Ondřej Hausenblas: Nezdržujte se diskusemi o výsledcích maturity

Zprávy a diskuse nad číslicemi z maturitní generálky jsou zavádějící: o tyhle výsledky přece vůbec nejde. Samy ty testy nejsou v pořádku, a celá koncepce toho, že o kvalitu vzdělávání a vzdělanosti budeme pečovat koncovým přeměřením žáků a škol, je vadná. Takhle se ve vzdělaných zemích o vzdělanost nepečuje. Kvalitu dělá učitelova práce se žáky ve třídě, a tam je potřeba poslat pomoc, podporu, informace, peníze. Ne do papírových testů, které nějaký podnik na státní zakázku vyrobí a bez kontroly prožene nešťastnými školami.


Jak že ty testy nejsou v pořádku? Nevím, jaké byly testy z matematiky, té nerozumím, ale vím, jaké byly z češtiny. Podrobně jsem rozebral ty na „základní“, tj. nižší úrovni, a z 32 úloh jich 18 má v sobě chybu! Nikoli chybu v studentově řešení, ale chybu v tom, jak je úloha vymyšlena a napsána! Prostě Cermat nedokázal vytvořit sadu úloh, v níž by většina úloh byla v pořádku. A mé výhrady nejsou jen nějaké obecné, jde i o konkrétní chyby v nabídce odpovědí a v tom, která má být podle Cermatu správná. Jsou tam i chyby ve formulaci, i chyby věcné… Ucelenou kritiku dávám novinám, a podrobně ji příští týden nabídnu na www.ucitelske-listy.cz.

Tedy zaprvé – nebavme se vůbec o výsledcích, o číslech z generálky na maturitu, protože ta čísla jsou nutně vadná – úlohy byly chybné v takové míře, že si ani nemůžeme dovolit je nějak sčítat a čísla publikovat. – Ale přece se ta čísla vypočetla a publikovala! Co to znamená? Že si ministerstvo vůbec nedalo pozor, že si nedbalou práci svého ústavu nedalo ke kontrole, že si MŠMT samo uřízlo ostudu tím, jak na tu generálku naletělo. To je nejen smutné, ale je to pro školství nebezpečné. Jak se na tomhle ministerstvu asi pracuje, když se mu tohle stane? Kdo to tam posuzuje a rozhoduje? A jak máme důvěřovat jiným nápadům, které se z MŠMT hrnou? Ty jsou také tak málo důkladně uvážené, tak nepromyšlené, s budou taky tak málo ohlídané a zkontrolované, až k nim přes všecku kritiku dojde?

Máte pravdu, chybička se vloudí vždy. Jenomže – a to je ta horší, druhá zásadní výtka: maturita nesmí být vadná, protože to je a vždy bude zkouška OSUDOVÁ. To znamená, že v zlomovém bodě žákovy kariéry rozhoduje o jeho dalším životě: bez maturity jsou jiná zaměstnání, nedostat se na vysokou může znamenat, že někdo talentovaný a pilný bude muset dělat všelijaké práce, které méně využijí jeho nadání a on nebude dost šťasten nebo bohat nebo užitečný rodině a národu! Tak to bývalo, a dosud je: špatná maturita je křivdou na žákovi, ať jde o maturitu školní nebo státní. Kdopak si to chce vzít na svědomí? Máme riskovat všecky školy a všecky žáky najednou tím, že systémově svěříme tuhle lidskou odpovědnost nějakému úřadu, který rozhodne o žákově životě plošným testem, tedy něčím, kde není prostor, čas ani schopnosti vzít v potaz skutečné žákovy možnosti a výkony? Anebo je přece jen menší nebezpečí křivdy tam, kde není centralizace, kde si každá škola může uříznout ostudu nanejvýš jen sama pro sebe a pro svých pár desítek žáků? I těch je mi líto, ale náprava bude snazší, než když se to pokazí na celé populaci žáků. A hůř: když se to pokazí na celé generace žáků. Podívejte se za chvíli níže na bod c).

Opravdu jste o tomhle už dost přemýšleli, a berete na sebe tu zodpovědnost – když přitakáváte státu k právu testovat povinně a plošně všecky maturanty písemným testem a centrálně zadanými slohovkami s centrálně, nedomyšleně nastavenými kritérii pro hodnocení? (Na ty písemky jsem se taky díval, a z deseti zadání ani jedno není moudré vzhledem k úkolu, že se jím má zjistit studentova připravenost na dospělou komunikaci v mateřštině!)

