Ondřej Hausenblas: Jak přemýšlíme o testech v ZŠ?

Podaří se diskusi nad testy nebo srovnávacími zkouškami v 5. a 9. třídě vést tak, aby se pojmy vyjasňovaly, aby stanoviska byla opřená o argumenty a argumenty aby byly věcné a nebyly ulítlé? A hlavně aby bylo všem jasné, jak moc nebo jak málo takové testování pomáhá dětem ke vzdělanosti?


Za sebe jistě každý řekneme, že přece nejsme malí. Ale já opakovaně sleduju, jak se v těch diskusích přemele hodně otrub a málo zrna (jen pro příklad se podívejte na diskusi k písmu Comenia Script zde na webu). Máte čas vést tyhle diskuse jen tak do vzduchu, anebo by se ten čas dal využít proto, abychom se co nejúčinněji a společně dobrali diskusí k tomu, že se v ní pěkně [b]srozumitelně a rozumně vymezí třeba několik zásadních a těžko zpochybnitelných stanovisek[/b], na které je pak nutno brát vždy ohled, když se bude s testy v 5. a 9. třídě nějak operovat?

Představuju si, že bychom celou dobu usilovali, abychom na konci měli krásně jasno v tom, že u nás se profesionálové (učitelé, experti, výzkumníci, politici ve školství) dělí do pár skupin a každá má jasné a odůvodněné stanovisko. Pro rozhodování, zda testovat, koho, jak a hlavně kvůli čemu to dělat, by to byla úžasná podpora. V takové diskusi je nejlepší, když každý rovnou uvede pro svůj názor nebo pro své vysvětlení i své důvody, aby nevznikala nedorozumění.

Za podložené stanovisko nepovažuju taková tvrzení, jako např. „já věřím, že testem se žákům neuškodí, aspoň budou vědět, jak na tom jsou“. S vírou se nedá a nemá diskutovat, proto je to víra. Jako podklad ke stanovisku nestačí ani například „To když mně ve škole zkoušeli, tak vždycky…“ To je pěkná nebo zlá osobní zkušenost, ale nemůže pomoci k tomu, aby se někdo zodpovědně rozhodoval o tom, co provede se žáky v životně důležité chvíli (podle testu se jim pak dovolí jít na střední školu?), ani o tom, co se stane škole, která v testech dopadne bídně (její žáci budou rozmístěni jinam, ztratí se osobní vztahy atd.?)

Takže by diskuse mohla sledovat otázky:

1. Víme toho hodně, nebo málo o rizicích a o přínosech plošného testování? Pro žáka, pro školu a učitele, pro vzdělávací politiku?
2. Jak dobře umíme číst číselné výsledky testů? Jsme profesně připraveni nad výsledky žáka říkat, co vlastně test vypovídá? Kdo jste si přečetli např. brožury vydané k šetření PISA, seznámili se s rafinovaností vyhodnocování otevřených odpovědí, a kdo jste měli v ruce nějaké interpretace, které by ukázaly, že umíme říct, jak dobrý je určitý žák v tom či onom oboru? Nebo dokonce v čem bychom mu mohli pomoci k lepšímu výkonu a jak? (Máme u nás vůbec takové interpretace, tolik let po výzkumu?)
3. Dokážeme si představit, že namísto písemného testu by se informace o žákovi poskládala z kvalitních zpráv o tom, jak se odvíjel jeho postup v učení za posledních třeba 5 let? (Ne z „vysvědčení“, arci.)
4. Jak dalece jsme informováni o tom, jaký vliv na výuku a na kurikulum školy má to, když na výsledcích nějakých koncových textů závisí hodnocení školy? Jsou u nás dostupné a mezi učiteli a politiky rozšířené nějaké studie o tomhle vlivu?
5. Co víme o rozdílech v psychologii žáků při skládání testů? Jsme ochotni vzít zodpovědnost za rozdíly ve výsledcích žáků, kteří by měli nějaké značné obtíže se skládáním takové jednorázové zkoušky? Považujeme schopnost „sezení u testu“ za povinnost každého budoucího občana, a proč to považujeme za cenné?
6. A co si vlastně od testování kdo slibuje? Hlavně: co dobrého tím způsobíme dětem? (Ovšemže z hlediska jejich vzdělávání.)

Když si tohle zodpovíme, nemyslím, že dojdeme jednotného názoru, protože se mezi námi lidmi velmi liší nejenom hodnoty, které vyznáváme (například respekt k individualitě, anebo respekt k zájmům společnosti), ale taky se liší hloubka informovanosti o daném problému a hloubka pochopení těch informací. A protože nikdo nejsme dost úplně informovaní a promyšlení, musíme při provádění všech akcí počítat s rozdíly v názoru.

