádná šeď, nuda, ohořelost, vyhaslost. Dejte do toho všechen svůj šarm a mladistvý elán, pánové a dámy!
Anonymní řekl(a)... 10. prosince 2010 6:56
A nejhorší je, že tito teoretici
škodí naší, skutečně velmi náročné a nevděčné práci /v současnosti/ nejvíce a jsou často příčinou zmatků ve školství
Možná napíši něco velmi nepopulárního,ale myslím si ,že na zhoršování čten. gram. má také velký vliv zavádění cizího jazyka již od 3. třídy na úkor hodin ČJ-především čtení a literární výchovy.(dříve 10 h ,tedˇ 8 ,ztoho 2 h čtení).To, co se naučí během 1.stupně v Ciz.J,domnívám se,zvládne starší dítě rychleji v průběhu dal. let.Vždyť ty děcka neumí pořádně česky a už do nich lijeme další jazyk.
Opr. z toho
Když si nekdo plete zajímavost se zábavností a když někdo věří, že zajímavost se ve škole vytvoří pomocí superučebnice, asi mu nemůžeme nijak pomoci. Prohlédněte si diskusi, a spočítejte kolik z diskutujících staví proti nudě ve škole právě zábavnost! Jak jste na tohle přišli? Pro čby škola měla být zábavná? Někdy jistě, aby si děti na chvíli odpočinuly, pokud většinu času s nasazením pracují na tom, co je zajímavého. ZAJÍMAVOST je opakem nudnosti, páni učitelé, a to je něco jiného než zábavičky, které tady uvádíte. Samozřejmě že děti musí dnes někdo nejprve naučit se zajímat - ani tohle užv nich z doby raného dětství po pár letech v rodině a škole nezůstává...
Opakuji, že s pokaženým vztahem žáka ke škole už toho moc nenaděláte ničím. Ale proč se učitelé radši hádají o zábavnost, než aby společně uvažovali o tom, jak tedy s dětmi zacházet, aby z nich až do vašeho školního ročníku nedorostli další takoví nezvladatelní klackové a fifleny?
(A co se týče učebnice: bylo dost učitelů z učňáků, kteří si pochvaovali, jak se jim konečně pracuje dobře s učebnicí Čeština pro učně, kterou jsme napsali brzo po převratě s O. Mališem a L.Zimovou. Kolega Mališ pak ještě sestavil Čítanku pro učně. Nejsou to zázračné superučebnice, které jediné by asi spasily jistého anonyma, ale myslím, že učitelé, keří se mi ozvali, oceňovali právě to, jak byly pro učně zajímavé tematikou i způsobem práce se žáky. Další učebice však už nepíšu proto, že jsem si jist, že nenápaditého učitele stejně nespasí, a že pro učitele se samostatným myšlením je důležité dělat jiné formy podpory - a to jsem spolu s dalšími pak patnáct let dělal až dodnes.)
Ad poste.restante, 11.12. 22:09
Omlouvám se, že jsem Vás trochu napěnil. Plně chápu, že zodpovědně uvažující učitel hledá seriozní řešení a odpovědi... Ale v tomto případě jsme trochu zažertovali (myslím, že i další pisatelé) v reakci na článek a formulace p. Hausenblase.
Vždyť on sám v odpověď na problematiku - tedy co s tou nudou ve škole - nachází pouze odpovědi, spojené s formálností: s metodami, s prostředím školy a vzhledem učitelů/učitelek:
"...ve škole to vůbec dnes není tak, že si tam ty děti jenom h r a j o u ! To by je to náramně b a v i l o! Vůbec by se n e n u d i l y! Jenomže ony se nudí, což znamená, že to, co se jim nabízí, převážně nejsou moderní interaktivní metody..." - o zaujetí obsahem látky ani slovo!
Zcela souhlasím, že řešení je jedině v zaujetí žáků látkou, tedy obsahem i formou činnosti. A přiznávám, že došlo k lehké nadsázce a humornému vyjádření. Cílem bylo asi hlavně zaprovokovat p. autora článku, aby si uvědomil, že vlastně ani on řešení (jako již tolikrát) nenachází.
Přijměte omluvu, spletl jsem názvy komentujících. Adresátem předchozího komentáře je p. Standard.
si někdo plete zajímavost se zábavností
Jestli dovolíte, pane Standarde, rád bych Vám poděkoval za připomenutí rozdílu mezi pojmy zábavný a zajímavý.
