Budu se asi zase opakovat, ale na blogu What Ed Said jsem našla další zajímavé myšlenky. Tentorkát se týkají věcí, které by se měl učitel odnaučit dříve, než předstoupí před své žáky...
S odkazem na 10 things teachers should unlearn… « What Ed Said.
Dovolím si vybrat jen některé body ze seznamu, protože mi připadají v našem prostředí důležitější než jiné.
- Učitel zná odpovědi na všechny otázky.
- Učitel musí bezpečně (a zcela) kontrolovat dění ve třídě.
- Studenti jsou povinni respektovat osobnost učitele. Dovětek z komentářů: ... stejně, jako jsou učitelé povinni respektovat osobnost studentů. PS: Riskantní bod, že?!
- Studenti musí tiše sedět (u stolů - viz komentáře) a poslouchat.
- Zapojení technologií do výuky je zcela na rozhodnutí (a libovůli) učitele. Dovětek z komentářů: Technologie je nástroj jako každý jiný - mohou nám pomoci ale také zbytečně zabrat nesmyslně času. Sami bychom měli být vzorem, jak k nim přistupovat zodpovědně.
- Pracovní listy zvyšují kvalitu vzdělávání.
- Domácí úkoly jsou nezbytností pro úspěšné vzdělávání.
Největší diskuzi vyvolaly body č. 3 a 5 (v originálním příspěvku jsou to body 4 a 8). Který bod vyprovokuje vás? Chybí tam ještě něco?
Převzato s laskavým svolením autorky z jejího blogu.
14 komentářů:
A teď stačí jen tato pravidla žákům předat (třeba vytisknout a zarámovat) a máme vystaráno, že?
Jako osvícená a humanisticky vzdělaná absolventka PedF jsem už dávno věděla, že všechny mýty, které uvádíte, jsou špatně, že dítě je třeba respektovat, přizpůsobovat se individualitám, atd. Jenomže po dvou měsících výuky na 2. st. ZŠ vidím, že je to úplně OBRÁCENĚ! Učitel je hadr na podlahu, s nímž a s jehož autoritou si každý narostlejší puberťák doslova čutá, učitel smí mluvit maximálně 20 vteřin, než se rozpoutá bitva s létajícími fixami a namazanými chleby, slušnější žákyně by i diskutovaly a místy spolupracovaly, ale lehce tikají a třesou se jim ruce i brady z toho povyku ve třídě. Na domácí úkol zapomenu a prchám ze třídy dát si něco na posilněnou, abych přežila ještě tři takové hodiny... V červnu skončím s kantořinou. Čau.
Chybí Vám tam bod :
" Učení je poslání " ( odpovídám - k posr....)
Pro odvážnou školačku:
Zdá se, že Vám toho PedF moc nedala, pravda? Oni to tam totiž na těch PedF sami neumí a jen papouškují to, co si někde přečetli; jako děkan PedF bych nestrpěl na fakultě učitele, který aspoň jeden den v týdnu neučí na ZŠ nebo SOU! Sám bych šel, ovšem, příkladem… Jenom takoví VŠ učitelé totiž vědí, co mluví a pro co svoje studenty připravují.
Chybu zkuste hledat také u sebe. Jste osobnost? Máte opravdu žákům co dát? Chodíte se svojí třídou odpoledne do tělocvičny, na výlety, výstavy, na hory? Vedete sportovní kroužek? Taneční? Pěvecký? Počítačový? Plavecký? To se totiž i ostatní děcka rychle dozví a budou Vás pak hodnotit jinak. S respektem.
Ale Vy raději odejtete, než abyste dělala svoji práci naplno, a je to tak pro školství dobře.
Last but not least: Feminizace školství je tomu rovněž vina spolu s tím, že muži ve školách nejsou nadprůměrně placeni. Žák totiž potřebuje mužský model. Toto je svět mužů (což se mi nemusí nutně líbit) a děti pro něj připravují - ženy. Holt ve Vaší škole také chybí Igor Hnízdo!
Petr S.
Pane Petře, jestliže máte ve třídě na střední škole například 22 žáků a 12 funkčních počítačů, potom z těch 22 žáků je pár opilých a jeden totálně zhulený - nevnímá vůbec okolí a nemáte nikde dovolání, nikoho nic nezajímá, tak můžete být osobnost jak Igor a není vám to nic platné. A pokud se snažíte s výtržníky udělat pořádek najdete propíchané gumy u svého auta. Tak teď raďte!
1. listopadu 2010 12:06
K tomu by u mě asi nedošlo, ti spratci už by tam nebyli (já vím, ředitel by békal, že každý žák přináší škole 30 - 70 tis. Kč ročně, podle oboru, ale to patří k byznysu, získat ředitele...).
Poradit ex post neumím, udělal bych to, co by mi testosteron vnuknul. A ve výuce bych spratkům ještě víc přitvrdil, komunikoval s rodiči (ano, jsou někdy horší, než ty děti...).
A kdo řekl, že je školství lehké? A začíná snad nějaká pohádka "Byl jednou jeden bohatý učitel"? Bohatý lékař, to ano, viz Čapkové...
Petr S.
Petr S.
1. listopadu 2010 11:55
Nač mají tito žáci rodiče? Když si je vyrobili, nechť se starají.Jinak milý Petr S. - "zadarmo ani kuře nehrabe" ! Nechoďte na mě prosím s tím, že učitelování je " poslání ".
