10. listopadu 2010 odvysílal Český rozhlas 6 rozhovor redaktorky Terezie Jiráskové s ministrem školství Josefem Dobešem.
Přepis pořadu naleznete na webu MŠMT
Záznam pořadu v MP3
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
15 komentářů:
Díky za to upozornění na rozhovor v ČRo6, já někdy tu večerní "svobodku", tj. Prahu 6, nechytím. Paní redaktorka se sice ptala poněkud stereotypně - ale patří jí uznání za to, že pozvala ministra a důležité diskutéry, a nechala je mluvit k věci. Škoda přeškoda, že nečteme taky nějaké odpovědi pana ministra! Nemusí je mít hotové, když mu říkají pravý opak toho, co on vyhalšuje. Ale když mu profesionálové do očí říkají, že to nemá promyšlené, jestlipak o tom začne aspoň sám přemýšlet? Potěšilo by mě, uklidnilo!, kdyby ukázal, že třebas ten nebo ten rychlý nápad se mu líbil, ale teď, když se dozvěděl víc o tom, o čem se u nás už dest patnáct let mezi vzdělavateli diskutuje, že by si to teď rád víc promyslel a víc se informoval. Toby školství moc prosplěo. Třeba časem vyhlásí, že ve školské politice musí nejprve vzniknout nějaká systematická strategie! Tím by se vyznamenal nad jiné a stal miláčkem vzdělavatelů. Protože ucelená strategie rozvoje vzdělávání, na které by se navíc shodli profesionálové a poučená veřejnost (nemyslivé křiklouny nepřesvědčíte asi ničím) by propojila poznávání kvalit vzdělanosti, s potřebami změny k lepší výuce, s nároky na peníze do školství, i s případnou odolností školství vůči nekvalifikovaným názorům laiků a proti zásahům třebas od poslanců a vůbec od politiků, kteří chtějí hlavně být vidět, a nemyslí na to, že budou dobře viditelní, až když se postaví na velmi solidní piedestal z dobré školské poltiky...
Já myslím, pane doktore, že pan ministr to promyšlené má.
Ředitelům, učitelům a žákům to jedině prospěje. Jako rodič si přece nedám děcka do školy která je na chvostu, protože tam se dozajista neučí a je tam binec. Také se mi líbí šestileté období ředitelů. Je opravdu potřeba situaci na základkách pořádně provětrat !
A mně se taky líbí, že budou rodiče voláni k větší (konečně aspoň minimální...) odpovědnosti za své děti a jejich nezvládnutou výchovu.
Nějaká kontrola být musí, na tom se shodne asi většina. Dříve byly jistou kontrolou přijímací zkoušky, asi bych je povinně nařídil na všech školách.
Na základkách se neučí, to ví snad už celý národ. Je to jedna akce za druhou pro zřizovatele, potom bezbřehé projekty, sportovní akce ( proč dopoledne ?, když učitelé Tv nemusí nic opravovat ), další soutěže a možná něco zbyde i na výuku. Jako rodič chci po vás učitelé jen jedno - učte už ! Je nejvyšší čas. To hlídání žáků není přece učení. Proto jsem pro testování v pátých a devátých třídách. Na tu poslední třetinu v žebříčku bych si být ministrem školství posvítil. Zvýšené inspekce mohou přinést zlepšení. Každý potřebuje kontrolu - i učitelé a ředitelé !
učte už ! Je nejvyšší čas.
Už s tím opět obtěžuji, ale zkuste, pane rodiči, popřemýšlet o tom, kdo nebo co mne přinutí, abych žáky učil a to dokonce dobře?
Mohu Vám prozradit, že školní inspekce to bude jen těžko. Ta prošetří, jestli je náš ŠVP v souladu s RVP, dále jestli je můj tématický plán v souladu s ŠVP a na konec jestli jsou moje zápisy v třídní knize v souladu s mým tématickým plánem.