Je pravdou, že se nám to nějak motá dohromady. A pravdou je, že většina návodů na ozdravení českého školství pojednává o metodách zkompetentňování pro děti zábavnějších a nikoli zajímavějších. Tak nějak jsme si toto pojetí nechali vnutit. Asi tak, jako se už téměř běžně hovoří o internetových stránkách.
Pravdou ovšem taky je, že sami žáci zapomněli na ono sloveso zajímat se.
Už jsem to tu kdysi psal. Moji žáci jsou ochotni se učiti lecčemus za předpokladu, že to budou v budoucnu potřebovat. Na otázku, jestli vědí, co budou potřebovat, odpovídají, že ano. V budoucnu budou potřebovat to, co je v součanosti baví totiž! Na moji otázku, jak to? doprovázenou naprosto tupě nechápavým výrazem mého obličeje, odpověděli naprosto neochvějně jedním hlasem, že rozhodně nikdy nebudou dělat něco, co je nebaví, přece! Ten výraz mi patrně zůstal dodnes.
Tak mne napadá, jestli nás obecně po těch letech marnosti už náhodou nepřestalo bavit učit zajímavě, když stejně máme děti vybavovat kompetencemi především.
Kolegové Standard a Blaha připomenuli to podstatné.
Děkuji, pánové.
Je povinností nás, učitelů, hledat formy a způsoby předávání znalostí tak, aby byly zajímavé, aby podněcovaly zájem.
Je to stejné jako s vedením lidí. Vždy je lepší, když vás lidé následují, nežli když je ženete před sebou.
Ani v nejmenším není ale naší povinností činit výuku zábavnou.
Zábavnost totiž končí v okamžiku, kdy končí možnost si pouze hrát a nastupuje povinnost pracovat.
A učení se, to je především práce. A práce se stává zábavou až na jistém stupni poznání, jisté úrovni vyspělosti.
Měli bychom umět odpovídat na otázku: "K čemu nám to je?"
Pokud je tato otázka motivována zájmem a snahou o pochopení smyslu.
Ale nejsme povinni tak činit, pokud motivem je nezájem a lenost.
Tahle zábavná diskuse mne zajímá. Nebo spíše tahle zajímavá diskuse mne baví.
Často se mluví o tom, že povinností učitelů je motivovat žáky k zájmu o studium. Co však motivuje učitele k tomu, aby činili svoji výuku zajímavou?
Jak jsem poslední roky zvyklý, odpovím si sám. Nejsou to peníze ani ocenení ředitelky školy před nastoupeným pedagogickým sborem.
Je to dětská zvídavost.
Malý příklad z minulého týdne. Ani nevím proč, snad v nějakém návalu nostalgie, zabrousil jsem lehce do tématu, kterým jsme před lety zabývali běžně, a to vyjádření záporného čísla v binární formě.
Povídám, že zatímco rozsah nibble v přímém kódu je od -7 do +7, tak v dvojkovém doplňku je to od -8 do +7. Následovala oblíbená dramatická odmlka .....
Bývaly doby, kdy se žáci ptali proč jako? Po třech minutách ticha jsem to nevydržel a povídám hlasem silným, proč se sákriš neptáte proč? A oni na to, tak proč, teda!
Opět jste to vystihnul, kolego Blaho.
Rád používám při výuce postupu, kdy nechám žáky, aby sami postupně "objevovali" podstatu probíraného učiva.
Tak třeba při výuce programování nechám žáky napsat program na výpočet obsahu různých tvarů. Pak jim nechám spočítat obsah trojúhelníka, který reálně nemůže existovat.
Dřív skoro vždy někdo vyskočil a sám se vyrukoval s trojúhelníkovou nerovností. Nebo jsem je dostrkal k závěru sám. (Skupiny jsou různé. že jo.)
Letos mne ale dorazila jedna skupina.
Poté, co jsem je de facto "dokopal" k otázce na trojúhelníkovou nerovnost, zazněla otázka, kterou jsem nečekal:
"No a co, jako...?"
Takže se spokojuji se zjištěním, že reálně učím tak 3 - 5 žáků ze třídy. Vrátím-li se k Vašim výpočtům hodinové sazby učitelské práce, jsem tedy za de facto individuální výuku placen opravdu královsky.
Viděl jste film Absurdistán? V originále Idiocracy.
Jako bývalá kantorka nemající sílu se vrátit do procesu sledující stav školství skrze své 4 děti...Nepláčeme tak všichni na nesprávném hrobě? Tahle a další generace žije úplně v jiných prostorech a realitách http://www.unisona.com/hrozi-na-skolach-sitova-valka/
Okomentovat