Ve snaze přispět k rozvoji České republiky hledala ke konci roku 2009 pražská kancelář společnosti McKinsey & Company oblast pro svou veřejně prospěšnou studii, v níž by mohla využít svých kompetencí a jež by měla zásadní význam pro Českou republiku. Po diskusích s vůdčími osobnostmi české podnikové a akademické sféry a politiky jsme se rozhodli zaměřit na vzdělávání. Jak řekl jeden vrcholový manažer: „Z dlouhodobého pohledu není snad pro zemi důležitějšího tématu.“
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
15 komentářů:
Lidé ! .. jen co jsem začal číst tuto zprávu, .. ohromila mě v jejjím počáku velká lež, kterou autoři zřejmně postavili jhako axiom strašidla, který předkládají.
"čtenářské dovednosti = akademické výsledky = budoucí příjmy".
(příčina mizerných čtenářských dovedností je úplně někde jinde, než ve školní hustotě!)
Je to patologie právě běžící "epochy", které říká lidem jakou hodnotu mají tituly.
Je to mrtvolný dech honby za potvrzením, neboť .. musíte číst i to, co tato zpráva neříká .. Vysoké školy jsou prefabrikáty, produkující "jednotné rychlé studené občerstvení" pro klony rozumových abstrakcí a nikoli pro skutečné dovednosti a lidskou gramotnost. Pak už je jednoduché o této "pravdě" přesvědčit i ledajaké absolventy. Tento příměr je nejvíce citelný v oblastech sociálních profesí, v oblastech managenetu, školství ..
Teď je otázka, .. "Qui bono?"
(obyčejný člověk)
Deváté třídy byly zavedeny zákonem v roce 1960. To je nejméně o 30let dříve než soudí tito" auditoři." V roce 1978 byla sice zavedená osmiletá ZŠ, ale povinné vzdělávání bylo prodlouženo na deset let! Společnost McKinsey & Company se snaží být poradcem v podnikové sféře a proto přistupuje k řešení úkolu ve školství stejně. Rámec pro hodnocení výsledků a praktik řízení vzdělávacího systému je formulován tak, jako by ve vzdělávacím procesu záleželo pouze v optimalizaci tří jmenovaných kategorií, cituji:
1. Řízení a podpora vzdělávání zahrnuje učitele, ředitele škol, studenty a rodiče. U učitelů se jedná o kariérní postup a plat, které se jim nabízejí, kvalitu současných a začínajících učitelů, rozvoj a podporu, které dostávají, a také to, jakým způsobem jsou řízeny jejich výsledky. U ředitelů škol se jedná o systém jejich výběru, jakou dostávají podporu a jak dobře řídí výsledky školy. U studentů jde o dostupnost a kvalitu vzdělávání a způsob měření jejich výsledků. U rodičů zkoumá míru jejich zapojení a interakce se školami.
2. Očekávání a hodnocení jejich plnění zahrnuje standardy a hodnocení výsledků studentů, portfolio vzdělávacích možností a zajišťování kvality. U standardů a hodnocení se jedná o soulad mezi obsahem standardů a cíli systému a o jejich jasnost a realizovatelnost. Poté se sledují způsoby měření výsledků vzdělávání, definování požadavků na studenty a realizace průběžných zlepšení. U portfolia vzdělávacích možností jde o specializaci výchovně-vzdělávacího systému, způsob rozvoje nadaných studentů a systém podpory a doučování studentů. U zajišťování kvality se posuzuje role a postupy školní inspekce.
3. Organizace a zdroje zahrnují organizaci, infrastrukturu a financování. U organizace se zkoumá rozdělení odpovědnosti mezi ústředí a školy, stejně jako schopnosti a řízení výsledků ze strany ústředí. U infrastruktury se zjišťuje, zda existuje odpovídající materiální vybavení a IT systém. U financování se zkoumá strategie rozdělování financí, jejich dostatek a řízení finančních výsledků.
(pokračování)
Všimněte si, že nikde není determinovaná úloha ministerstva a vůbec orgánů státní správy mimo požadavku, aby při interpretaci této "zprávy"bylo vnímáno. že ...cituji: zpráva vychází ze tří předpokladů: na zajišťování kvality výsledků vzdělávání se podílí státní správa; výsledky vzdělávání lze zlepšit řízením školského systému; konečně, klíčem ke zlepšení jsou pracovníci v první linii (tj. učitelé a ředitelé).
Zřejmě tedy zvláště nezáleží na společenském klimatu, zákonodárství apod. Školství je tu pojímáno jako neefektivní výrobní jednotka, která při zajištěném odbytu produkuje čím dál tím více zmetků.