Pane Petře všechny problémové žáky jsem osobně za ruku přivedl v danou chvíli k zástupci ředitele (a to nesmím opustit třídu během výuky). Jako neschopný jsem byl já.
Nic z toho nikdy nebylo. Ano, protože nesou škole peníze mohou si dělat co si usmyslí. Žádný nadřízený se za vás nepostaví, neboť tito žáci mají zpravidla bohaté a vlivné rodiče a navíc i šéfové mají auta. S těmi počítači jsem to myslel tak, že mám k dispozici počítače včetně židliček jen pro část třídy. Zbytek stojí, sedí (leží) na zemi apod. A samozřejmě nemá co dělat a tak zlobí. Učím 27 let a už na to ... nemá to cenu. Bohužel jako "starý" už jinde nemám šanci.
Odvážná školačko,
nepropadejte skepsi a beznaději.
Tipoval bych, že jste učit chtěla, protože Vás to baví.
A tipnul bych si, že jste chtěla opravdu uplatnit všechna ta pravidla a poučky, které jste si nastudovala: vstřícný přístup, respekt k osobnosti žáka, snaha předat co nejvíc, ...
To, co teď zažíváte, je klasická srážka s realitou. Ve větší, či menší míře jsme ji zakusili všichni. Pouze za mého mládí platívalo, že spousta budoucích učitelů vedla také různé kroužky, zájmové a pionýrské oddíly, atd.
Své první pády na ústa si tím pádem absolvovali ještě mimo školu a do reálné učitelské praxe již přicházeli více zoceleni. :-)
Kašlete na otázky, zda jste osobnost, a zda máte žákům co dát.
Málokdo se osobností rodí. Většinou se z lidí osobnost teprve časem stává.
Žákům, dětem může něco ze sebe dát kdokoliv z nás a vzdělání v tom nehraje roli.
Rozhodující otázka zní, zda učitelskou práci dělat chcete a umíte si představit, že Vás bude těšit.
Nikoliv to, co se Vám teď nedaří, ale že najdete uspokojení v učení samotném, byť by to bylo jen pro jednoho žáka ve třídě. Pokud odpověď zní ano, pak časem řešení najdete, protože je budete chtít hledat.
Realita, do které dnes začínající učitelé nastupují není jednoduchá, ale med to nebyl vlastně nikdy. Budu nemístný optimista, když řeknu, že se to přece už musí začít zlepšovat...
Spousta dobrých učitelů opustila školství, protože je přestalo bavit být onucí, protože neměli chuť či sílu vdorovat molochovi, který jim brání dělat to hlavní, to jest učit.
Ale znáte to: Boj s blbostí nelze vyhrát, ale nesmí se přestat bojovat.
Přeji Vám, ať vydržíte.
Milý poste restante,
ani jsem už nechtěla reagovat. Ale po přečtení Vašeho dopisu mi vyhrkly slzy..
Tak já to nevzdám, zatím budu bojovat a hledat aspoň jedno rozsvícené oko. Díky moc za podporu.
Hodně odvážná školačko - já to zase v českém školství tak optimisticky nevidím. Ony ty "uzlové body" pana ministra na ZŠ budou pěkný průser. Příprava na státní maturity byla ještě velká paráda. Těch 48%, co neudělalo matematiku bude při srovnávačkách na ZŠ tak 90%. I finančně to do budoucna nevidím růžově. Bude to prostě boj a někdy i boj o život a holé přežití.
pro Petra S.
...Zdá se, že Vám toho PedF moc nedala, pravda? Oni to tam totiž na těch PedF sami neumí a jen papouškují to, co si někde přečetli; jako děkan PedF bych nestrpěl na fakultě učitele, který aspoň jeden den v týdnu neučí na ZŠ nebo SOU! Sám bych šel, ovšem, příkladem… Jenom takoví VŠ učitelé totiž vědí, co mluví a pro co svoje studenty připravují....
Mluvíte mi z duše. Jenže děkani za to tak zcela nemůžou. Víte, kdo a podle jakých kritérií hodnotí kvalifikaci VŠ učitelů? Primárně akreditační komise, která akredituje učitelské studijní programy, za které pak pedf dostávají peníze. Schválně nahlédněte do kritérií akreditační komise, jestli v kvalifikačních požadavcích na učitele pedagogické fakulty najdete praxi na základní či střední škole.... Musíte ale o té praxi napsat odbornou studii, nejlépe v cizojazyčném recenzovaném časopise. Zdraví Pája
Odvážná školačko
Tak, rozplakat jsem Vás tedy rozhodně nechtěl. :-)
Dodám jen, a snad mi to mohou potvrdit i jiní kolegové, že právě okamžiky, kdy cítíte, že jste dokázal(a) žáky zaujmout, kdy vidíte ve tvářích jasný záblesk pochopení ("Jo aha, tak takhle to je.."), když se k Vám po létech žáci hlásí a říkají třeba: "Měl jste tenkrát pravdu, pane učiteli", ...
tohle jsou ty důvody, proč děláme tuto práci.
Práci nedoceněnou, často opovrhovanou, ale přesto je jen velmi málo profesí, které Vám mohou podobné zážitky poskytnout.
Bohužel jsou i ty zážitky rázu zcela odlišného a tak jen doufám, že mi příležitostně neomlátíte dnešní diskusi o hlavu. ;-)
Pokud tak budete chtít později učinit, anebo pokud Vám mohu být nápomocen, e-mail poste.restante@seznam.cz je Vám k dispozici.
A držím palce.
Mýtem je i to, že ministr ČR rozumí školství !
Okomentovat