Po mnohaleté praxi jsem, myslím, schopen při hospitaci neučinit žádnou hrubou chybu a drobnosti se najdou vždycky. Do žádných větších akcí se pouštět nebudou, mohlo by to zase skončit u veřejného ochránce práv a za to jim nestojím.
Tak kdo tedy, pane rodiči, kromě mého svědomí a blíže neurčené kvaziprofesní cti, chybějí-li?
Bude asi něco špatně, když není za školní rok odučeno 27 hodin Aj. Ráda bych viděla, co je zapsáno v třídní knize. To asi bude tajné, že ? To je jeden aspekt. Tím druhým bude, že tyto neodučené hodiny byly proplaceny a nejhorší na tom, že z daní nás všech. To snad mají rodiče podávat trestní oznámení ?
Každý potřebuje kontrolu - i učitelé a ředitelé !
Já jsem také pro testy a kontrolu.
A každému rodiči, jehož dítko dostane ředitelskou důtku, anebo sníženou známku z chování navrhuji odejmout rodičovské příspěvky nejméně na 1 rok, protože rodina evidentně neplní svou výchovnou funkci.
Také pravidelné testy rodičů by mohly hodně pomoci.
:-)
A teď vážně:
Navážu na kolegu Blahu a položím další návaznou otázku:
Chceme testovat žáky, anebo na základě výsledků testů žáků hodnotit školy a učitele?
Dejme tomu, že učím dobře, ale vyšla na mne zrovna třída s průměrným IQ nižším, nežli "vyhrál" šťastnější kolega a jako třešnička na dortu mi do ní propadnou dva sociopati.
Ale odpověď tuším předem. Podle "odborníků na vzdělání" vlastně učím špatně já, protože neumím žáky zaujmout a testy to jasně prokáží.
Anebo dejme tomu, že jsem mizerný učitel, ale mám ve třídě pár géniů, kteří by se naučili vlastně i bez učitele...
Sklidím nezasloužený úspěch?
Budou lepší základní školy ty, které postaví základ dalšímu vzdělání, anebo ty, které lépe "nacvičí testy"?
Jsou úspěchy žáků jejich vlastní úspěchy, anebo jsou to úspěchy jejich učitelů?
Anebo z kolika procent?
Které testy to zjistí?
P.S.: Nejsem odpůrce testů, jen mám občas pocit, že někteří lidé si trochu pletou pojmy a dojmy.
Po deseti letech vyučování na 2. stupni mohu zodpovědně prohlásit, že základní školy se dnes blíží nápravným ústavům pro narušenou mládež a vulgarita chování se stále zhoršuje. Třídních a ředitelských důtek i dvojek z chování přibývá, avšak málokdo z rodičů je znepokojen.
Navrhuji, aby byly nabízeny rodičům návštěvy ve vyučovacích hodinách, a to jak rodičům žáků s výchovnými problémy, tak i rodičům těch slušně se chovajících dětí, kteří nemají šanci na klid a soustředěnou práci. Možná by si to pak rodiče vyřídili mezi sebou sami.
14. listopadu 2010 22:28
a tito neukáznění žáci jsou fakticky nepostižitelní, binec dělají dále a mají z trojky z chování jundu. Ono je to u skupiny jim blízkých velké hrdinství, jsou borci a učitel neschopný de... ! Není z toho úniku a škola nemá žádné páky, jak se tohoto změtka zbavit.
jako rodiči mě státní maturity nevadí ( přidal bych povinně matematiku, protože i já z ní maturoval a nějak mě to v životě neublížilo ), srovnávací zkoušky v pátých a devátých třídách jsou snad do budoucna samozřejmostí.Takto ná vás učitelští hledí veřejnost.
Srovnávací zkoušky vítám, a kdyby to bylo reálné, snad by stálo za to dělat je ob ročník - přidala bych ještě po 7. ročníku.
Snad se postupem let podaří vyladit obsah i formu zkoušek, aby co nejlépe vystihovaly svůj smysl a vyústění.