V další části "zpráva" zdůrazňuje také "klad" - opět cituji:
Jedním ze světlých bodů českého školství je celkový počet zapsaných studentů. S 90 % zapsaných studentů se Česká republika přibližuje pěti nejlepším zemím OECD, kde je zapsáno 91 % studentů. Podobně i podíl studentů, kteří nedokončili první ročník střední školy (1,9 %), představuje pouze polovinu průměru zemí OECD...
Poradce, který nevidí, že "světlý bod českého školství" je ve skutečnosti propadákem by měl být vypráskán bičem.
Základním (politickým) nedostatkem dnešního školství je praxe vyjádřená heslem - peníze za žákem. Na jednoho žáka stát připlácí přibližně 46000 Kč. Škola však v nadpolovičním počtu případů dostane tak polovinu. Zbytek se podělí mezi některé školy jejichž zástupci "s námi hovoří" a nějaká část se i zašantročí. Školy (ve své většině) jsou trvale podfinancované a proto existuje boj o žáka. Aby se žák přihlásil právě na "naší střední školu" musíme mu vyjít vstříc. Musíme mu umožnit složení maturitní zkoušky a "profesoři" musí být tak vstřícní, jak to jenom jde. Co na tom, že Gaussova křivka normálního rozdělení nekompromisně ukazuje, že k dalšímu vzdělávání je předurčeno maximálně 67% populačního ročníku. Při diskusi na serveru Česká škola si jedna středoškolská pedagožka povzdychla: "Nebojte se, že tu laťku nepřeskočí. My jsme ji pro jistotu zakopali."
Maně vzpomínám, že prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc při příležitosti svého jmenování profesorem (v r. 1994) řekl: ...60% české populace je na hranici debility...
To je ta světlá stránka?
Jen tak letmo z části "Co měnit."
...hlavní prioritou je zlepšit kvalitu výuky změnou postupů pro profesní rozvoj a řízení učitelů a ředitelů, včetně úpravy standardů a hodnocení výsledků studentů. Tato priorita by měla být podpořena cílenými úpravami organizace a financování českého výchovně-vzdělávacího systému. Jak uvádí zpráva McKinsey & Company z r. 2007, řada populárních reforem (např. nižší počet žáků ve třídách, větší autonomie škol, navýšení financování) zlepšení výsledků nepřináší. Za výsledky nejlepších výchovně-vzdělávacích systémů stojí cílenější důraz na kvalitu výuky ve třídách a toto zjištění platí také pro Českou republiku...
Nejlepší výsledky mělo československé školství v éře platnosti školského zákona z roku 1960. V základním školství došlo k nápravě: navázáním na domácí tradice a do jisté míry i využíváním zahraničních zkušeností. Na 1. stupni byly obnoveny vlastivěda a psaní a zavedeno tzv. specializované vyučování, tj. odborné vyučování tzv. výchov (hudební, výtvarná, tělesná) a cizího jazyka (ruštiny). Na 2. stupni byly zavedeny v mnohem větší míře než dosud nepovinné předměty. Vzrostlo úsilí o modernizaci vzdělávání (probíhalo na úrovni některých vyučovacích předmětů), teoreticky se propracovávala a prakticky zkoušela diferenciace. Byl stanoveny zásady programovaného vyučování a vypracovány příslušné učebnice, které ještě dnes - 40 let po jejich uvedení - patří do zlatého fondu mnohých pedagogů. Bylo to umožněno uvolněnou politickou atmosférou 60. let příznivou experimentům, díky který československá pedagogika excelovala. To ovšem je společenské klima, veličina do zprávy nezahrnutá.
Raději ten pesimistický náhled ukončím. Zprávu jsem si stáhl, ale při čtení se mi svírá hrdlo vztekem nad drzostí samozvaných, pro oblast školství nekvalifikovaných "auditorů."
Všimněte si, že nikde není determinovaná úloha ministerstva a vůbec orgánů státní správy mimo požadavku, aby při interpretaci této "zprávy"bylo vnímáno. že ...cituji: zpráva vychází ze tří předpokladů: na zajišťování kvality výsledků vzdělávání se podílí státní správa; výsledky vzdělávání lze zlepšit řízením školského systému; konečně, klíčem ke zlepšení jsou pracovníci v první linii (tj. učitelé a ředitelé).
Zřejmě tedy zvláště nezáleží na společenském klimatu, zákonodárství apod. Školství je tu pojímáno jako neefektivní výrobní jednotka, která při zajištěném odbytu produkuje čím dál tím více zmetků.
V další části "zpráva" zdůrazňuje také "klad" - opět cituji:
Jedním ze světlých bodů českého školství je celkový počet zapsaných studentů. S 90 % zapsaných studentů se Česká republika přibližuje pěti nejlepším zemím OECD, kde je zapsáno 91 % studentů. Podobně i podíl studentů, kteří nedokončili první ročník střední školy (1,9 %), představuje pouze polovinu průměru zemí OECD...
