Jak už je u Spomocníka zvykem (např. nedávno publikované články věnované práci profesora Sugata Mitry – „Co vidíme v díře ve zdi?“), i tento článek se bude věnovat inspirující osobnosti s inovativním přístupem k vyučování, který je hodný povšimnutí i následování. Tou osobností je tentokrát Mark Barnes, neobyčejný učitel Angličtiny/jazykových předmětů z Ohia a zakladatel webu Learn-it-in-5, což je stránka s krátkými 5 minutovými instruktážními videi a blogem, kde radí učitelům celého světa, jak využít Web 2.0 při výuce.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
2 komentářů:
Další ze zajímavých pánů, i když Mitra se poslouchá mnohem líp. Indická, neafektovaná nátura se holt prosadí. Jediné, co bych článku vytkl je odkazování se na autora jako na Marka. Americké mravy jsou volnější, on sám si nehraje na věhlasného profesora, přesto bychom měli zachovávat jistou úroveň.
Říkal jsem si, co se asi bude dít v diskusi, protože mám sám několik otázek. Motivace klasickým způsobem pomocí incentivních odměn jakoby neplatila? Přál bych panu Barnesovi pobyt ve třídě v polovině čtvrtletí a před trídní schůzkou. Rozdíl samovolné aktivity žáků je značný. Jak silnou incentivou je oprava známky, získání dalšího plus nebo jedničky? Nemyslím si, že tato incentiva neplatí, a to ji užíváme čistě podle "nefungujícího" modelu.
Na druhé straně je tu ale možnost, že nám funguje jen proto, že mají děti strach z represálií rodičů poté, co přijdou z třídních schůzek. Jinými slovy, známky mohou motivovat, ale jen když, jsou-li špatné, znamenají hněv rodičů.
Nabízí se tedy úvaha co s tím? Zavést rozdílné úrovně hodnocení a používat je v situacích podle charakteru požadované činnosti? Vážně bych rád znal názor dalších lidí. A tobě Andreo děkuju za zajímavý podnět.
Pane Martine (a už jsem v tom zase? Tentokrát mě snad omlouvá, že z Vašeho jména víc nevidím...), máte pravdu. Nechala jsem se strhnout neformálním a sympatickým vystupováním pana Barnese. Blogy mají tu schopnost, že dokáží úplně cizího člověka přiblížit natolik, že vznikne iluze, že dotyčného vlastně skoro známe, navíc pokud se jedná o "kolegu učitele"... nicméně vhodné to příliš nebylo.
Zmiňujete tu motivaci pomocí incentivních odměn. Pokusím se vysvětlit stanovisko článku, proč je to způsob ne vždy vhodný (ne nutně zcela nefunkční!), podle toho, co jsem sama pochopila ze studia zdrojů a toho, o čem byla kniha Drive od Daniela Pinka, kterou jsem tedy sama nečetla (a tímto mě mrzí, že jsem to nedokázala ve článku vystihnout srozumitelnějším způsobem). Samozřejmě je to do jisté míry funkční způsob, jak motivovat, jedná se ale o motivaci vnější, která působí krátkodobě a navíc závisí na dalších vnějších okolnostech, jako např. reakce rodičů na známku, jak jste sám poznamenal. Kniha Drive popisuje nový způsob motivování a to podporování takové osobnosti klientů (ať už dětí či dospělých zaměstnanců), aby motivace vycházela zevnitř člověka samého. Vnitřní motivace postavená na těch třech popisovaných klíčových elementech (touha řídit svůj život, neustále se zlepšovat v oblastech, které nás zajímají a být součástí něčeho většího) potom funguje dlouhodobě a zároveň pomáhá rozvíjet celkovou osobnost člověka.
ROLE/ROWE s touto ideou souvisí takto: klient tím, že se orientuje na výsledek a ne na způsob (ať už zvolením vlastního postupu, či doby, ve a po kterou se tomu bude věnovat), takto získává větší kontrolu nas svým osudem (Autonomie), zároveň mu zbývá více času věnovat se věcem, které ho baví a zlepšovat se v nich (Mistrovství)...atd. Vše je provázané. Tedy formuje se u něj vnitřně, tj. komplexně a dlouhodobě, motivovaná osobnost.
Co se hodnocení týče, oříšek je to vždycky. Pan Barnes první čtvrletní zkusil nechat žáky ohodnotit sami sebe (pod jeho vedením, samozřejmě). Schopnost průběžného sebehodnocení a zhodnocení vlastního pokroku je totiž důležitá součást myšlenky ROLE.
Za článek nemáte zač, to, že se stal zajímavým podnětem k přemýšlení (snad nejen) pro Vás, mě velmi těší a tímto děkuji i já Vám za rozpoutání neméně podnětné diskuse.
Okomentovat