Tak jsem si vše důkladně přečetl a poněkolikáté musím konstatovat, že základní chyba problémů školství v naší republice je opravdu v základním školství. Vina ale není na učitelích na základkách ale na chybějící motivaci pro žáky. Tou není a nemůže být snaha se něco naučit (je-li někdo tak naivní, aby tvrdil opak, tak ať si jde pár dní odučit), ale absence kvalitního přijímacího řízení na střední školy a především přebujelé střední školství, kdy si řada škol nabírá žáky bez jakýchkoliv znalostí a s mizerným prospěchem jen kvůli finančnímu zajištění a tím i dalšímu přežívání školy. Stejný efekt lze sledovat pmalu, ale jistě i na přechodu SŠ -> VŠ. Proto myslím, že reformu je zapotřebí udělat zeshora i zezdola - testování ano, ale také konečně říznout do středních škol.
Je to sice uz mimo prvotni diskusi, ale par vet:
Myšlenka testování při prvém vyslovení zněla zajímavě a naše školy jí byly spíše nakloněny. Uvažovali jsme následovně:
Byly by vyhodnoceny 2 fáze výstupů povinné devítileté školní docházky.
Testování by mohlo být objektivizací vědomostí a kompetencí a taky srovnáním dosažených výsledků.
Učitelé by mohli dostat objektivní zpětnou vazbu jasná data v rámci autoevaluace.
Žáci by mohli mít nástroj pro vlastní sebehodnocení.
Při další diskusi jsme ale začali narážet na určité problémy a překážky:
Testovanými „předměty“ by měly být Čj, M, cizí jazyk – ale proč jen v těchto oblastech?
Chybí „data na vstupu“, nepoznáme přidanou hodnotu.
Testování by mělo přihlédnout vždy ke škole, třídě a jejímu sociálnímu složení.
Ocenění učitelů za testování musí být výrazné se zřetelně stanovenými postihy za případné manipulace s výsledky.
Lze použít testování jako „vstupenku“ na SŠ?
Kdy, v kterém měsíci školního roku testování proběhne, a za jak dlouho budou známy výsledky?
A objevují se věci zásadní:
Důsledkem zavedení ŠVP je absolutní roztříštěnost vzdělávacího obsahu.
nelze např. použít pro přijímací řízení na SŠ – objektivní termín testování by byl 30.6.
Bude skoro neřešitelné sestavit univerzální test.
Jak měřit přidanou hodnotu (pro školy např. integrující znevýhodněné bude systém nespravedlivý)?
Hodnocení školy zvenku nebude objektivní – riziko sestavování žebříčků.
Školy se budou snažit výsledky zkreslovat (podniknou veškeré možné kroky, aby výsledky byly co nejlepší, např. během skládání testů budou žákům „radit“, omezí účast slabých žáků třeba pro nemoc) – viz zkušenost při testování, které si objednal zřizovatel ve větších městech.
V případě špatných výsledků školy nebo třídy, které by ale měly své objektivní příčiny, existuje vysoká pravděpodobnost zneužití vůči konkrétním zaměstnancům nebo i vůči vedení škol.
Neúměrně vzroste tlak na vyučující testovaných předmětů (M, Čj, cizí jazyk), oni budou případně ti, kteří budou moci za špatné výsledky; těmto vyučujícím přitom nebude moci být nijak výrazně kompenzována tato zodpovědnost.
Kvalitu školy lze posuzovat pouze na základě komplexního a dlouhodobého hodnocení a to nelze zajistit testem.
České školství potřebuje koncepčnost a plánování bez ohledu na politickou příslušnost, včetně nepopulárních kroků jako např. redukci počtu SŠ a VŠ, víceletých gymnázií, které narušují přirozené prostředí v ZŠ a stávají se z nich „vykrádači“ více (a dnes již i méně) nadaných dětí. SŠ a VŠ přijímají ke studiu i zcela nevyhovující studenty. Běžná ZŠ si žáky vybrat nemůže.
Okomentovat