Poradce, který nevidí, že "světlý bod českého školství" je ve skutečnosti propadákem by měl být vypráskán bičem.
Základním (politickým) nedostatkem dnešního školství je praxe vyjádřená heslem - peníze za žákem. Na jednoho žáka stát připlácí přibližně 46000 Kč. Škola však v nadpolovičním počtu případů dostane tak polovinu. Zbytek se podělí mezi některé školy jejichž zástupci "s námi hovoří" a nějaká část se i zašantročí. Školy (ve své většině) jsou trvale podfinancované a proto existuje boj o žáka. Aby se žák přihlásil právě na "naší střední školu" musíme mu vyjít vstříc. Musíme mu umožnit složení maturitní zkoušky a "profesoři" musí být tak vstřícní, jak to jenom jde. Co na tom, že Gaussova křivka normálního rozdělení nekompromisně ukazuje, že k dalšímu vzdělávání je předurčeno maximálně 67% populačního ročníku. Při diskusi na serveru Česká škola si jedna středoškolská pedagožka povzdychla: "Nebojte se, že tu laťku nepřeskočí. My jsme ji pro jistotu zakopali."
Maně vzpomínám, že prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc při příležitosti svého jmenování profesorem (v r. 1994) řekl: ...60% české populace je na hranici debility...
To je ta světlá stránka?
(pokračování)
Dobrý den,
právě jsem si celou zprávu přečetl a rád bych se zeptal předchozích přispěvatelů, zda vidí v této zprávě i části, které reálně popisují stav a rizika, která z něj plynou.
Z vašich příspěvků mi připadá, že je zbytečné se daným dokumentem jakkoliv vážněji zaobírat. Rozumím tomu dobře?
No jo, a co teď s tím? Zajímají někoho vůbec tato fakta a argumenty. Čte je vůbec někdo tady? Školství se propadá do stejného marasmu jako ostatní odvětví a snahou těch nahoře není mít sebevědomé, kvalitně vyškolené, kvalitně vyučující a zaplacené kantory, nýbrž poslušné špatně placené ovečky, strachující se o své místo a plat. A ono se to těm 5x lépe placeným, paradoxně ale padesátinásobně bohatším mocipánům daří. Tak se dělá byznys... Doprdelepráce, notuju si s Nohavicou!
Leo K.: prosím povídejte ještě chvíli o zlatých šedesátých. Velmi mě to zajímá, jak to bylo, a tak. Nemyslím to ironicky. Klidně bych snesl i článek ;-)
Ještě bych k Leo k. připojil. Střední škola byla tehdy zakončena vlastně státní maturitou (témata písemek se vysílala rozhlasem). Protože tato státní - všeobecná maturita znamenala na všech školách stejné penzum vědomostí bylo logické, že gymnázia (SVVŠ) které produkovaly pouze všeobecné maturanty byly o rok kratší než odborné školy, které navíc přidávaly odbornou kvalifikaci a tak byly o rok delší. Tento logický model jsme zrušili počátkem devadesátých let, kdy ho pro zajímavost právě okopírovalo(dle jejich vyjádření) švýcarské školství do své reformy.
Karkul
Není třeba hledat poučení u mne. Podívejte se např. co píše Helena Kasíková ve své Pedagogice pro učitele:
K dosavadním středním školám (střední odborná škola, gymnázium - od roku 1968 obě čtyřleté) přibyl další typ: střední odborné učiliště (SOU) - rovněž čtyřletý. Soustře¬dilo se v něm veškeré učňovské školství. Název a délka ho zrovnoprávňovaly s dosavadními dvěma typy, zejména v tom smyslu, že jeho absolventi, resp. absolventi čtyřletých oborů ukončených maturitou, mohli studovat na vysoké škole. Záměr poskytnout dělnické mládeži středoškolské studium a umožnit jí studium vysokoškolské, byl řešen velkoryse. K maturitě mohli dospět i absolventi kratších než čtyřletých oborů - následným večer¬ním nebo dálkovým studiem v tzv. studijních směrech. Zákonem poskytnuté možnosti praxe hojní využívala, maturita jako přísná zkouška, které bylo možno vyhovět pouze předchozím náročným studiem, ztratila na své pověsti. Na druhé straně třeba připustit, že touto cestou dosáhlo maturity mnoho dětí z intelektuálních vrstev, které nedostaly doporučení ke studiu na plnohodnotné střední škole.