Já vím, že mnoho lidí má spravedlivě starost o to, aby se maturita nedávala kdejakému nedoukovi jen proto, že jeho tatíček zaplatil, nebo že škola nechce přijít o žáky a tím o dotace. Jenomže tohle se systémově řeší jinak než přeměřením žáků na konci studia. Když opravdu chcete, aby ze škol vycházeli vzdělaní absolventi, starejte se o to, aby se ve škole dobře vyučovalo! Demonstrujte před MŠMT za to, aby státní peníze tekly do profesní podpory učitelů, do moudrého systému profesního a platového růstu – a ne do kapes „měřičů“ vzdělanosti.

Cožpak si představujete, že tím, že se škola dozví, že jejích 40 % studentů neudělalo testy, se nějak zlepší výuka? Buď škola líp vyučovat neumí, pak se nezlepší nic, nebo nechce přestat vyučovat žáky, kteří na studium nemají IQ, aby neztratila dotace a nemusela propouštět učitele. Vypadá to, že takovou školu stát prostě zavře a tím se jednak ušetří, jednak se přestanou rozdávat maturitní vysvědčení neschopným.

Ale a) znáte Čechy? Už jste zažili, že to nějak neočů…jí?

A za b) – vy si neuvědomujete, jak bude primitivní obsah těchto testů, když mají vydat přesná a silná čísla, aby se jim nikdo ani soudně neubránil?

A za c) – vy nevidíte, jak učitelé okamžitě začnou vyučovat těm testovým úlohám, a veškerá vzdělanost půjde stranou? Vždyť oni už s tím začali! Na mnoha školách už vyučují tak, jak pochopili z dosavadních „Sond Maturant“ a podobných nepodařenin. V zahraničí, kde se testuje už desítky let, tohle moc dobře vědí. A moc těžko s tím sami zápasí, protože politici a ministři nikde nejsou dost moudří, aby nechtěli tlouct o stůl seznamy statistických číslic, když chtějí prosadit svou představu, své kamarády a poradce a svou vrstvu voličů. Civilizované země se však od nás liší tím, že mezi lidmi poučenými je tam mnohem více obezřetnosti a silnější hlas kritiky toho, co se ve školské politice dělá nedomyšleného nebo překrouceného.

Každý učitel ví, jak těžké je dávat žákovi na konci roku jednu známku za celý předmět a za všecku jeho práci. Ti zdatnější mezi učiteli už přišli na to, že musejí pilně střádat pozorování a hodnocení žákových výkonů během roku, aby mohli nakonec říct „za touhle trojkou se skrývá, jak se žák usilovně dostával kupředu a pokročil v práci s XXX, jak opakovaně nezvládá YYY, jak se mu daří nacházet souvislosti mezi BBB a CCC, ale také že by měl dát víc času a úsilí do GGG…“ atd. Jakou cenu ale pak má ta jedna souhrnná známka? Když je užitečnější a přesvědčivější říct to všecko žákovi k té jeho práci, aby věděl, o co může opírat svou důvěru ve svůj příští pokrok, na čem by měl zapracovat, co zlepšit a jakými postupy se mu to daří a nedaří…

A přesně tak u toho hodnocení středoškolských studií. Dneska při přijímačkách na VŠ nehledíme k výsledkům na maturitním vysvědčení (nebo jen minimálním počtem bodů), protože víme, jak nesourodé jsou kvality středních škol a maturit. Jenže když budeme mít číslice ze státních testů – z těch neumětelských, nebo z nějakých vyspravených, ale zase testujících jen ty spíše primitivní složky vzdělání, jež jdou testovat na „a-b-cé je správně!“, to myslíte, že budeme dávat víc bodů? Jsme snad padlí na hlavu?

A jestli půjdou na VŠ skoro všichni, tak zase nějaké státní maturity nepotřebujeme.

Ovšem, je možné zlepšit kvalitu školní maturity, vymoci od škol zodpovědný přístup, podporovat veřejnou informovanost o tom, která střední škola vyučuje všeobecnou vzdělanost inteligentně, a která to mastí podle zaostalé učebnice nebo která předpotopními metodami dělá ze studentů budoucí poddané. Zajímavé je, že nejen já, ale i řada dalších lidí o tom píšeme už skoro deset let, jenomže to v Česku nikoho nezajímá. Je zajímavé, že jsou střední školy, kde se maturuje inteligentně, ale nikoho jejich model neláká. Jaktože vlastně u nás nejprve – v 90. letech – se MŠMT tolik bránilo proti Baccalaureat International (viz http://www.ibo.org/). A dodnes to školy nepřejímají, protože by se to nevešlo pod RVP? Atd. – Co to tady hnije?

(Již osm let visí různé alternativní podoby maturity na webu http://cz-21.sweb.cz/ . Ale od té doby už vyšlo dalších n článků všude možně. Přece jste četli rozbor testování od Jany Strakové v Respektu č. 44, s.16 minulý týden, tj. 25.10.2010?)

Převzato z autorova blogu na RVP.CZ.