Určitě by bylo moc pěkné, kdyby v našem vzdělaném národě před zaváděním čehokoliv plošného nejprve proběhl [b]promyšlený a připravený výzkum[/b] - ten by ukázal, jak se například chovají školy, učitelé a žáci, když se připravují na testy. Kolik tráví času nácvikem strategií, které vedou dítě k tomu, aby nezvrtalo nějaké zaškrtnutí, i když je s to najít správnou odpověď? A kolik tím zaberou času z výuky, která by vedla dítě k tomu, že porozumí důležitým pojmům a myšlenkám a ovládne určité poznávací postupy v daném předmětu?

Slyšeli jste říkat některého z těch navrhovatelů testů na konci ZŠ (a že už jich pár bylo!), že se nejprve vyšle pracovní tým asi 10 odborníků a učitelů do zemí, kde různé testy toho typu už dlouho mají, nebo naopak nemají? Aby tam pobyli aspoň čtvrt roku a přivezli důkladné poučení o způsobu, jak se tam o tom myslí? Anebo je to tak, že kdosi (možná s vidinou zakázky na velkovýrobu testů, nebo s vidinou snadného politického trumfování statistikami) navrhl cosi, u čeho vůbec nevíme, jak to potom probíhá?

Doporučuju: přeneste si tohle téma do světa lékařství!

Od roku 2015 bude u všech páťáků uděláno vyšetření, aby se zjistilo, zda mají náklonnost propadnout drogové závislosti. To je přece moc užitečné, ne? Aby se jim včas pomohlo. Nebo od roku 2015 se bude všem puberťákům podávat Zoloft, aby netrpěli depresemi ze své pubertální nevyváženosti, jo? Co všecko byste chtěli, aby proběhlo před takovým rozhodováním, ať už má být PRO nebo PROTI? A tohle „co všechno se musí nejdřív ověřit“ musíme taky ověřit před zavedením plošných testů v ZŠ. Ne spustit půl roku předem maturity nanečisto, ale například nabízet po dobu 4 let dobrovolníkům v 9.třídách, aby si ten test udělali místo vysvědčení z devítky. Už jen to, kolik žáků a rodičů na to přistoupí, by ukázalo, jak moc důvěryhodné takové testy jsou, jaký typ rodin je bere, nebo odmítá, jaké důvody uvádějí pro to, že do toho šli – anebo výzkum, proč by do toho nešli.

Já bych rozhodně předem zkoumal, co si myslí kantoři škol vyšších, že z testů se dozvědí o žákovi, a proč právě to potřebujou vědět. Tím by se ukázalo nejen to, co oni považujou za potřebné k vyšším studiím (například „napsat diktát“?), ale taky jak moc chytře o tom svém požadavku umějí uvažovat – a už ten výzkum bych koncipoval tak, aby pro respondenty byl příležitostí se trošku vzdělat v tom, co zatím moc nepromýšleli (jen se podívejte obsah těch přijímacích testů, dokud bylo hodně dětí!). Dneska například bychom měli mít v ruce velmi dobrý a úplný výzkum (ne jen náhodný dotaz…) toho, co odborníci na vysokých školách všech oborů říkají, že jim nová statní maturita poskytne za informace o budoucím studentovi, když se mají rozhodnout, zda mají v jeho životě umožnit ten úžasný převrat – že půjde na vysokou, anebo na poštu k šaltru… To by bylo poznání – o koncepci maturity, o jejích tvůrcích, o vysokoškolských učitelích! A co vlastně víte z výzkumů o žácích před maturitou? Jsou u nás nějaké takové? Hm hm.

Když vyučuju studentky literární výchovy v primární škole učím, aby všecko rozhodování o výuce činily v ohledem na to, co jsou cíle té výchovy: tedy aby věděly, jak vlastně funguje čtenářství a jak literatura, a aby věděly, co z toho chtějí s dětmi dosáhnout. Pak mohou rozhodnout, o čem, jakou metodou pracovat, co žádat po dětech, a taky co samy musejí znát a umět udělat s textem, s dětmi a jejich názory a zážitky.

Moc rád bych četl opravdu moudré vysvětlení toho, proč a nač je u nás potřeba dělat v 9. ročníku nějaké testy, co si kdo vlastně představuje, že se děje se žákem, když se řekne „test“, nebo dokonce „srovnávací zkouška“. (To asi chce srovnávat žákův stav v 5. třídě s jeho stavem v 9. třídě, a nad těmi rozdíly usuzovat, zda se velmi vyvinul, nebo zda udělal jen maličký pokrok. A jistě k tomu bude ten posuzovatel potřebovat mít vypracovaný a velkou masou zkušených učitelů potvrzený standard výkonu žáka v oboru v 5. ročníku, aby mohl říct, zda ten páťák byl extrémně nadaný a pak se už jen málo potřeboval dovyvinout, anebo zda byl ten páťák spíše telátko a jím také zůstal i v 9. třídě.)

Publikováno pod licencí Creative Commons - Uveďte autora-Neužívejte komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko. Celé znění si můžete přečíst zde.

Převzato z portálu www.rvp.cz.