Dosavadní typy střední školy rovněž procházely proměnou. Nejrozpornější vývoj v této době prodělalo gymnázium. Všeobecně se soudí, že právě tato škola s tradicí byla v normalizačních letech nejvíce zdevastována. Nebylo tomu tak. Je sice pravda, že zákon z roku 1978 zavedením odborné přípravy z gruntu měnil tradiční všeobecně vzdělávací charakter této školy (počítalo se s tím, že absolvent gymnázia bude napříště kvalifikačně i společensky zrovnoprávněn s absolventem střední odborné školy). Protože však nový model byl nejprve prověřován v praxi a s jeho zavedením se počítalo až u absolventů nového pojetí školy základní, dostal se do všeobecné praxe až v polovině 80. let. Do té doby pracovala gymnázia podle zákona z roku 1968. Ten zaváděl nejkvalitnější pojetí z celého poválečného vývoje (klasické a moderní jazyky, estetickou výchovu, prohloubené vzdělávání v přírodních vědách, jazycích atd.). Vážným problémem pochopitelně bylo, že ke studiu se dostávali studenti na základě doporučení ze základní školy, při kterém byly preferovány nikoli studijní, ale politické předpoklady.
Zaváděnými změnami bylo nejméně zasaženo střední odborné školství. Zde bylo těžiště změny v posílení všeobecného a teoretického vzdělání. Důvodem byla potřeba připravit absolventy na pružnou specializaci či rekvalifikaci a posílit jejich zájem o vyso¬koškolské studium.
Projektované a realizované školsko-politické změny na všech stupních školské soustavy byly provázeny výzkumnou a ověřovací činnosti četných odborníků a učitelů. Je smutnou skutečností, že výsledky náročných a seriózních výzkumů nebyly dostatečně zohledňovány a že školní praxe byla určována politickými a ideologickými, a jen výjimečně i pedago¬gickými a psychologickými hledisky.
Poslední předpřevratový školský zákon byl vydán v roce 1984. Nepřinášel žádné pozoruhodné změny. V podstatě pouze zrušil základní devítiletou školu (v tuto dobu skončili docházku žáci, kteří do ní vstoupili v roce 1975 -základní škola se začala zavádět do praxe už v roce 1976).
Až na nevýznamné drobnosti s tím mohu souhlasit.
Není třeba hledat poučení u mne. Stačí se podívat např. do Pedagogiky pro učitele (Helena Kasíková). Protože se mi ten text opět nepodařilo vložit je ve formě obrázku na linku http://www.kyslinger.info/kles.png
S vyzněním až na nepodstatné výjimky souhlasím.
KArkul:
Myslím, že nemáte pravdu. SVVŠ byly zrušeny mnohem dříve než počátkem 90. let. Již dlouho před tím byla gymnázia a průmyslovky a ekonomky čtyřleté.
Maturitní písemná práce (z češtiny a ruštiny) zadávaná centrálně - no to byla opravdu záruka kvality... Vždyť ji stejně jako nyní opravoval kantor, který v té třídě učil.
Číst o 60. a 70. letetch v knížce (i když vydané později) a reálně v té době učit a žít je něco jiného...
Milý Leo - školství je pouze odrazem bince ve společnosti, pač nežije ve vzduchoprázdnu. Očekává se další stagnace a propad, protože ve školství jaksi chybí to nejdůležitější a to jsou peníze. Staré pořekadlo praví : "Z hovna bič neupleteš a ani s ním nezapráskáš". Žádné státní maturity a srovnávací zkoušky v podstatě již neexistujících devátých třídách nic nezmění.
Reaguji na příspěvek z 15:44.
Samozřejmě, že SVVŠ byly zrušeny - zákonem z roku 1968 - a zavedeno bylo čtyřleté gymnázium. K vaší připomínce, že maturitní práci opravoval stejný kantor mám silnou skepsi. To by musela být zatraceně malá škola, aby tam byl jenom jeden češtinář, jeden matematik atd. Vždy se týmy opravujících namíchaly tak, aby k takovému případu nemohlo dojít. Jinak mohu dosvědčit, že k nám jezdili i ze Spolkové Republiky a nebyli sto pochopit jak je možné, že máme takovou kázeň. My jsme zase nechápali je, aby se nám otevřely oči až v devadesátých letech.
Leo: mluvíte mi z duše. Já si stále myslím, že bychom to měli být my, kdo bude světu ukazovat, jak se má učit. My se naštěstí máme o koho opřít. Slýchám hodně pedagogických teorií ze zahraničí, takových těch s divně znějícími cizími výrazy, kterým se s klaníme, ale mám pocit, že J.A.K. a mnohým dalším českým myslitelům a pedagogům nesahají ani po paty... Jsem však realista a za současné politické situace toto je utopie.
Vtip je v tom, že když přijedou učitelé ze zahraničí k nám, tak jim jméno J.A. Komenský nic neříká. Češi si totiž myslí, že jsou pupkem světa. Nic proti Komenskému - skutečný učitel národů !
Okomentovat