Francouzský školský systém je podle názoru Petera Gumbela, autora knihy s výmluvným názvem Jak dorazit školáky, velmi striktní a vůči žákům nepřátelský.
V upoutávce na knihu Petera Gumbela je uvedeno několik výmluvných statistických údajů: 71 % žáků je pravidelně podrážděných; 63 % trpí nervozitou; víc než čtvrtinu žáků bolí jednou týdně břicho nebo hlava; 40 % si stěžuje na častou nespavost.
O současné podobě a funkci francouzské maturity (baccalauréat) se ve Francii uvažuje již léta. Baccalauréat zavedl Napoleon v roce 1808.1 Od té doby se mnohé změnilo. V roce 1900 ještě skládalo bac pouze jedno procento lidí z příslušné věkové skupiny, v roce 2007 to bylo téměř 64 %. Hodnota titulu bachelier, bachelière se tím snížila a stal se spíše nutností než výhodou pro člověka, který chtěl pokračovat ve studiu nebo získat slušné zaměstnání. V časopise Le Monde de l’éducation z června 2008 charakterizoval dnešní postavení baccalauréatu podnázev článku „zkouška mýtická, hodnoty symbolické“ (examen mythique, valeur symbolique).
To však nic nemění na tom, že každý rok v červnu skládá bac kolem 650 000 žáků. Jedním z úkolů je napsat dobře strukturovanou esej na dané téma s argumenty podpořenými citáty klasiků. V letošním roce bylo mezi tématy například: Je úkolem historiků soudit? Měl by člověk zapomenout na minulost, aby mohl vytvářet budoucnost? Může se umění obejít bez pravidel? Oficiální analýza výsledků za několik posledních let ukázala, že za esej dostávají žáci nejhorší známky, přičemž průměrem je nedostatečná. Přitom hodnocení prací je velmi subjektivní, jak zjistili redaktoři časopisu L'Etudiant (student), kteří dali ohodnotit stejnou esej deseti profesorům filozofie. Výsledné známky se rozložily po celé škále – od vynikající po nedostatečnou.
Francouzský vzdělávací systém je znám tím, že mnoho žáků opakuje během svého studia některou z tříd a relativně velký počet žáků posledních tříd lyceí nesloží baccalauréat v řádném termínu. V roce 2001 činila celková úspěšnost žáků u baccalauréatu 77,9 % a v roce 2007 a 2008 to bylo 83,3 %.2
O zajištění spravedlivosti baccalauréatů se ve Francii usiluje již dlouho. Před 14 lety se tomuto tématu věnoval rozsáhlý článek uveřejněný v časopise Revue Française de Pédagogie. Článek interpretoval výsledky řízených rozhovorů s 32 profesory lyceí, kteří vypovídali o tom, jak si v praxi uzpůsobují předpisy o provádění baccalauréatů, aby odpovídaly jejich pojetí spravedlivosti.
Nespornou výhodou francouzského školství je, že nejlepší školy jsou obvykle veřejné, ne soukromé, takže dítě jakéhokoliv původu se může dostat mezi elitu díky svým intelektuálním schopnostem. Ve skutečnosti školy produkují relativně malý počet velmi vzdělaných a inteligentních absolventů, na druhé straně však neposkytují dostačující vzdělání všem. Bylo například zjištěno, že pětina 11letých žáků, kteří ukončili nižší stupeň základní školy, má velké problémy se čtením a psaním. Ve věku 16 let opouští školu zhruba 18 % žáků bez jakékoliv formální kvalifikace. V mezinárodních srovnávacích testech 15letých žáků se Francie umisťuje kolem průměru a v posledním desetiletí stále klesá. Dokonce i podíl žáků s výjimečnými výkony je nižší než v mnohých jiných zemích, např. ve Finsku. Nejhorší je, že škola, která by měla vyrovnáváním sociálních rozdílů podporovat princip rovnosti (égalité), tyto rozdíly naopak uchovává. Přitom úsilí o odstranění nerovností, které mezi žáky vznikají v důsledku různé míry osvojení potřebných vědomostí, bylo uvedeno jako prioritní úkol v „Nové úmluvě o francouzské škole“ (Le Nouveau Contrat pour l’École) z roku 1994. Úmluva byla výsledkem rozsáhlé akce, kterou rozvinul tehdejší ministr školství François Bayrou.
O pět let později rozzlobil ministr školství Claude Allègre svými návrhy na školu 21. století francouzské učitele. Kromě jiného žádal, aby učitelé věnovali individuální pomoc dětem, které ve škole zaostávají. Reforma školství uskutečněná v polovině 70. let přivedla do středních škol více žáků, takže koncem 20. století získávalo baccalauréat téměř 70 % populace. Jenže kvalita vzdělání se obecně snížila. Z celkového počtu žáků, kteří na podzim 1998 vstoupili do středních škol, mělo 20 % potíže se čtením a 38 % nezvládalo jednoduché aritmetické výpočty. Ředitel Národního ústavu pro pedagogický výzkum (Institut national de recherche pédagogique – INRP) P. Meirieu to komentoval slovy: „Zdemokratizovali jsme přístup ke vzdělávání, nepodařilo se nám však zdemokratizovat školní úspěšnost“.
Problémem, o kterém se na národní úrovni diskutuje jen zřídka, je nemilosrdná atmosféra ve třídách. Důraz je kladen na předávání znalostí a motivování žáků k lepšímu výkonu je opomíjeno. Pro žáky je téměř nemožné získat plný počet bodů, např. 19 nebo 20 z 20 možných, zejména v neexaktních předmětech. Podle celkových odhadů OECD opakuje ročník ve 30 členských státech v průměru kolem 13 % žáků. Ve Francii je to víc než 38 %. V důsledku toho mají francouzští žáci sklony se podceňovat, mají-li sami ohodnotit svůj výkon.
Současný ministr školství, Luc Chatel, se pokouší omezit byrokracii a poskytnout školám větší autonomii. Pro změny ve školství se angažují i sami učitelé.
Prameny:
Gumbel, Peter. On achève bien les écoliers. Paris : Grasset, 2010. 107 s. ISBN 978-2-246-75939-3
Gumbel, Peter. An F in Education. TIME, Vol. 176, 2010, No. 14, p. 34-37.
· Přeložila a zkrátila Anna Konopásková, NÚOV
Celé znění článku a mnoho dalších zajímavostí najdete ve Zpravodaji Odborné vzdělávání v zahraničí, který vydává Národní ústav Odborného vzdělávání a který je dostupný na
0 komentářů:
Okomentovat